22 C 392/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní titul příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 104 616,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 93 882,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 882,13 Kč od 15.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 10 734,54 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 334,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 79,59 Kč, s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 104 619,67 Kč od 15.2.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 734,54 Kč od 15.2.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 245,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 8.11.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 104 616,67 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 334,29 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 79,59 Kč, úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 104 616,67 od 15.2.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 104 616,67 Kč od 15.2.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 9.9.2019 s žalovanou Smlouvu [anonymizována čtyři slova] [číslo], na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 114 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,99% ročně v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 1 980,57 Kč vždy do každého 20.dne kalendářního dne v měsíci. Žalovaná nesplnila svoji povinnost a nesplácela úvěr dle smluvních podmínek, proto banka přistoupila ke dni 7.1.2022 ke zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 104 616,67 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 20.5.2020 do 5.1.2022 ve výši 7 334,29 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 79,59 Kč za dobu od 30.11.2020 do 31.12.2021. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.2.2022 a pak dále smlouvou ze dne 8.3.2022 na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z Ceníku produktů a služeb soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že žalovaná podepsala 19.1.2018 s [právnická osoba] smlouvu, na základě které se banka zavázala žalované poskytovat služby – běžný účet, spořící účet, bezúročnou rezervu, přímé bankovnictví a debetní kartu. Banka pro žalovanou vedla běžný účet č. [bankovní účet].

6. Z žádosti o nastavení, změnu nastavení, zrušení služby GSM banking soud zjistil, že žalovaná požádala o změnu telefonní čísla.

7. Z protokolu o převzetí a užívání kódů [anonymizována tři slova] soud zjistil, že žalovaná dne 19.1.2018 převzala uvedené piny.

8. Z kopie občanského průkazu a Evropského průkazu zdravotního pojištění soud zjistil, že žalovaná poskytla tyto doklady bance při podpisování smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb.

9. Z výpisu ze spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 114 000 Kč, přičemž ke dni 5.1.2022 činila dlužná jistina 104 616,67 Kč, dlužný úrok 7 334,29 Kč a dlužný úrok z prodlení 79,59 Kč.

10. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil, že dle čl. 12 písm. b) pokud dojde ke vzniku závažné skutečnosti dle [číslo] je banka oprávněna již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné. Za závažné porušení se považuje mimo jiné prodlení s jakoukoliv platební povinností.

11. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] soud zjistil, že žalované byla dne 10.5.2022 odeslána zásilka.

12. Ze seznamu předžalobních výzev soud zjistil, že žalované byla dne 10.5.2022 odeslána zásilka.

13. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.3.2022 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy č [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované dne 9.3.2022.

14. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.3.2022 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované 7.1.2022.

15. Z výpisu CBL, že žalovaná byla hodnocena s tím, že subjekt je v pořádku – nebyla nalezena negativní informace.

16. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] (běžného účtu) soud zjistil, že žalovaná nejméně půl roku před čerpáním úvěru měla nulové zůstatky na účtu (od března 2019 do srpna 2019). Veškeré své příjmy spotřebovala. Od března měla pravidelný příjem z úřadu práce ve výši [částka], další příjmy tvořily převážně převody od [jméno] [příjmení]. Žalovaná mu pak část příjmu přeposílala zpět.

17. Z údajů klienta soud zjistil, že žalovaná předala bance své kontaktní údaje.

18. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka při posuzování úvěruschopnosti postupovala individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích. Žalovaná neprocházela registry SOLUS, BRKI, NRKI. V daném případě vycházela banka z průměrných příjmů klienta na běžném účtu [částka].

19. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 29.8.2018 smlouvu, jejímž předmětem byla úprava podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka. Pohledávky budou postupníkovi postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek, které budou mezi smluvními stranami uzavírány po dobu účinnosti této Smlouvy měsíčně, vždy nejpozději do 5.bankovního pracovního dne měsíce následujícího po měsíci, za který jsou příslušné pohledávky postupovány.

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 23.2.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo]

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 8.3.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

22. Z akceptace návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí soud zjistil, že banka dne 9.9.2019 žalované odsouhlasila úvěr [číslo] ve výši 114 000 Kč, který měl být uhrazen v 120 splátkách po 1980,57 Kč a úrokem ve výši 16,99 % ročně.

23. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalované bylo dne 9.5.2022 oznámeno, že pohledávka za žalovanou z úvěru [číslo] byla postoupena ze [právnická osoba], a.s. na žalobkyni.

24. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 9.3.2022 soud zjistil, že banka žalované oznámila, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na [právnická osoba].

25. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 10.5.2022 žalobkyně oznámila prostřednictvím svého právního zástupce převzetí věci právním zástupcem a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 132 854,41 Kč.

26. Z návrhu na uzavření smlouvy o [anonymizována tři slova] [číslo] ze dne 9.9.2019 soud zjistil, že žalovaná požádala [právnická osoba], o poskytnutí úvěru ve výši 114 000 Kč za účelem úhrady dluhu z úvěru, který banka žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11.8.2018, a rozdíl mezi částkami byl pak poskytnut bezúčelově. Úvěr měl být splácen ve 120 měsíčních splátkách po 1 980,57 Kč s úrokem ve výši 16,99%.

27. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě uhrazení dluhu ze dne 7.1.2022 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr [číslo] za okamžitě splatný dle čl. 12 písm. b) produktových podmínek a vyzvala k okamžité úhradě částky 112 030,55 Kč.

28. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem částku 20 117,87 Kč, přičemž jak vyplývá z výpisu žalovaná neplatila splátky pravidelně ani v plné výši.

29. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že banka v podmínkách upravila způsoby komunikace mezi klientem a bankou a dále úhradu poplatků dle ceníku banky.

30. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 9.9.2019 s žalovanou smlouvu, na základě které banka poskytla žalované finanční prostředky ve výši 114 000 Kč, které se žalovaná zavázala bance vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 980,57 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 20 117,87 Kč. Banka se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet. Dne 23.2.2022 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], a.s. smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky a dále dne 8.3.2022 uzavřela [právnická osoba], a.s. s žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky. Dopisem ze dne 7.1.2022 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 112 030,55 Kč, přičemž dopis byl podán k poštovní přepravě téhož dne. Dne 10.5.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

31. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

32. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

33. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

36. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

37. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

39. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Uzavřený právní vztah je třeba posoudit dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv zhodnocení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jej soud ani dále ve smyslu § 118a odst.1,3 o.s.ř. poučit o povinnosti prokázat svá tvrzení ve vztahu k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně pouze poskytla výpis z CBL a prohlášení banky o dostatečném přezkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalované pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu. Banka nejen že se dostatečně nezaobírala zjišťováním údajů o úvěruschopnosti žalované, ale případné zjištěné skutečnosti řádně nevyhodnotila. Banka uvedla, že vycházela z průměrného příjmu kolem 16 000 Kč, avšak jak z výpisu z běžného účtu vyplynulo, žalovaná měla pravidelný příjem z úřadu práce (neznámo zda-li se jednalo o nějakou dávku, nebo příjem ze zaměstnání) ve výši 11 214 Kč. Zbývající část příjmu tvořily peněžní prostředky zasílané [jméno] [příjmení], kterému i žalované pravidelně přeposílala peníze nazpět. Pokud šlo o výdaje, pak s ohledem na skutečnost, že banka od žalované nezjišťovala ani příjmy ani výdaje a vycházela v podstatě pouze z výpisu z účtu, pak při řádném hodnocení by zjistila, že žalované měsíčně na účtu nezůstává ani koruna, má tedy pravidelně nulové zůstatky. Za takové situace šlo jen těžko uzavřít, že žalovaná byla schopna dostát svým závazků, přičemž tuto skutečnost i potvrzuje, že ani jednu splátku nezaplatila včas a v plné výši. Banka tak poskytla úvěr, ačkoliv jí muselo být už z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaná nebude schopna dostat svým závazkům, a tedy porušila princip obezřetného úvěrování. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

40. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 114 000 Kč, ze kterého uhradila částku 20 117,87 Kč, zbývá tedy uhradit 93 882,13 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení výzvou k zesplatnění úvěru ze dne 7.1.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 10.1.2022. Dne 11.1.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 12.1.2022 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaná dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalovaná požadovala až od 15.2.2022 (kapitalizovaný úrok z prodlení byl požadován od 30.11.2020 do 30.12.2021) Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

41. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 245,96 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 231 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 104 616,67 Kč sestávající z částky 5 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 5 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 800 Kč ve výši 3 528 Kč.