22 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 90 438, 95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 84 358,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 84 358,50 Kč od 15.6.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 080,45 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 90 438,95 Kč od 18.11.2021 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 080,45 Kč od 15.6.2021 do zaplacení se výši zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 339,24 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 14.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit ji částku 90 438,95 Kč spolu s úrokem ve výši 10,99% ročně z částky 90 438,95 Kč od 18.11.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 90 438,95 Kč od 15.6.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 8.4.2020 s žalovanou smlouvu o rychlé půjčce [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,99% ročně v 36 měsíčních splátkách po 3 510 Kč splatných vždy k 15.dni kalendářního měsíce s dalšími poplatky. Žalovaná nesplnila svoji povinnost a nesplácela úvěr dle smluvních podmínek, proto banka přistoupila ke dni 24.5.2021 ke zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Před podáním žaloby žalovaná uhradila dne 21.10.2021 částku 5 000 Kč a dne 20.12.2021 částku 10 000 Kč. Žalobkyně tyto platby započetla na kapitalizované úroky a poplatky ve výši 10 775,63 Kč a 4 224,37 Kč na úrok se sazbou 10,99% ročně. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba] a.s. dle smlouvy ze dne 29.6.2021 a pak dále smlouvou ze dne 3.7.2021 na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 6.9.2021 žalobkyně oznámila prostřednictvím svého právního zástupce převzetí věci právním zástupcem a výzvu k úhradě dluhu ve výši 117 415,87 Kč.

5. Ze souhrnného pohybu na účtu [číslo] vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 100 000 Kč a žalovaná uhradila splátkami částku 15.641,50 Kč.

6. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že banka v podmínkách upravila způsoby komunikace mezi klientem a bankou a dále úhradu poplatků dle ceníku banky.

7. Z údajů klienta soud zjistil, že průkaz totožnosti, bydliště a kontakt na žalovanou.

8. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že banka při posuzování úvěruschopnosti postupovala individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti a s principy obezřetného úvěrování, kontrolovali dostupné informace v interních a externích databázích. V daném případě vycházeli z příjmu, který klient deklaroval v žádosti od ve výši 40 000Kč a porovnávali jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ.

9. Z CBL soud zjistil, že žalovaná neprocházela SOLUSEm.

10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k úhradě uhrazení dluhu ze dne 24.5.2021, že banka prohlásila úvěr [číslo] k účtu [číslo] za okamžitě splatný dle čl. 12 [anonymizováno]) produktových podmínek a vyzvala k okamžité úhradě částky 101 214,58 Kč.

11. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaná souhlasila dne 7.4.2020 se zpracováním osobních údajů a pořízením kopie dokladu.

12. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne 3.4.2020 soud zjistil, že žalovaná s [právnická osoba] uzavřela smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč. Žalovaná v návrhu uvedla, že bydlí ve vlastním domě/bytě, že je zaměstnaná jako administrativní pracovník v [právnická osoba] a to od 3/1999 s měsíčním příjmem 40 000 Kč s tím, že nezbytné měsíční výdaje činí 15 000 Kč a 5 000 Kč splátky úvěru. Úvěr měl být splácen v 36 měsíčních splátkách po 3 510 Kč s úrokem ve výši 10,99% a pojištěním typu B. ve výši 236 Kč. Dle smlouvy část obsah smlouvy je určena Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecnými obchodními podmínkami banky.

13. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13.7.2021 soud zjistil, že banka žalované oznámila, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na [právnická osoba] [právnická osoba]

14. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] soud zjistil, že žalované byla dne 2.9.2021 odeslána zásilka.

15. Z Ceníku produktů a služeb soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

16. Ze seznamu předžalobních výzev soud zjistil, že žalované byla dne 6.9.2021 odeslána zásilka.

17. Z Produktových podmínek pro osobní úvěry soud zjistil, že dle čl. 12 [anonymizováno]) pokud dojde ke vzniku závažné skutečnosti dle [číslo] je banka oprávněna již vyčerpané částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné. Za závažné porušení se považuje mimo jiné prodlení s jakoukoliv platební povinností.

