22 C 206/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 19 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 19 000 Kč od 10.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 300 Kč a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 893,48 Kč a dále úroku ve výši 18,9% ročně z částky 19 000 Kč od 31.1.2022 do 1.3.2022, s úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 19 000 Kč od 2.3.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 19 300 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že s žalovanou dne 25.12.2020 rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžným účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla využívat. Dne 11.1.2021 žalovaná uzavřela s žalobkyní dodatek [číslo] jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 19 000 Kč, které ji bylo dne 11.1.2021 schváleno. Nedílnou součástí dodatku se staly Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Jelikož žalovaná porušila tyto podmínky, byl jí kontokorent zablokován. Následně žalobkyně přistoupila dne 31.1.2022 k zesplatnění kontokorentu, jež tvořila neuhrazenou jistinu ve výši 19 000 Kč a dále smluvní úrok z kontokorentu do zesplatnění ve výši 893, 48 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, od den 1.11.2021 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 30.1.2022 Vedle této částky žalobkyně požaduje 300 Kč jakožto náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu po žalované (kontaktování žalované telefonicky, přes internetové bankovnictví, e-mailem a SMS zprávami) dle podmínek. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to dle informací které žalovaná sama uvedla v žádosti o úvěr, přičemž žalobkyně tyto údaje ověřila bankovními i nebankovními registry klientských informací. Žalovaná v žádosti uvedla výši svého čistého měsíčního přijmu ve výši 20 000 Kč, žalobkyně vycházela z tvrzení žalované z důvodu nízké výše poskytovaného úvěru. Z bankovního registru pak žalovaná vyšla bez aktivních produktů. Před poskytnutím dalších úvěru si již zprávu nevyžádala. Žalobkyně dále žalovanou prověřila v ins.rejstříku a provedla interní posuzování případné exekuční minulosti, kdy osobní údaje žadatele porovnává s historickými dotazy soudních exekutorů v vznesených v rámci součinnosti dle ust. § 33 zákona č. 120/2001 Sb. Po individuálním posouzení všech informací žalobce rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet a zda mu jej poskytne či nikoliv. V případě žalované neměla žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z obchodních podmínek soud zjistil, že podmínky upravovali vznik, zánik a změnu rámcové smlouvy, dále podmínky platebního styku, limity úhrad a lhůt pro bezhotovostní styk, stejně tak jako poplatky a služby, které s nimi souvisejí. Dle čl.1 Poplatky a služby, které s nimi souvisejí za služby musí klient platit poplatky dle ceníku účinného v době poskytnutí dané služby.

5. Z ceníku soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy žalované poskytla informace o úvěru, zejména pak jeho částce způsobu placení (sjednaná úroková sazba 18,9% ročně) a též byla upozorněna na možnost účtovat účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky.

7. Z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že náklady za 20 dnů vymáhání činí 592,20 Kč, přesto jsou klientovi účtovány zpravidla jednou za 20 kalendářních dnů ve výši 300 Kč. Banka tyto náklady účtuje na základě ujednání podmínek pro používání úvěru, které jsou součástí rámcové smlouvy a dodatků k ní.

8. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaná ke dni 26.1.2021 vyčerpala částku 18 999, 84 Kč.

9. Dle podacího archu žalobkyně dne 2.2.2022 zaslala žalované výzvu.

10. Z dodatku č. 3 k Rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 11.1.2021 dodatek, jejímž předmětem bylo poskytnutí kontokorentu jakožto neúčelového a nezajištěného úvěru ve výši 19 000 K s tím, že bude čerpán prostřednictvím běžného účtu (přečerpáním), Po dobu 3 měsíců od účinnosti dodatku bylo nastaveno bezúročné období bez ohledu na to, zda bude kontokorent čerpán či nikoliv. Žalovaná byla povinna vyčerpání peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 18,9% ročně. Součet úroků za daný kalendářní měsíc bude zaúčtován ke dni jejich splatnosti, kterým je vždy první den následujícího kalendářního měsíce. Tyto úroky si na konci dne jejich splatnosti strhnou z běžného účtu. V případě nedostatku peněz, bude o úroky navýšeno čerpání kontokorentu. Kontokorent je vždy povinnost uhradit do jednoho roku od data právního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, který se z kladných částek dostane do mínusu. Součástí dodatku jsou Podmínky pro používání kontokorentu.

11. Z podmínek pro používání kontokorentu soud zjistil, že podpisem smlouvy o kontokorentu potvrzuje klient, že se seznámil s předsmluvními informacemi. Za případ porušení smlouva o kontokorentu se podkládá zejména dle písm.a) je klient v prodlení s úhradou jakékoliv závazku vůči bance, a to i z jiné smlouvy, b) klient poruší jakoukoliv povinnost nebo nesplní jakýkoliv svůj závazek popsaný v rámcové smlouva, smlouvě o kontokorentu, v obchodních podmínkách, podmínkách pro používání kontokorentu. Dle postupů v případě porušení tohoto, na čem jsme se dohodli, pokud dojde k případu porušení nebo jiné závažné skutečnosti, pak podle toho, o jak závažné porušení jde, má banka právo a) upozornit Vás na prodlení s plněním některé z povinností klienta a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání Vašeho dluhu, d) blokovat nevyčerpanou část kontokorentu f) požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení.

