22 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 20 000 Kč od 13.7.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 473 Kč, co do kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 789,04 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 15.6.2021 do 12.7.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 20 000 Kč od 13.7.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 491,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22.12.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 30 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], zavřela dne 12.7.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit do 8.1.2020 ve výši 24.589 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svoji vůli uzavřít smlouvu zasláním verifikační platby ve výši 0,01 Kč ze svého účtu, na který mu po skončení schvalovacího procesu (zjištění úvěryschopnosti) byla zaslána částka 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil částku řádně a včas, a tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky a zaplaitt paušální náhradu nákladů za upomínání. Žalovaná částka tak představuje neuhrazeno jistinu ve výši 20 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 4 589 Kč, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a dále 473 Kč za náklady vynaložené na mimosoudní vymáhání spojené s uplatnění pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Usnesením ze dne 27.6.2022, č.j. 22 C 21/2022-16 bylo řízení částečně zastaveno co do kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínání ve výši 4 739 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč pro zpětvzetí žaloby žalobkyní. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Z oznámení o postoupení ze dne 7.7.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného informovala o postoupení pohledávky za žalovaným z titulu uzavřené úvěrové smlouvy [číslo] ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni a současně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 34 859,55 Kč do 30.7.2021. Z předžalobní výzvy ze dne 3.8.2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. Z upomínky ze dne 22.1.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 24 899 Kč. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že dne 15.7.2019 byla zaslána na č.ú. [bankovní účet] dodatečnou půjčku [číslo] částku 1 500 Kč. Z opakované výzvy k úhradě ze dne 8.2.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 25 289 Kč. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že dne 12.7.2019 byla zaslána na č.ú. [bankovní účet] dodatečnou půjčku [číslo] částku 16000 Kč. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že dne 17.7.2019 byla zaslána na č.ú. [bankovní účet] dodatečnou půjčku [číslo] částku 2 500 Kč. Z potvrzení o přijetí platby ze dne 17.6.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrdilo žalobkyni přijetí platby za prodané portfolio. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4.6.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 4.6.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně měla k vymáhání pohledávky uskutečnit 3 úkony a to 3.8.2021 obyčejný dopis, 5.8.2021 a 9.8.2021 cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka. Z výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že dne 26.4.2019 byla zaslána z č.ú. [bankovní účet] podepsaného jako [celé jméno žalovaného] platba ve výši 0,01 Kč k číslu [číslo]. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 9.11.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 34.739 Kč nejpozději do 31.12.2021. Jak vyplývá z podacího zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 11.11.2021. Z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 19.2.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě dluhu. Z informací o zákazníkovi soud zjistil, že číslo úvěru bylo [číslo]. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému předložila ke schválení smlouvu [číslo] s datací 11.12.2019, jejímž předmětem bylo být poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, která měla být uhrazena do 8.1.2020 spolu s úrokem ve výši 4 589 Kč. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému předložila ke schválení smlouvu [číslo] s datací 12.7.2019, jejímž předmětem bylo být poskytnutí úvěru ve výši 16 000 Kč, která měla být uhrazena do 11.8.2019 spolu s úrokem ve výši 3 680 Kč. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že okamžik registrace znamená dle písm.a) v případě On-line registrace okamžik odeslání registračního formuláře na stránkách věřitele nebo v aplikaci kliknutím na tlačítko pokračovat. Okamžik uzavření znamená v případě on-line registrace a způsobem poskytnutí úvěru bankovním převodem a) uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek:generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení verifikační platby. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.6.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala ho k zaplacení částky 34 739 Kč do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl předán k poštovní přepravě dne 29.6.2021, jak vyplývá z podacího archu. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho účet na základě zaslání verifikační platby ve výši 0,01 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemností odeslanou dne 29.6.2021. V tomto oznámení byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dluhu ve výši 34 739 Kč. Následně žalobkyně také zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na bankovní účet celkem 20 000 Kč, avšak bez platně uzavřené smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Za žalovaného byla elektronická smlouva„ podepsána“ pouhým odkliknutím na webových stránkách původního věřitele. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Nad to soud uvádí, že i kdyby žalobkyně tento důkaz předložila, pak smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. absence předložení důkazu svědčících o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou ani částečně nevrátil. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným, částku 20 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29.6.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj 2.7.2021. Dne 12.7.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 13.7.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.), a to včetně požadovaných nákladů na uplatnění, které se jednak neopírají o žádné smluvní ujednání a též z důvodu, že žalobkyně nijak nedoložila, jak k výši požadovaných nákladů přišla. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 491,40 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 % ve vztahu k zamítavému nároku a částečnému zpětvzetí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (částečné zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.