22 C 278/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 59 858 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 564, 30 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 632,28 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 56 564,30 Kč od 9.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 751,70 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 72,20 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 2 751,70 Kč od 9.2.2022 do zaplacení a částky 217 Kč zamítá.

III. Řízení se co do částky 13 951 Kč zastavuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 789,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.7.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 59 316 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 59 316 Kč od 9.2.2022 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 704,48 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 13 409 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 542 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 16.7.2021 s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 60 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 3 435,70 Kč. Spolu s jistinou úvěru se zavázal uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 63 685,20 Kč Poslední splátka úvěru měla být uhrazena dne 16.7.2024 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli uzavřít smlouvu projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku 0,01 Kč až 1 Kč ze svého účtu na účet [právnická osoba]. Po skončení schvalovacího procesu (zjištění úvěruschopnosti) byla žalovanému zaslána částka 60 000 Kč, na účet ze kterého provedl verifikační platbu. Žalovaný uhradil pouze jedinou splátku, dále již neuhradil žádnou splátku, proto [právnická osoba] přistoupil k zesplatnění úvěru ke dni 17.12.2021. V důsledku prodlení s úhradou splátek a zesplatnění úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu nákladů za upomínání. Žalovaná částka tak představuje neuhrazeno jistinu ve výši 59 316 Kč, nesplacený úrok ve výši 13 409 Kč, v němž je zahrnut poplatek za neuhrazené náklady na upomínání ve výši 150 Kč (3x 50 Kč za každou upomínku), smluvní pokutu ve výši 542 Kč, paušální náhradu nákladů na vymáhání ve výši 217 Kč za osobní návštěvu terénního pracovníka, kapitalizovaný úrok z prodlení 704,48 Kč (za dobu od 18.12.2021 do 7.2.2022) a dále plynoucí úroky z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021. Přes opakované výzvy žalovaná dluh neuhradila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Podáním ze dne 17.1.2023 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku s náklady na upomínání ve výši 13 409 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 542 Kč. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 1,2 o.s.ř. a řízení ve výroku III., co do učiněného zpětvzetí zastavil.

4. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že ke dni 16.7.2021 žalovanému zaslala na č.ú. [bankovní účet] částku ve výši 60 000 Kč.

6. Z dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 2.2.2022 dodatek k rámcové smlouvě.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.2.2022 soud zjistil, že žalovanému bylo žalobkyní oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 73 308,44 Kč na žalobkyni a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 25.2.2022. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne14 .2.2022, jak vyplývá z podacího archu.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11.2.2022 soud zjistil, že žalovanému bylo společností [právnická osoba] oznámeno postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] ve výši 73 267 Kč na žalobkyni.

10. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2.6.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 59 316 Kč nejpozději do 14.6.2022 Jak vyplývá z podacího zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 6.6.2022.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 17.12.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení částky 72 912,46 Kč, přičemž zásilka s výzvou byla podána na poštu téhož dne, jak vyplývá z podacího archu.

12. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba], se zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč a žalovaný ze zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úroky ve výši 55,04 % ročně v 36 splátkách po 3 435,70 Kč dle předloženého splátkového kalendáře s tím, že k uzavření smlouvy došlo k odesláním kódu.

13. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 21.2.2022 byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní na základě rámcové smlouvy ze dne 8.12.2021 uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným.

14. Z výpisu z účtu soud zjistil, že z účtu [bankovní účet] byla zaslána částka 0,01 Kč pod jménem [celé jméno žalovaného].

15. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že okamžik registrace znamená dle písm.a) v případě On-line registrace okamžik odeslání registračního formuláře na stránkách věřitele nebo v aplikaci kliknutím na tlačítko pokračovat. Okamžik uzavření znamená v případě on-line registrace a způsobem poskytnutí úvěru bankovním převodem a) uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek:generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení verifikační platby.

16. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně měla k vymáhání pohledávky uskutečnit 1 úkon, a to návštěvu terénního pracovníka v místě bydliště žalovaného.

17. Z upomínky soud zjistil, že [právnická osoba] upomínala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 6 943,72 Kč dne 17.10.2021.

18. Z opakované výzvě k úhradě soud zjistil, že [právnická osoba] upomínala žalovaného k úhradě platby dne 16.11.2021.

19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně výzvou před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě částky 72 912,46 Kč ihned, přičemž výzva byla předána k poštovní přepravě dne 17.12.2021.

20. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

24. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

25. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

26. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

27. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

29. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

30. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

31. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému na bankovní účet celkem 60 000 Kč, avšak bez platně uzavřené smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Za žalovaného byla elektronická smlouva„ podepsána“ pouhým odkliknutím na webových stránkách původního věřitele. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Nad to soud uvádí, že i kdyby žalobkyně tento důkaz předložila, pak smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. absence předložení důkazu svědčících o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

33. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 60 000 Kč, ze které uhradil pouze 3 435,70 Kč a zbývá mu tak uhradit částka 56 564,30 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným, částku 56 564,30 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byla prokazatelně vyzván k zaplacení až výzvou před podáním žaloby ze dne 17.12.2021, kde byl vyzván k úhradě dlužné částky IHNED. Dne 21.12.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení (dle § 573 OZ se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání) a dnem 22.12.2022 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v stanovené výši dané nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 789,80 Kč, přičemž tato částka představuje 56 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 993 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 858 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 450 Kč ve výši 2 824,50 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.