22 C 224/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 714,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 280, 26 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 289,61 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 14 280,26 Kč od 3.5.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 433,75 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 799,04 Kč, dále co do úroku ve výši 8,5% ročně z částky 19 669,57 Kč od 3.5.2022 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 221,53 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 433,75 Kč od 3.5.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 729,89 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 20 714,01 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 799,04 Kč, s úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 19669,57 Kč od 3.5.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 511,14 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 20 714,01 Kč od 3.5.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 13.10.2020 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet spolu s úrokem pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpal celkem částku 44 294,30 Kč a uradil částku 30 014,04 Kč. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila ke dni 31.1.2022 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku klienta a nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaná částka tak představuje neuhrazenou jistinu ve výši 19 669,57 Kč, poplatky ve výši 275 Kč (poplatky za vedení účtu 2 x 49Kč zahrnutý ve splátce 14,15, 3 x 59 Kč zahrnutý ve splátce 11,12,13), náklady na vymáhání ve výši 200 Kč (dle čl. 9 ÚP ve výši 100 Kč v případě, kdy p procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů, e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní) a smluvní pokutu ve výši 569,44 Kč (za prodlení se placením splátek). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 18.2.2022 vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 23 533,15 Kč do 7 dnů od odeslání výzvy s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudem.

5. Z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně dne 21.2.2022 byla žalovanému zaslána zásilka.

6. Z úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 13.10.2020 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru do výše 20.000 Kč s roční úrokovou sazbou 26,28%. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni daného měsíce ve výši 4% z dlužné částky. Pro případ prodlení si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat, účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním – 100 Kč za měsíc vymáhání, smluvní pokutu ve výši 500 Kč v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, tak bud smluvní pokuta účtována do výše dlužné splátky. Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků, dle kterého poplatek za vedení účtu činil 59 Kč, a úvěrové podmínky. Žalovaný též podpisem smlouvy přistoupil k pojištění [anonymizováno]. Dle smlouvy byl žalovaný důchodce s příjmem 15 000 Kč.

7. Z úvěrových podmínek soud zjistil, že dle čl. 9, v případě, že se klient opozdí s úhradami dle smlouvy je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání. V případě, že se opozdí se zaplacením splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. V případě, že výše dlužné částky bude nižší než 500 Kč, bude se účtovat smluvní pokuta maximálně ve výši dlužné částky. Dle čl. 7 pokud nebude klient dodržovat podmínky splacení úvěru, požádá žalobkyně, ať klient úvěr jednorázově vrátí. Zesplatní úvěr. K zesplatnění může dojít v případě, že klient dluží 2 a více splátek nebo nezaplatil splátku déle než 3 měsíce.

8. Z rámcové pojistné smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že pojištění je dobrovolnou doplňkovou službou ke smlouvě o úvěru, přičemž pojistná smlouvy upravuje jednotlivé podmínky pro pojištění včetně ceny pojištění, která činila v případě pojištění [anonymizováno] 5,9% ze splátky.

9. Z informací o pojištění asistenčních služeb a pojistných podmínek pojištění asistenčních služeb ke kreditní kartě [právnická osoba] soud zjistil, že informace a podmínky se vztahují ke kreditní kartě a jedná se o skupinové škodové pojištění, jehož podmínky čerpání pojistného plnění, pojistné události jsou upraveny v podmínkách.

10. Z výpisu čerpání úvěru soud zjistil, že žalovaný čerpal postupně revolvingový úvěr až do výše 44 294,30 Kč, přičemž uhradil částku 30 014,04 Kč.

11. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31.1.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že zesplatnila úvěr a vyzvala ho k úhradě dlužné částky ve výši 23 252,14 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy.

12. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný dle této zprávy neměl žádné splátkové ani nesplátkové úvěry, karty a služby.

13. Z úvěrové karty vyplývá, že žalobce si poznamenal, že žalovaný nemá žádné děti, bydlí ve státním bytě, je důchodce s výší přijmu 15 000 Kč a výdaji 3 250 Kč. V externích databázích (ISIR, NRKI, SOLUS, [příjmení] vycházel bez negativního výsledku). Žalobce vycházel z normativních nákladů na bydlení ve výši 4 438 Kč a měsíční výdaje stanovil životním minimem ve výši 3 860 Kč s tím, že po odečtení splátky úvěru ve výši 800 Kč, žalovanému zbyde 5 902 Kč.

14. Soud neprovedl dokazování rámcovou pojistnou smlouvou č. [anonymizováno] [číslo] Informačním dokumentem o pojistném produktu, neboť žalovaný k tomuto typu pojištění smluvně nepřistoupil.

15. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

16. Žalobkyně uzavřela dne 13.10.2020 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splácet v pravidelných splátkách společně s pojištěním [jméno] (ve výši 5,9% měsíčně z minimální splátky úvěru) ve výši 4% z aktuální dlužné částky splatných vždy do každého 20.dne v měsíci. Žalovaný vyčerpal celkem částku 44 294,30 Kč a uhradil v nepravidelných splátkách 30 014,04 Kč. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet. Dopisem ze dne 31.1.2022 žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dne 18.2.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 23 533,15 Kč před podáním žaloby do 7 dnů od odeslání výzvy, která byla předána k poštovní přepravě 21.2.2022.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

25. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv ověření si údajů od žalovaného. Již Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25.7.2018, 33 Cdo 2178/2018 uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Soud tak uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když vyšla pouze z údajů jím uvedených. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů uvedených žalovaným. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 44 294,30 Kč, přičemž z této částky uhradil 30 014,04 Kč a zbývá mu uhradit 14 280,26 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení až předžalobní výzvou ze dne 18.2.2022, dle které byl povinen k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání výzvy a výzva byla odeslána dne 21.2.2022, nastala tedy splatnost dne 28.2.2022 a dnem 1.3.2022 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.), který soud částečně kapitalizoval ke dni 2.5.2022 zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

27. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 729,89 Kč, přičemž tato částka představuje 12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 714,01 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 940 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 3. 2. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 3. 2. 2023 částka 730,58 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 134 ujetých km v částce 1 061,17 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 170,58 Kč ve výši 875,82 Kč.