22 C 394/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované zastoupený opatrovnicí jméno příjmení , bytem adresa žalovaného o zaplacení 54 070,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 294,62 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 294,62 Kč od 15.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

II. Žaloba se co do částky 9 775,41 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 212,48 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 50 352,33 Kč od 15.2.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 057,71 Kč od 15.2.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20.9.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 54 070, 03 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 212,48 Kč, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 50 352,33 Kč od 15.2.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 352,33 Kč od 15.2.2022 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 19.1.2021 s žalovaným Smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou část úvěru splatit spolu s úrokem ve výši 23,99 % ročně v povinných měsíčních minimálních splátkách spolu s dalšími poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním karty. Žalovaný nesplnil svoji povinnost a nesplácel úvěr dle smluvních podmínek, proto banka přistoupila ke dni 25.10.2021 ke zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 50 352,33 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od 26.10.2021 do 14.2.2022 ve výši 2 212,48 Kč a poplatků ve výši 3 717,70 Kč a dále plynoucích úroků a úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15.2.2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno] dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.2.2022 a pak dále smlouvou ze dne 8.3.2022 na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil 3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 25.2.2021 č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že soud tímto rozsudkem omezen ve svéprávnosti a to tak, že není způsobilý samostatně rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity, není způsobilý samostatně pořizovat pro případ smrti, není způsobilý samostatně jednat s úřady, vyřizovat si doklady, samostatně vyřizovat dávky státní sociální podpory a hmotné nouze, dávky pro osoby se zdravotním postižením a příspěvek na péči, žádat a vymáhat dávky důchodového zabezpečení, samostatně uzavírat smlouvy o sociálních službách, není způsobilý samostatně nakládat s finanční hotovostí a nakládat se svým majetkem, není způsobilý se zavazovat, spravovat svůj nebo cizí majetek, není způsobilý samostatně uzavírat žádné písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním, zejména kupní smlouvy, smlouvy s finančními a pojišťovacími institucemi, smlouvy o půjčkách a smlouvy úvěrové, darovací a leasingové, smlouvy o zápůjčce a smlouvy o poskytování bankovních produktů, uzavírat smlouvy s poskytovateli telekomunikačních služeb, není schopen volit a být zvolen, a to na dobu nejdéle tří let, počítanou od právní moci rozsudku. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 31.3.2021.

5. Z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet soud zjistil, že dle č. IX odst. 1 držitel karty se zavazuje jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru kartou, tj. vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky alespoň ve výši tzv. minimální splátky. Dle odst. 2 Výše povinné minimální splátky je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky, tj. částky vyčerpaného úvěru a úroky společně se sjednanými poplatky, případně neuhrazenými platbami po splatnosti, překročením úvěrového limitu, pro její počet je rozhodnutí stav dlužné částka k datu, kdy je bankou vyhotoven výpis z kartového účtu za příslušné zúčtovací období. Dle čl. XVI. odst. 1 k porušení smlouvy ze strany držitele dojde tehdy, poruší-li držitel jakoukoliv svou dohodnutou povinnost, zejména když je v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky za držitelem karty, nerespektuje podmínky užívání karty, případně při užívání karty překročí celkový úvěrový limit. Dle odst.2 pokud dojde k porušení smlouvy ze strany držitele nebo nastane některá ze závažných skutečností, je banka oprávněna přistoupit k některému z následujících opatření: odepřít čerpání úvěrového limitu, prohlásit veškeré pohledávky za držitelem karty za okamžitě splatné, započíst své pohledávky ze smlouvy proti pohledávkám držitele karty za podmínek dohodnutých v VOP, odstoupit od smlouvy s účinností ke dni doručení písemného odstoupení.

6. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 9.3.2022 soud zjistil, že banka žalovanému oznámila, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno].

7. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovanému bylo dne 9.5.2022 oznámeno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o kreditní kartě [anonymizováno] [číslo] byla postoupena ze [právnická osoba], [anonymizováno] na žalobkyni.

8. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 10.5.2022 žalobkyně oznámila prostřednictvím svého právního zástupce převzetí věci právním zástupcem a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 68 417,05 Kč.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 19.1.2021 soud zjistil, že žalovaný požádal [právnická osoba], o poskytnutí kreditní karty s vyšší limitu 50 000 Kč. Banka se zavázala vyhotovit výpis z karty k 21. dni v měsíci. Ke kreditní kartě bylo sjednáno pojištění balíček KOMFORT-, cestovní pojištění, pojištění vyčerpané částky, osobní strážce. Výše minimálního poskytovaného úvěrového limitu byla 10 000 Kč a výše úrokové sazby 23,99 % pro bezhotovostní transakce a hotovostní 29,99 % ročně. Dále byl sjednán poplatek za správu karty ve výši 50 Kč měsíčně. Další poplatky pak dle ceníku. Výše povinné minimální splátky měla činit 3,2% z celkové dlužné částky, min. 200 Kč.

10. Z výzvy – okamžitá splatnost kreditní karty ze dne 27.10.2021 soud zjistil, že banka celý úvěr ke dni 25.10.2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 56 282,51 Kč.

11. Z Ceníku produktů a služeb soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

12. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že žalovaný podepsal 25.10.2019 s [právnická osoba] smlouvu, na základě které se banka zavázala žalovanému poskytovat služby – běžný účet, spořící účet, přímé bankovnictví a debetní kartu. Banka pro žalovaného vedla běžný účet č. [bankovní účet].

13. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný dne 25.10.2019 souhlasil ze zpracováním osobních údajů a za tímto účelem poskytl i kopii občanského průkazu.

14. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] soud zjistil, že žalovanému byla dne 10.5.2022 odeslána zásilka.

15. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.3.2022 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy č [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalovanému dne 9.3.2022.

16. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.3.2022 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu Okamžitá splatnost kreditní karty dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalovanému 27.10.2021.

17. Z potvrzení o přijetí úplaty soud zjistil, že dne 8.3.2022 [právnická osoba] potvrdila přijetí platby za postoupení pohledávek dle smlouvy č. 2018 [číslo].

18. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 29.8.2018 smlouvu, jejímž předmětem byla úprava podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka. Pohledávky budou postupníkovi postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek, které budou mezi smluvními stranami uzavírány po dobu účinnosti této Smlouvy měsíčně, vždy nejpozději do 5.bankovního pracovního dne měsíce následujícího po měsíci, za který jsou příslušné pohledávky postupovány.

19. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 23.2.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

20. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 8.3.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

21. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný bez účtování poplatků za ostatní služby, poplatek za správu karty, poplatek za pojištění kreditní karty, cestovní pojištění, pojištění osobní strážce, poplatek za výběr hotovosti, úroky, které byly účtovány na vrub karty vyčerpal celkem částku 54693,25 Kč a uhradil celkem 10 398,63 Kč.

22. Z výpisu CBL, že žalovaný byl hodnocena s tím, že subjekt je v pořádku – nebyla nalezena negativní informace.

23. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] soud zjistil, že žalovaný banka disponovala výpisem z běžného účtu žalovaného již od listopadu 2019, přičemž tohoto výpisu soud zejména za období od srpna 2020 do ledna 2021 zjistil, že v měsíci srpnu 2020 měl žalovaný v řádu korun výdaje vyšší než příjmy, byť jeho příjmy přesahovaly více jak 25 000 Kč, přičemž více jak polovinu tohoto příjmu činily příjmy z Úřadu práce (příspěvek na péči, příspěvek na bydlení atd.), v září 2020 byl ve větším kladném zůstatku kolem 30 000 Kč, neboť mu přišla úhrada od Generali, přičemž bez tohoto příjmu byl opět výdaje byly vyšší než příjmy, v říjnu 2020 byly výdaje žalovaného opět vyšší než jeho příjmy, které byly převážně tvořeny z dávek od ÚP, přičemž díky zůstatku z minulého měsíce žalovaný byl v kladném zůstatku, však v řádkách stokorun, v listopadu 2020 při zohlednění příjmu a výdajů v daném měsíci žalovanému zůstalo na účtu 114,83 Kč, v prosinci 2020 při zohlednění všech příjmu a výdajů měl žalovaný výdaje opět vyšší než příjmy, kdy v daném měsíci byly výdaje vyšší než příjmy a to 18 000 Kč.

24. Z potvrzení o zařazení transakce do splátkového programu soud zjistil, že banka na základě žádosti žalovaného zařadila transakci realizovanou formou bezhotovostního převodu z kreditní karty do splátkového programu hotovost na účet, a to ve výši 45 000 Kč.

