22 C 260/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 205,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 205,63 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 238,08 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 205,63 Kč od 28.1.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 670,32 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 23.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 205,63 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 908,40 Kč, dále úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 16 205,63 Kč od 28.1.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o bankovních službách, na základě které vedla pro žalovaného bankovní účet [číslo] [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí se staly Všeobecné obchodní podmínky a oznámení o úrokových sazbách a sazebník poplatků. Následně žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do povoleného debetu ve poskytnutém limitu. Žalovaný přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně neuhradil, ačkoliv byl žalobkyni vyzván. Jelikož žalovaný dluh neuhradil, žalobkyně odstoupila od smlouvy a běžný účet ke dni 24.5.2021 zrušila – vyrovnala debetní zůstatek a dlužnou částku nedále vede na zvláštním účtu pohledávek. Žalovaná částka tak představuje neuhraný nepovolený debetní zůstatek ve výši 16 205,63 kč a dále úrok z prodlení ve výši 908,40 Kč. Pokud šlo k úvěruschopnost žalovaného, pak ji žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy a to vycházeje z informací bankovních, nebankovních registrů, dalších registrů, příjmu žalovaného, obratu na účtu, výdajů žalovaného a finanční rezervy. Přes výzvu k úhradě před podáním žaloby žalovaný dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se nedostavil, proto soud věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.

4. Z oznámení [právnická osoba], o úrokových sazbách soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

5. Ze smlouvy o povoleném debetu soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru – přečerpání do výše 15 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 19,99% ročně na dobu 360 dnů s tím, že při překročení limitu či doby čerpání je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. Veškeré poplatky a ceny za bankovní služby, kterou jsou spojené s touto smlouvu, jsou uvedeny ve výňatku ze sazebníku. Součástí smlouvy jsou pak sazebník, Všeobecné obchodní podmínky banky, podmínky povoleným debetům pro fyzické osoby nepodnikatele, Oznámení o provádění platebního styku, pravidla časového pořadí úhrad pohledávek. Dle výňatku sazebníku – za výpisy v papírové formě 30 kč, zaslání 1. upomínky – oznámení o vzniku nepovoleného debetu ve výši 250 Kč, zaslání druhé upomínky 500 Kč. Výše úrokové sazby pro povolený debet 19,99% a nepovolený debet 25% ročně.

6. Z oznámení o odstoupení smlouvy ze dne 30.4.2021 soud zjistil, že žalobkyně tohoto dne žalovanému oznámila, že došlo k porušení povinnosti udržovat na účtu dostatek prostředků ke krytí předpokládaných plateb, a proto banka odstupuje od smlouvy a žádá o vrácení dluhu.

7. Z oznámení o zrušení a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 24.5.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že jeho dosavadní účet byl zrušen a to se záporným zůstatek ve výši 16 205,63 Kč s tím, že dluh nebyl uhrazen a bude převeden na zvláštní účet pohledávek.

8. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dle čl. 10 banka je oprávněna od smlouvy, případně od její samostatně oddělitelné části, odstoupit v případě, kdy klient závažným způsobem poruší své smluvní povinnosti související s bankovními službami nebo pokud banka zjistí jiné skutečnosti, v důsledku kterých je vážně ohrožena schopnost klienta řádně dostát svým závazkům. Smlouva zaniká dnem doručení oznámení o odstoupení klientovi nebo v jiné lhůtě stanovené bankou. Nesplacené dluhy klienta se stávají splatnými první obchodní den následující po zániku smlouvy, neuvede-li banka v oznámení o odstoupení pozdější termín. Dle čl. 13 v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu je klient povinen neprodleně uhradit bance veškeré dlužné částky, včetně příslušenství. Po dobu trvání nepovoleného debetu na účtu klienta je banka oprávněna zřídit zvláštní účet pohledávky z nepovoleného debetu, na kterém povede pohledávku z nepovoleného debetu, včetně příslušenství. Dle čl. 13 banka je oprávněna úročit nepovolený debet na účtu úrokem z nepovoleného debetu a dále úrokem z prodlení. Dle čl. 14 banka je oprávněna nakládat s prostředky na účtu, stanoví-li tak právní předpis nebo smlouvy. Klient souhlasí s tím, že banka má právo odepsat z jeho účtu u banky prostředky za účelem úhrady splatných úroků, úhrady všech cen, poplatků a výloh a jiné. Dle čl. 14 banka je oprávněn odepsat prostředky z účtu klienta i v případě, že na účtu vznikne v důsledku takové operace debetní zůstatek.

9. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby a to dne 16.11.2021. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě téhož dne, dle podacího lístku.

10. Z výpisu z účtu č.- [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný měl v době od prosince 2015 do května 2016 výše příjmu různé od 17 990 kč až do 30654 Kč, přičemž mzda v tomto období se pohybovala od 15490 Kč až do 17 466 Kč. Žalobkyně však předložila jen výňatky z účtu, aniž by bylo zřejmé, jaké byly zůstatky na tomto účtu, nebo jaké byly výdaje.

