22 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 14 334,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 14 334,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 334,50 Kč od 31.3.2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.3.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 334,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 334,50 Kč od 31.3.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26.5.2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 82 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit dle podmínek smlouvy. Jelikož žalovaná neplnila řádně své závazky, žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalované oznámením ze dne 20.9.2017 Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých doposud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru činila 102 671 Kč. Žalovaná se mimo jiné ve smlouvě zavázala, že pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru a ž do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovanou se dohodly, že výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výši poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 17 C 186/2018-43 ze dne 30.10.2018 byla žalované uložena povinnost mimo jiné zaplatit smluvní pokutu z nové jistiny ve výši 102 671 Kč za období prodlení s úhradou úvěru do 29.5.2018. Prodlení s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 29.5.2018. Žalovaná částka tak představuje dlužnou smluvní pokutu za dobu od 30.5.2018 do 14.3.2022 z dlužné jistiny upravenou v souladu s § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb. ve výši 14 334,50 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dluh neuhradila. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI), jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované), ze kterých bylo možné učinit závěr o úvěruschopnosti žalované. Z dokladů vyplynulo, že má čistý měsíční příjem 19 000 Kč a náklady 6 010 Kč. Byl proveden scoring klienta, jež byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Při výdajích klienta žalobkyně vycházela z životního minima 3 410 Kč (přičemž přičítá i rezervu ve výši 1 000 Kč), pokud šlo o náklady na bydlení tak žalobkyně vyšla z údajů od žalované ve výši 2 600 Kč. K výdajům žalované pak nemá žádné další doklady, spoléhá na prohlášení žalované. Z externích databází pak nevyplynulo, že by žalovaná měla nějaké další půjčky. Žalobkyně tedy na základě provedeného zjištění uzavřela, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, proto soud věc projednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z kopie občanského průkaz soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci občanský průkaz.

5. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná měla být zaměstnána v [anonymizováno] nemocnici [anonymizováno] [obec] od 22.2.2016 na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 000 Kč. Jako výdeje žalované byly uvedeny částky 3 410Kč (životní minimum) a 2 600 Kč na bydlení, přičemž bydlení měla mít v pronájmu. K této částce byla přičtena rezerva 1 000 Kč s tím, že zbývající část ve výši 11 990 Kč byly uvedeny jako použitelné prostředky.

6. Ze zprávy systému úvěrování - hodnoty skóre klienta soud zjistil, že žalovaná byla zařazena s 295 body do I. kategorie (tj. do 320), což znamenalo vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.)

7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaná měla účet u [právnická osoba] [bankovní účet].

8. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu soud zjistil, že průměrný čistý příjem za únor až duben 2017 činil 20 740 Kč a za měsíc duben 19 903 Kč.

9. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána v [anonymizováno] nemocnici jako sanitářka od 17.6.2016.

10. Z prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že se seznámila s informacemi dle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru a mimo jiné uvedl, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu a veškeré údaje jim uvedené jsou pravdivé a úplné 11. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalované mu byly poskytnuty informace týkající se spotřebitelského úvěru, zejména pak výše splátek, úroky a informace o podmínkách placení úvěru.

12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ke dni 26.5.2017 vyplynulo, že žalovaná nebyla v systému evidována.

13. Z výplatní pásky žalované za duben 2017 soud zjistil, že její čistý příjem byl 19 718 Kč.

14. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně žalovanou dne 14.3.2022 vyzvala k úhradě dluhu ve výši 14 334,50 Kč do 15 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla předána k poštovní přepravě téhož dne, jak vyplývá z podacího archu.

15. Z oznámení ze dne 20.9.2017 soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila, že žalovaná dostala do prodlení se splacením splátek z úvěru [číslo] vyzvala ji k okamžité úhradě dluhu ve výši 104 069 Kč.

16. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 26.5.2017 smlouvu, ve které se žalobkyně žalované zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 82 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 166,9% ročně žalobkyni vrátit v 24 splátkách do každého 17.dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, ve výši 8132 Kč. Dle čl. 6 smlouvy vety prvé, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátek či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dle § 6.2. věty prvé poskytovatel má vůči klientovi právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle čl. 6 jestliže se klient ocitne v prodlení úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění tohoto úvěru. Dle č.l. 6 dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu je klient povinen zaplati poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle č.l. 6 jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru k den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

17. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 17 C 186/2018-43 ze dne 30.10.2018, s právní mocí dne 22.12.2018 soud zjistil, že soud vyhověl žalobě, jež podala žalobkyně proti žalované vydáním rozsudku pro zmeškání, kterým uložil žalované mimo jiné povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 998 Kč a 25 667,50 Kč.

18. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 26.5.2017 smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 82 000 Kč, která se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 8 132 Kč. Dle ujednání smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru k den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátek, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Dne 14.3.2022 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 14 334,50 Kč do 15 dnů od odeslání výzvy. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

26. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když zkoumala jen příjmovou stránku klienta a bez jakéhokoliv zhodnocení. Dle poskytnutých údajů žalovaná měla být zaměstnána v [anonymizováno] nemocnici s výši tři měsíce za únor až duben 2017 20 740 Kč a dle hodnocení klienta výdaje činily 3 410 Kč a bydlení 2 600 Kč a dále jí byla přičtena rezerva 1000 Kč. Celkové výdaje mu tak byly sečteny na 7 010 Kč. S těmito údaji o výdajích se žalobkyně spokojila, aniž by je jakkoliv ověřovala. Pokud žalovaná uvádí takto nízké výdaje, měla by být zvláštní obezřetnost při úvěrování, neboť klient se jeví jako rizikový, přičemž sama žalobkyně tuto rizikovost při scoringu uvedla, když žalovanou zařadila do kategorie I. vysoce rizikové. Při zkoumání úvěruschopnosti se nelze spokojit pouze s příjmovou stránkou klienta. I klient, který může mít relativně vysoký příjem, může mít také vysoké náklady. Jedním z výdajů, jenž může mít výši v různém rozmezí, je právě bydlení, kde výše některých nájmů v okrese Chomutov, případně Praha mohou být i ve výši 15 000 Kč. Pokud pak žalovaná uvedla částku 2 600Kč, jeví se to jako částka zcela nepostačující, pokud se jednalo o pronájem. Navíc ani neodpovídá výše výdajů – zde žalobkyně vycházela pouze z životního minima, tato částka se pak jeví zcela nedostatečná. Při stanovení výše splátky 8 132 Kč (což je celkem 40% příjmu žalované), by v případě výdajů žalované měla být obezřetnější, neboť u takového klienta je vysoká míra rizikovosti. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohla si od žalované vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

27. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. V daném případě byla předmětem žaloby pouze smluvní pokuta ujednaná na základě neplatné smlouvy, proto jí soud zamítl jako neoprávněnou.

28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně vůči žalované byl 50% k 50%.