12. Z Rámcové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou dne 25.12.2020 uzavřeli rámcovou smlouvu, ve které se banka zavázala poskytovat žalované služby včetně platebních. Součástí rámcové smlouvy se stávají a) obchodní podmínky, b) ceník, d) podmínky pro používání kontokorentu a další. Dle rámcové smlouvy si žalovaná vybrala službu – vedení běžného účtu.

13. Z výpisu z běžného účtu za dobu od 13.1.2021 do 17.3.2022 soud zjistil, že žalovaná neměla žádný pravidelný měsíční příjem. Příjmy, které byly na účtu vedeny byly pouze do max. výše 3 000 Kč, a to ojedinělé za převod peněz z fortuna games, a též šlo o jednorázové vklady od 500 do 1000 Kč. Jinak pravidelně vybírala peněžní prostředky na účtu zejména do kasina, fortuny aj. Pohyb na účtu za uvedené období byl takový, že připsáno na účet bylo 40 498,33 Kč (včetně kontokorentu ve výši 19 000 Kč) a odepsáno bylo 40 764,51 Kč.

14. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalované zaslala výzvu k zaplacení dlužné částky ve výši 20 193,48 Kč s tím, že dlužnou částku má uhradit do 9.2.2022.

15. Z aplikačních dat vyplývá, že žalovaná požádala dne 9.1.2021 o kontokorent ve výši 5000 Kč a následně dne 11.1.2021 o kontokorent ve výši 15 000 Kč, což jí bylo též schváleno. U těchto žádosti nedokládala žádný příjem. Následně dne 23.1.2021 požádala o půjčku, která byla stornována, a 24.1.2021 o další půjčku, která byla zamítnuta, přičemž teprve u těchto půjček bylo uvedeno, že má vlastní byt, maturitu a příjem 21 000 Kč a měla by být zaměstnána u [právnická osoba], (s tím, že jednou je uvedeno na dobu určitou a jednou na dobu neurčitou)

16. Z úvěrové zprávy ze dne 9.1.2021 vyplývalo, že nemá žádné blokované kontrakty, žádné přidělené a měla pouze dvě žádosti o osobní úvěr z roku 2020 ve výši 5000 Kč a 10 000 Kč, které byly odvolány. Nesplátkové kontrakty nejsou uvedeny žádné, ani žádné karty.

17. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

18. Žalobkyně uzavřela dne 11.1.2021 s žalovanou dodatek k rámcové smlouvě, na základě kterého poskytla žalované finanční prostředky ve výši 19 000 Kč, která vyčerpala a které se žalovaná zavázala žalobkyně spolu s úrokem ve výši 18,9% ročně do jednoho roku od čerpání. Žalovaná částku neuhradila. Žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet zadáním žalované do bankovních a nebankovních registrů. Dne 31.1.2022 žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu do 9.2.2022, přičemž výzva byla předána k poštovní přepravě dne 2.2.2022.

19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr zcela nedostatečně, když zadala pouze údaje o žalované do bankovních a nebankovních registrů a provedla lustraci žalované insolvenčním rejstříku. Jak sama žalobkyně uvedla, příjmy žalované s ohledem na výši úvěru nijak nezjišťovala. Výše úvěru 19 000 Kč, pak nelze považovat za zcela nízkou a nelze ze samotné výše úvěru posoudit úvěruschopnost žalované. Pokud by žalovaná byla nezaměstnaná, pak by výše takového úvěru byla vysoká. Žalobkyně však na zjišťování příjmu zcela rezignovala, stejně tak jako výši výdajů. Pokud pak žalobkyně argumentovala tím, že kontokorent je služba k běžnému účtu soužící k překlenutí momentální nepřiznivé finanční situace žadatele a s tím je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí tohoto bankovního produktu, pak lze ovšem říci, že takové jednání lze očekávat u dlouhodobých klienty, kdy historie jejich účtu vypovídá o jejich finanční situaci a výše kontokorentu není vysoká. V daném případě však žádná historie u žalované nebyla známá, když běžný účet byl založen teprve v prosinci 2020, a poskytnutí úvěru ve výši 19 000 Kč osobě bez doložení jakýkoliv příjmu lze považovat za nezodpovědné, bez možnosti vyhodnotit rizikovost klienta a možnost úvěr splácet. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. Soud nad rámec shora uvedeného uvádí, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018-77). Tyto závěry pak lze aplikovat i na ustanovení dle §86 a §87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

28. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnut úvěr ve výši 19 000 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou, dle které měla být částka uhrazena do 9.2.2022. Jelikož žalovaná do stanovené doby dluh neuhradila, dostala se dnem 10.2.2022 do prodlení a dle §1970 občanského zákoníku do je povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

29. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodl dle §142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.