25. Z údajů klienta soud zjistil, že banka disponovala údaji žalovaného.

26. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka jako poskytovatel úvěru uvedla, klient uvedl vstupní informace a současně uvedl, že údaje jsou pravdivé a úplné a udělil jí souhlas k nahlédnutí do úvěrových a jiných registrů za účelem ověření si těchto informací. Při posuzování úvěruschopností klienta bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala následující oblasti – tvrdá KO kritéria, aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce, dále z externích úvěrových registrů, stanovení maximálního úvěrového limitu dle příjmů žadatele a výdajů žadatele, vyhodnocení rizikových kontrol, celkový skóring klienta, kontrola v insolvenčním rejstříku, kontrola databáze neplatných údajů, interního black listu s tím, že banka vycházela z deklarovaného příjmu ve výši 25 000 Kč, který porovnávala s výdaji a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta.

27. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že podmínky upravovaly obecně vzájemné komunikace banky a klienta, poplatky a náklady, odpovědnost, započtení, informace o zániku smluvního vztahu aj.

28. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

29. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 19.1.2021 s žalovaným smlouvu, na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,2% z celkové dlužné částky, min. 200 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 54 693,25 Kč (zbytek vyčerpané částky uváděné žalobkyní tvořily poplatky za pojištění osobní strážce, kreditní karty, cestovní pojištění, poplatky za ostatní služby za správu karty, úroky) a uhradil částku 10 398,63 Kč. Banka se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet. Dne 23.2.2022 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky a dále dne 8.3.2022 uzavřela [právnická osoba], [anonymizováno] s žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky. Dopisem ze dne 27.10.2021 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 56 282,51 Kč, přičemž dopis byl podán k poštovní přepravě téhož dne.

30. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

32. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

35. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

36. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

37. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

38. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Uzavřený právní vztah je třeba posoudit dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv zhodnocení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jej soud ani dále ve smyslu § 118a odst.1,3 o.s.ř. poučit o povinnosti prokázat svá tvrzení ve vztahu k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně pouze poskytla výpis z CBL a prohlášení banky o dostatečném přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu. Banka nejen že se dostatečně nezaobírala zjišťováním údajů o úvěruschopnosti žalovaného, ale případné zjištěné skutečnosti řádně nevyhodnotila. Banka uvedla, že vycházela z průměrného příjmu kolem 25 000 Kč. Byť z bankovního účtu vyplynulo, že příjem byl vyšší, pak jeho převážnou část tvořily dávky z úřadu práce, přičemž banka si tyto příjmy nijak neověřovala. Pokud šlo o výdaje, pak s ohledem na skutečnost, že banka od žalovaného nezjišťovala ani příjmy ani výdaje a vycházela v podstatě pouze z výpisu z účtu, pak při řádném hodnocení by zjistila, že byť má žalovaný relativně vysoký příjem, tak má také značně vysoké výdaje, které jeho příjem v podstatě pokrývaly bez větších zůstatků. Za takové situace šlo jen těžko uzavřít, že žalovaný byl schopna dostát svým závazků. Banka tak poskytla úvěr, ačkoliv jí muselo být už z výpisu z účtu zřejmé, že žalovaný nebude schopna dostat svým závazkům, a tedy porušila princip obezřetného úvěrování. Navíc je třeba uvést, že žalovaný byl bezprostředně po uzavření smlouvy, následující měsíc, rozsudkem zdejšího soudu omezen ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilý samostatně nakládat s finanční hotovostí a nakládat se svým majetkem, není způsobilý se zavazovat, spravovat svůj nebo cizí majetek, není způsobilý samostatně uzavírat žádné písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním, zejména kupní smlouvy, smlouvy s finančními a pojišťovacími institucemi, smlouvy o půjčkách a smlouvy úvěrové, darovací a leasingové, smlouvy o zápůjčce a smlouvy o poskytování bankovních produktů. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

39. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr až do výše 45 000 Kč, přičemž z této částky vyčerpal částku 54 693,25 Kč (soud nemohl přihlížet k poplatkům a pojištěním, které byly sjednány na základě neplatné smlouvy a účtovány na vrub tohoto účtu) a uhradil částku 10 398,63 Kč, zbývá tedy uhradit 44 294,62 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovaným. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení výzvou k zesplatnění úvěru ze dne 27.10.2022, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání. Dne 1.11.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 2.11.2022 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala až od 15.2.2022. Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

40. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 731,60 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 704 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 070,03 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 800 Kč ve výši 2 268 Kč.