11. Z otisku registrů soud zjistil, že ke dni 30.5.2016 proti žalovanému nebylo vedeno žádné exekuční řízení, nebyl v insolvenci, nebyl ani po splatnosti u žalobkyně. Pokud šlo o další údaje, pak tyto nebylo možné posoudit, neboť k danému otisku nebyla předložena žádná doprovodná tabulka, z čeho by bylo zřejmé, co znamená kód finanční situace 11, RRS rating RC 5, klasifikace napočtená v C4M 1, Výsledek behaviorálního ratingu pro individuály – zjištěna negativní informace a další informace týkající se čerpání různých úvěrů.

12. Ze žádosti o poskytnutí povoleného nezajištěného debetu ze dne 31.5.2016 soud zjistil, že žalovaný v žádosti uvedl, že má pravidelný měsíční příjem 19 000 Kč, že nemá žádné děti, výdaje spojené s bydlením 0 Kč a ostatní výdaje 0 Kč, dluhy 0 Kč.

13. Návrh na rozhodnutí o poskytnutí soud zjistil, že výše příjmu žalovaného měla být 19 000 Kč, nemá žádné dluhy, žádné děti a výdaje na bydlení a ostatní výdaje 0 Kč.

14. V výpisu z interní databáze soud zjistil, že u žalovaného byl zjištěn dluh- hypoteční úvěr ze dne 30.6.2014, datum splatnosti 28.2.2030 a výše měsíční splátky 3 079 Kč, přičemž počet neuhrazených částek v posledních měsících byl jeden k únoru 2016.

15. Z výpisu z účtu za dobu od 13.1.2021 do 21.5.2021 soud zjistil, že žalovaný v únoru překročil výše povoleného debetního zůstatku ve výši 15 000 Kč, přičemž ke dni 21.5.2021 činila výše debetního zůstatku 16 205,63 Kč. Z účtu byly odepisovány dluhy z jiných úvěrů a poplatky.

16. Soud má za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel dne 30.5.2016 s žalobkyní smlouvu o povoleném debetu, na základě které poskytla žalovanému debet – úvěr do výše 15.000 Kč, který žalovaný čerpal a nevrátil. Celkově vyčerpal částku 16 205,63 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Předžalobní výzvou ze dne 16.11.2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky do 23.11.2021, přičemž výzva byla předána k poštovní přepravě týž den.

17. Podle § 2662 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen OZ, smlouvou o účtu se ten, do vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu na účet.

18. Dle § 2665 OZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

19. Dle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že se banka před uzavřením smlouvy zabývala úvěruschopností žalovaného. Byť žalobkyně předložila výpisy z bankovního účtu, pak předložila pouze příjmy, nikoliv však výdaje žalovaného, které nikterak nezkoumala. Současně uvedla, že zjistila, že žalovaný má hypoteční úvěr, který však v žádosti o povolení debetu neuvedl. Žalovaný dle příjmové stránky sice dosahoval příjmu kolem 24 000 Kč, avšak o jeho výdajích nebylo nic známo. Sám uvedl do žádosti 0Kč v případě bydlení a ostatních výdajů, což je zcela nerealistické a sama žalobkyně si tyto údaje nikterak nezjišťovala, přičemž i výdajová stránka je nezbytná v případě poskytování úvěru, které musí být individuální, neboť ačkoliv má někdo vysoký příjem, může mít též vysoké výdaje, které pak neumožňují případný úvěr řádně splácet. Pokud pak žalobkyně vycházela pouze ze statických údajů tak, že bydlení počítala pouze částku 2 336 Kč, pak tato částka je neodpovídající výši nákladů na bydlení dané v místě a čase, stejně tak jako životní minimum. Navíc jen splátka hypotéky činila 3 079 Kč a výdaje žalovaného na závazky u žalobce činily 5 554 Kč, jak sama uvedla žalobkyně. Jen tyto splátky pak, i kdyby žalobkyně vycházela z průměrného příjmu (přičemž v některých měsících měl žalovaný příjem pouze kolem 18 000 Kč) 24 704 Kč činila více jak 1/3, bez zohlednění dalších výdajů na bydlení a ostatních výdajů. Jelikož se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, soud ji nemohl poučit o skutečnosti, že z dosavadních důkazů nevyplývá, že by se řádně zaobírala úvěruschopností žalovaného a předložila ke svému tvrzení (zejména co se týče výdajové stránky) další důkaz ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů, zejména pokud uvádí, že nemají žádné výdaje a toto uvedení vyjde najevo jako nepravdivé (u žalovaného zjištění hypotečního úvěru). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnut úvěr ve výši 16 205,63 Kč, který neuhradil. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení předžalobní výzvou, která mu ukládala zaplatit dlužnou částku do 23.11.2021. Dne 23.11.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 24.11.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval do 27.1.2022 ve výši 238,08 Kč (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku – kapitalizovaného úroku z prodlení (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.) jako neoprávněnou.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 205,63 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za doplnění návrhu, neboť žalobkyně doplnila návrh o skutečnosti, které měly být uvedeny již v samotné žalobě.