22 C 294/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 124 740,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 740,50 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 563,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 62 740,50 Kč od 31.3.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 61 999,95 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6224,52 Kč, dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1251,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 152,47 Kč od 31.3.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 124 740,45 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 224,52 Kč za dobu od 22.2.2019 do 1.11.2021, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 815,14 Kč za dobu od 2.11.2021 do 30.3.2022 s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 127 892,97 Kč od 31.3.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela dne 22.2.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 15,4% ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 969,64 Kč počínaje 15.3.2019. Žalovaný nesplnil svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, když nesplácel úvěr řádně a včas, proto banka přistoupila ke dni 1.11.2021 k zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 121 668,45Kč, smluvní úrok ke dni splatnosti 6 224,52 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 072Kč (představující poplatek za zesplatnění úvěru ve výši 300 Kč, dále poplatky za tři upomínky po 600 Kč ze dne 17.8.2021, 15.9.2021, 14.10.2021, a 4x pojištění po 243 Kč), úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30.3.2022 ve výši 2 815,14 Kč a dále plynoucí úroky z prodlení z dlužné jistiny. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 150 000 Kč, přičemž splátky úvěru splátky úvěru nehradil řádně včas, když již v červenci 2020 se dostával do prodlení s placením splátky v řádné výši a hradil pouze splátky částečné. Žalobkyně žalovanému za upomínky účtovala 3 x poplatek ve výši 600 Kč a to ve dnech 17.8.2021, 15.9.2021, 14.10.2021, dále žalobkyně žalovanému naúčtovala poplatek za pojištění ve výši 243 Kč a to ve dnech 8.10.2021, 10.9.2021, 10.8.2021, 9.7.2021, které žalovaný neuhradil. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 87 259,50 Kč.

5. Z Upomínky ze dne 15.9.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě splátek a poplatku za upomínání a současně mu oznámila, že za tuto upomínku je účtován poplatek ve výši 600 Kč.

6. Z Upomínky ze dne 14.10.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě splátek a poplatku za upomínání a současně mu oznámila, že za tuto upomínku je účtován poplatek ve výši 600 Kč.

7. Z Upomínky ze dne 17.8.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě splátek a poplatku za upomínání a současně mu oznámila, že za tuto upomínku je účtován poplatek ve výši 600 Kč.

8. Z vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že dle žalobkyně úvěruschopnost klienta hodnotili individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Vycházeli z údajů poskytnutých v žádosti o expres core ze dne 22.2.2019 a dostupné informace kontrolovali v interních a externích databázích. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např.výdaje na bydlení) a náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta.

9. Z karty klienta soud zjistil, že banka vycházela z čistého příjmu žalovaného ve výši 27 370 Kč, kdy pracovní poměr měl mít uzavřen na dobu neurčitou. Klient byl svobodný a měl pronajatý dům či byt, kde se podílel 100% na nákladech bydlení. Dosavadní externí splátky činily 300 Kč. Výše požadovaného úvěru bylo 100 000 Kč, přičemž schválená výše úvěru činila 150 000 Kč. Výsledná měsíční splátka pak činila 2 726,64 Kč.

10. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný požádal dne 22.2.2019 žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč se splatností v 60 měsíčních splátkách. Uvedl, že je vyučen a zaměstnán na dobu neurčitou od 27.2.2018 s průměrným měsíčním příjmem 27 370 Kč. Jeho zaměstnavatelem byl [právnická osoba] Dále uvedl, že je svobodný, bezdětný. Jako nezbytné měsíční náklady uvedl částku 0 Kč.

11. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že žalovaný měl měsíční příjem za poslední tři měsíce 27 370 Kč.

12. Z poštovního podacího archu ze dne 31.3.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 31.3.2022 zásilku.

13. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu ze dne 31.3.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši 133 810,31 Kč.

14. Z výpisu z běžného účtu z března 2019 soud zjistil, že žalovanému byl na účet poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč (dne 22.2.2019).

15. Z předsmluvních informací o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému informace týkající se úvěru s tím, že mu bude poskytnuta částka 150 000 Kč a bude hrazena v 96 měsíčních splátkách, výše měsíčních splátky by měla činit 2 726,64 Kč splatné vždy k 15.dni daného měsíce. Roční úroková sazba byla stanovena na 15,40%. Dále zde byly uvedeny poplatky spojené s poskytnutím úvěru, a to zejména za poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč, 600 Kč za zaslání upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný.

16. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 3.11.2021 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 1.11.2021 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 131 099,91 Kč nejpozději do 18.11.2021.

17. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne 4.11.2021 zaslána zásilka (zesplatnění úvěru).

18. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – [anonymizováno] půjčka soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 22.2.2019 smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 726,64 Kč spolu s pojištěním ve výši 243 Kč měsíčně, tedy měsíčně ve splátkách po 2 969,64 Kč. Splátky byly splatné vždy do každého 15. dne v měsíci. Výše úrokové sazby byla sjednána ve výši 15,40% ročně. Smluvně byly sjednány též poplatky poskytnutí úvěru ve výši 1 295 Kč, 600 Kč za zaslání upomínky a 300 Kč za prohlášení úvěru za splatný. Žalovaný též prohlásil, že se seznámil s informacemi o pojištění. Součástí uzavřené smlouvy se pak daly i Podmínky, tj. Všeobecné produktové podmínky.

19. Z výpisu z úvěru účtu (za období od března 2019 do března 2022) soud zjistil, že žalovaný vyčerpal úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž pravidelně splácel úvěr do července 2020, kdy jeho splátky začaly být nepravidelné a nebyly v plné výši. Žalobkyně žalovanému za upomínky účtovala 3 x poplatek ve výši 600 Kč a to ve dnech 17.8.2021, 15.9.2021, 14.10.2021, dále žalobkyně žalovanému naúčtovala poplatek za pojištění ve výši 243 Kč a to ve dnech 8.10.2021, 10.9.2021, 10.8.2021, 9.7.2021, které žalovaný neuhradil. Ke 1.11.2021 žalobkyně zesplatnila úvěr, přičemž ke dni 14.3.2022 činila výše dlužné jistiny činila 121 668,45 Kč, výše poplatků 3 072 Kč výše splatného smluvního úvěru 6 224,52 Kč.

20. Ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1.3.2017 soud zjistil, že za zaslání každé upomínky činí 600 Kč a za prohlášení úvěru za ihned splatný 300 Kč.

21. Ze všeobecných produktových podmínek soud zjistil, že podmínky upravovaly podmínky pro poskytování informací, uchovávání záznamů, způsoby komunikace, změny a zánik závazku, ceny produktů a služeb, změny poplatků, sankce za prodlení.

22. Ze základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru soud zjistil, že podmínky upravovaly podmínky pro splácení úvěru, zejména pak splatnosti, formu splátek, účtování úroku a úroku z prodlení.

23. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: [právnická osoba] uzavřela dne 22.2.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 969, 64 Kč, to včetně pojištění po 243 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil celkem částku 87 259,50 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet. Dopisem ze dne 3.11.2021 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 131 099,91 Kč nejpozději do 18.11.2021, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 4.11.2021.

24. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

32. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak k tomu tvrzení předložila pouze potvrzení o příjmu a své vyjádření k posouzení úvěruschopnosti, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Samotná výše příjmu bez jakéhokoliv dalšího zkoumání – výpisů z interních či externích databází, a výpisů z účtu (ze kterého by byly příjmy a výdaje žalovaného známy), které žalobkyně tvrdila, že z nich vycházela, avšak přes poučení soudu nebyly nepředloženy, pak nemůže soud vést k závěru, že by žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Své tvrzení ani důkazy přes poučení soudu dle § 118a odst.1,3 o.s.ř. nijak nedoplnila, proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, a tedy že řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila povinnost obezřetného úvěrování. Na této skutečnosti nemůže změnit ani nic to, že žalovaný po dobu jednoho roku úvěr splácel. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména pak po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

33. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž z této částky uhradil 87 259,50 Kč a zbývá mu tedy uhradit částka 62 740,50 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky (62 740,50 Kč) a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení výzvou k zesplatnění úvěru ze dne 3.11.2021, ve kterém byl vyzván k zaplacení dluhu nejpozději do 18.11.2021. Dne 18.11.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 19.11.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala z dlužné jistiny až od 14.12.2021 a který soud s ohledem na znění petitu částečně kapitalizoval ke dni 30.3.2022 (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

34. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch žalobkyně ve vztahu k žalovanému byl 50% na 50%.