22 C 204/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 97 166,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 995,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 73 995,18 Kč od 20.11.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 23 171,42 Kč, a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 7 136,10 Kč, co do úroku ve výši 20,4% ročně z částky 95 466,60 Kč od 17.9.2021 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11 792 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 95 466,60 Kč od 17.9.2021 do 19.11.2021, co do úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 21 471,42 Kč od 20.11.2021 do zaplacení, a co do úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 73 995,18 Kč od 20.11.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 97 166,60 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 136,1 Kč za dobu od 8.3.2019 do 22.5.2020, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 11 792 Kč za dobu od 8.3.2019 do 22.5.2020, úrokem ve výši 20,4% ročně z částky 95 466,60 Kč od 17.9.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 95 466,60 Kč od 17.9.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 8.3.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 20,4% ročně v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 444,77 Kč počínaje 18.4.2019. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka přistoupila ke dni 22.5.2020 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 95 466,60 Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 7 136,10 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 700 Kč (4 x 200 Kč za pojištění, 300 Kč za upomínku za zesplatnění úvěru, 600 Kč za upomínku), úrok z prodlení kapitalizovaný ke 16.9.2021 ve výši 11 792 Kč a dále plynoucí úroky a úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovaným byla postoupena dle smlouvy ze dne 16.9.2021 na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1.3.2017 soud zjistil, že za zaslání každé upomínky činí 600 Kč a za prohlášení úvěru za ihned splatný 300 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním neschopnosti splácet [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že žalovaný na straně klienta a [právnická osoba] na straně banky, podepsali dne 8.3.2019 smlouvu, v níž se banka zavázala poskytnou žalovanému -klientovi úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 2 444,77 Kč (ve splátce bylo zahrnuto i pojištění ve výši 200 Kč). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu ve výši 20,4% ročně a dále poplatek ve výši 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemné upomínky s tím, že je splatný při zaslání upomínky a dále 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. V případě porušení – dle č. 10 písm.c) se za porušení považuje, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky Banky, pak pro případ porušení má dle č. 11 písm.a) smlouvy má banka oprávnění prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Banka o svém rozhodnutí písemně vyrozumí klienta, zejména mu sdělí den, k němuž prohlásila dluhy klienta za ihned splatné a lhůtu, v níž je klient povinen příslušné dluhy bance uhradit.

6. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem uhradil na úvěr 26 004,82 Kč. První splátku uhradil v plné výši, další splátky již v plné výši nehradil nebo hradil následně více. Za měsíce únor, březen, duben 2020 neuhradil žádnou splátku.

7. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24.5.2020 soud zjistil, že banka ke dni 22.5.2020 zesplatnila žalovanému úvěr č. [bankovní účet] v celkově dlužné částce 104 424,90 Kč s tím, že dlužnou částku má uhradit nejpozději do 8.6.2020.

8. Z upomínky ze dne 26.1.2020 soud zjistil, že banka žalovaného upomínala se zaplacením dlužné splátky.

9. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na úvěru uhradit celkem částku 26 004,82 Kč a že žalovanému byl naúčtován poplatek za zesplatnění ve výši 300 Kč a za únor, březen, duben, květen 2020 poplatek za pojištění ve výši 200 Kč, a 27.1.2020 poplatek za upomínku ve výši 600 Kč.

10. Z poštovního archu soud zjistil, že žalovanému byla dne 12.11.2021 zasílána zásilka – předžalobní výzva.

11. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru soud zjistil, že podmínky upravovaly všeobecně podmínky čerpání úvěru, podmínky splácení, postupy v případě prodlení klienta s plněním a zánik závazku.

12. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 12.11.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 133 307,68 Kč a to do 7 dnů od odeslání výzvy.

13. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2021 soud zjistil, že banka žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným z neuhrazeného úvěru [číslo] byla postoupena na [právnická osoba] [právnická osoba]

14. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne 4.10.2021 prostřednictvím pošty zasílána zásilka od banky.

15. Ze seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že mezi pohledávkami se nachází i pohledávka za žalovaným pod [číslo].

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16.9.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 16.9.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek ze smluv o úvěru nebo smluv o bankovních produktech a službách uzavíraných postupitelem se svými klienty.

17. Ze všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že podmínky upravovaly podmínky pro poskytování informací, uchovávání záznamů, způsoby komunikace, změny a zánik závazku, ceny produktů a služeb, změny poplatků, sankce za prodlení.

18. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že banka sdělila, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu s platnými schvalovacími strategiemi. Kontrolovali veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd.

19. Z karty klienta soud zjistil, že dle informací banky měl mít žalovaný měsíční příjem 18 385 Kč, měl být svobodný a příjem domácnosti činil 30 000 Kč, měl žít v pronajatém bytě s podílem nákladů 61,28%, dosavadní externí splátky činily 4 000 Kč.

20. Ze seznamu dalších závazků klienta soud zjistil, že žalovaný měl další splátky ve výši 569 Kč a 1 378 Kč.

21. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 8.3.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 2 444,74 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 26 004,82 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet. Dne 16.9.2021 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného úvěru. Dopisem ze dne 24.5.2020 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 104 424,90 Kč. Dne 12.11.2021 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla předána k poštovní přepravě 12.11.2021.

22. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

27. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

30. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv zhodnocení. Žalobkyně pouze poskytla kartu klienta, bez jakéhokoliv podložení (výplatní pásky, výpisu z účtu, nájemní smlouvy atd., výpisy z BRKI, NRKI) a prohlášení banky o dostatečném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu. Banka nejen že se dostatečně nezaobírala zjišťováním údajů o úvěruschopnosti žalovaného, ale ani skutečnosti uváděné žalovaným ani řádně nevyhodnotila. Dle karty klienta měl být žalovaný zaměstnán čistým měsíčním příjem 18 385 Kč a a splátkami úvěru ve výši 4000 Kč. S těmito údaji se právní předchůdce žalobkyně spokojil, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat jednak potvrzení o příjmech žalovaného, tak i výpis z účtu (pokud k němu sám neměl přístup), ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

31. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnuta částka ve výši 100 000 Kč a z této částky uhradil 26 004,82 Kč a zbývá mu doplatit 73 995, 18 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení výzvou před podáním žaloby ze dne 12.11.2021, kde zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě do 7 dnů od odeslání výzvy, přičemž zásilka byla zaslána téhož dne. Dne 19.11.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 20.11.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ve výši vyšší než zákonem stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

32. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu (52%) a neúspěchu (48%) žalobkyně byl téměř stejný.