22 C 236/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 41 807,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 077,71 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení výši 63,63 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 077,71 Kč od 16.11.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 24 730,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 990,64 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 635,18 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 40 321,95 Kč od 16.11.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 244,24 Kč od 16.11.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 41 807,95 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 990,64 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 698,81 Kč, úrokem ve výši 17,9% ročně z částky 40 321,95 Kč od 16.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 40 321,95 Kč od 16.11.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 1.4.2019 s žalovaným smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 17,90% ročně v pravidelných měsíčních splátkách spolu s dalšími poplatky. Žalovaný nesplnil svoji povinnost a nesplácel úvěr dle smluvních podmínek, proto banka přistoupila ke dni 25.10.2021 ke zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 40 321,95 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 26.10.2021 do 15.11.2021 ve výši 3 990,64 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 698,91 kč za dobu od 26.10.2021 do 15.11.2021 a dlužné poplatky ve výši 1 486 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 32 922,29 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno] dle smlouvy ze dne 26.11.2021 a pak dále smlouvou ze dne 7.12.2021 na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z Ceníku produktů a služeb soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

5. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil, že dle čl. 12 písm.b) pokud dojde ke vzniku závažné skutečnosti dle č. 11 je banka oprávněna již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné. Za závažné porušení se považuje mimo jiné prodlení s jakoukoliv platební povinností.

6. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] soud zjistil, že žalovanému byla dne 14.1.2022 odeslána zásilka.

7. Ze seznamu předžalobních výzev soud zjistil, že žalovanému byla dne 17.1.2022 odeslána zásilka.

8. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalovanému.

9. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k úhradě dluhu“ dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalovanému.

10. Z potvrzení úplaty ze dne 8.12.2021 soud zjistil, že banka potvrdila přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 6.12.2021.

11. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce soud zjistil, že banka dne 1.4.2019 vyrozuměla žalovaného, že schvaluje jeho žádost o poskytnutí rychlé půjčky ve výši 50 000 Kč, s úhradou v 74 měsíčních splátkách ve výši 1 202 Kč.

12. Z oznámení postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] dne 14.1.2022 oznámila žalovanému postoupení pohledávky z půjčky [číslo] na žalobkyni.

13. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 7.12.2021 soud zjistil, že banka žalovanému oznámila, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na [právnická osoba] [právnická osoba]

14. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 17.1.2022 žalobkyně oznámila prostřednictvím svého právního zástupce převzetí věci právním zástupcem a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 55 691,56 Kč.

15. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 1.4.2019 soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická osoba], o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Žalovaný v návrhu uvedl, že bydlí v pronajatém domě, je svobodný, má základní vzdělání a je zaměstnaný u [právnická osoba] od ledna 2019 jako manuální pracovník s měsíčním příjmem 20 000 Kč s tím, že nemá žádné další závazky. Úvěr měl být splácen v 74 měsíčních splátkách po 1 202 Kč s úrokem ve výši 17,9% a pojištěním typu B. ve výši 81 Kč. Dle smlouvy část obsah smlouvy je určena Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecnými obchodními podmínkami banky. Úvěr měl být čerpán převodem na účet.

16. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný souhlasil dne 1.4.2019 se zpracováním osobních údajů a pořízením kopie dokladu.

17. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě uhrazení dluhu ze dne 25.10.2021 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr [číslo] za okamžitě splatný dle čl. 12 písm.b) produktových podmínek a vyzvala k okamžité úhradě částky 46 497,40 Kč 18. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 28.8.2018 smlouvu, jejímž předmětem byla úprava podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka. Pohledávky budou postupníkovi postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek, které budou mezi smluvními stranami uzavírány po dobu účinnosti této Smlouvy měsíčně, vždy nejpozději do 5.bankovního pracovního dne měsíce následujícího po měsíci za který jsou příslušné pohledávky postupovány.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 26.11.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 7.12.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

21. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že banka v podmínkách upravila způsoby komunikace mezi klientem a bankou a dále úhradu poplatků dle ceníku banky.

22. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu [číslo] úvěrového účtu zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 50 000 Kč a uhradil celkem 32 922,29 Kč, přičemž poslední platba byla učiněna dne 19.4.2021.

23. Z údajů klienta soud zjistil, že bydliště žalovaného, datum narození, průkaz totožnosti.

24. Z výpisu CBL, že žalovaný byl hodnocen s tím, že BRKI ok a SOLUS ok.

25. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že banka při posuzování úvěruschopnosti postupovala individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích. V daném případě vycházeli z příjmu, který klient deklaroval v žádosti od ve výši 20 000Kč a porovnávali jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

26. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 1.4.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal bance vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 202 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 32 922, 29 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabýval jeho schopností úvěr splácet. Dne 26.11.2021 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], a.s. smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazené půjčky a dále dne 7.12.2021 uzavřela [právnická osoba], [anonymizováno] s žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazené půjčky. Dopisem ze dne 25.10.2021 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 46 497,40 Kč. Dne 17.1.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

27. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

29. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

31. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

35. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Uzavřený právní vztah je třeba posoudit dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv zhodnocení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jej soud ani dále ve smyslu § 118a odst.1,3 o.s.ř. poučit o povinnosti prokázat svá tvrzení ve vztahu k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně pouze poskytla výpis z CBL, návrh na uzavření smlouvy s údaji o příjmech žalovaného a prohlášení banky o dostatečném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu, ke kterému v daném případě došlo k 25.10.2021. Banka nejen že se dostatečně nezaobírala zjišťováním údajů o úvěruschopnosti žalovaného, ale ani skutečnosti uváděné žalovaným neověřila a řádně nevyhodnotila. Dle návrhu na uzavření smlouvy měl být žalovaný zaměstnán u [právnická osoba], s čistým měsíčním příjem 20 000Kč a splátkami úvěru ve výši 0 Kč. S těmito údaji se právní předchůdce žalobkyně spokojil, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohl si od žalovaného vyžádat jednak potvrzení o příjmech žalovaného, tak i výpis z účtu (pokud k němu sám neměl přístup), ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

36. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, ze kterého uhradil částku 32 922,29 Kč, zbývá tedy uhradit 17.077,71 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k zaplacení výzvou k zesplatněné úvěru ze dne 25.10.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 29.10.2021. Dne 30.10.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 31.10.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval ke dni 15.11.2021 (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl v převážné části úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.