18. Z potvrzení úplaty ze dne 8.7.2021 soud zjistil, že banka potvrdila přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 29.6.2021.

19. Z přehledu podaných čísel soud zjistil, že banka [právnická osoba], a.s. zaslala přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované.

20. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. [rok] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 28.8.2018 smlouvu, jejímž předmětem byla úprava podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka. Pohledávky budou postupníkovi postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek, které budou mezi smluvními stranami uzavírány po dobu účinnosti této Smlouvy měsíčně, vždy nejpozději do 5.bankovního pracovního dne měsíce následujícího po měsíci za který jsou příslušné pohledávky postupovány.

21. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 29.6.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

22. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.7.2021 soud zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 3.7.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z klientských smluv uzavíraných postupitelem nebo právním předchůdcem [právnická osoba], přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

23. Z přehledu podacích čísel ze dne 17.7.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k úhradě dluhu“ dle smlouvy č. [rok] [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované.

24. Z akceptace návrhu smlouvy o rychlé půjčce soud zjistil, že banka dne 8.4.2020 vyrozuměla žalovanou, že schvaluje její žádost o poskytnutí rychlé půjčky ve výši 100 000 Kč, s úhradou v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 510 Kč.

25. Z oznámení postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] dne 2.9.2021 oznámila žalované postoupení pohledávky z půjčky [číslo] na žalobkyni.

26. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

27. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 8.4.2020 s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, která se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 510 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 15.641,50 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet. Dne 21.6.2021 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky a dále dne 3.7.2021 uzavřela [právnická osoba], [anonymizováno] s žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky. Dopisem ze dne 24.5.2021 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 101 214, 58 Kč. Dne 6.9.2021 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

28. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

30. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

32. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

34. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

35. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

1. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce se před uzavřením smlouvy zabýval schopností žalované úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně a bez jakéhokoliv zhodnocení. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohl jej soud ani dále ve smyslu § 118a odst.2 o.s.ř. poučit o povinnosti prokázat svá tvrzení ve vztahu k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně pouze poskytla výpis z CBL, návrh na uzavření smlouvy s údaji o příjmech a výdajích žalované a prohlášení banky o dostatečném přezkoumání úvěruschopnosti žalované, přičemž samotné prohlášení banky jakožto poskytovatele úvěru o zkoumání úvěruschopnosti žalované pak nelze považovat důkaz prokazující toto tvrzení. Navíc je třeba uvést, že záznamy o tom, že banka dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, je banka povinna uchovávat 5 let od ukončení právního vztahu, ke kterému v daném případě došlo k 24.5.2021. Banka nejen že se dostatečně nezaobírala zjišťováním údajů o úvěruschopnosti žalované, ale ani skutečnosti uváděné žalovanou ani řádně nevyhodnotila. Dle návrhu na uzavření smlouvy měla být žalovaná zaměstnána v [právnická osoba] s čistým měsíčním příjem 40 000Kč a výdaji v celkové částce 15 000 Kč a splátkami úvěru ve výši 5 000 Kč. S těmito údaji se právní předchůdce žalobkyně spokojil, aniž by je jakkoliv ověřoval. Aby právní předchůdce žalobkyně mohl učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalované, mohl si od žalované vyžádat jednak potvrzení o příjmech žalované, tak i výpis z účtu (pokud k němu sám neměl přístup), ze kterého by byly příjmy i výdaje žalované zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo] ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

36. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované 84 358,50 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení výzvou k zesplatněné úvěru ze dne 24.5.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 27.5.2021. Dne 28.5.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 29.5.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala až od 15.6.2021 (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 339,24 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 618 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 90 438,95 Kč sestávající z částky 4 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 120 Kč ve výši 3 175,20 Kč.