22 C 321/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 35 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč od 11.6.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 5 400 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 35 400 Kč od 15.11.2019 do 11.6.2021 a co do úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5 400 Kč od 11.6.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 581,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 35 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 35 400 Kč od 15.11.2019 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [anonymizováno], uzavřela dne 15.10.2019 s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 14.11.2019 spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa] na které se žalovaný nejprve zaregistroval zasláním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Následně požádal o poskytnutí konkrétního úvěru, přičemž původní věřitel po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu zaslal návrh konkrétní smlouvy s výší úvěru a splatností. Žalovaný návrh akceptoval a původní věřitel mu vyplatil na účet [číslo] [bankovní účet] částku 30 000 Kč pod [variabilní symbol] úvěr však ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.12.2020 postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla dne 3.6.2021 zaslána předžalobní upomínka prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

2. Na výzvu soudu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI EUCB a to formou dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, bez dalšího výstupu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Z podacího lístku ze dne 3.6.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně zaslal žalovanému výzvu.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému informace týkající se úvěru a to zejména, výše úvěru, jeho splatnosti, výše poplatku za poskytnutí úvěru.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dne 3.6.2021, že pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [anonymizováno] [číslo] byla postoupena na žalobkyni.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3.6.2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky ve výši 43 858 Kč od tří dnů.

9. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným, jenž podepsal smlouvu elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě které se právní předchůdce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a to na bankovní účet klienta [číslo] [bankovní účet] do dvou pracovních dnů s tím a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s úrokem ve výši 1 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč ke dni 14.11.2019.

10. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na č.ú. [bankovní účet] – pod jménem [celé jméno žalovaného] [variabilní symbol] dne 15.10.2019 částku 30 000 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že dne 29.4.2014 byla ze strany žalovaného na účet [právnická osoba], s.r.o. připsána částka 1 Kč a to z č. účtu 949143163 [částka].

12. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 15.10.2019 soud zjistil, že žalovaný dne 15.10.2019 elektronicky podepsal smlouvu, dle které úvěrující a klient mají v úmyslu v budoucnu uzavírat smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterými se úvěrující zaváže, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky za poskytnutí úvěru a úroky.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dne 3.12.2020 uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek, jejímž předmětem závazek postupitele postoupit pohledávky za dlužníky specifikovaných v příloze 1, která je nedílnou součástí smlouvy a postupník se zavázal tyto pohledávky přijmout a zaplatit za ně sjednanou úplatu.

14. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi pohledávkami ze smlouvy o postoupení pohledávek se po pod [číslo] nachází i pohledávky za žalovaným [číslo] ve výši 33 840 Kč.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce [právnická osoba], uzavřela dne 15.10.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal bance vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 400 Kč do 14.11.2019. Žalovaný poskytnutou částku nevrátil. Dne 3.12.2020 uzavřela společnost [právnická osoba], s žalobkyní a.s. smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovaným z titulu neuhrazeného úvěru. Dopisem ze dne 3.6.2021 vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do tří dnů, přičemž dopis byl předán k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

22. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Uzavřený právní vztah je třeba posoudit dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy tvrdil, že se zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, a to nahlédnutím do veřejně dostupných databází, přičemž výstup z těchto databází nijak žalobkyně nedoložila. Dle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, pak však právní předchůdce žalobkyně měl tyto informace uchovávat nejméně 5 let po skončení právního vztahu. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jej soud ani dále ve smyslu § 118a odst.1, 3 o.s.ř. poučit o povinnosti prokázat svá tvrzení ve vztahu k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak uzavřel, že se žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní týkající dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů ve vztahu k příjmové a výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který ani částečně neuhradil. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzvána k zaplacení výzvou před podáním žaloby ze dne 3.6.2021 přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 7.6.2021. Dne 10.6.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 11.6.2021 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

24. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 581,36 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 416 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 400 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (7 C 39/2023, 8 C 20/2013). Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.