22 C 54/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátkou Mgr. příjmení příjmení se sídlem adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 30 609, 62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 475,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29 475,60 Kč od 15.6.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 1 225,66 Kč a částky 1 134,02 Kč a dále úroku ve výši 23,99% ročně z částky 29 475,60 Kč od 15.6.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 565,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.11.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit ji částku 30 609,62 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1225 za dobu od 24.2.2021 do 14.6.2021, úrokem ve výši 23,99% ročně z částky 29 475,60 Kč od 15.6.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 29 475,60 Kč od 15.6.2021 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 7.12.2017 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr až do výše 27 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 23,99% ročně povinnou měsíčním minimální splátkou z čerpaných prostředků spolu s poplatky a náklady spojenými s vydáním a užíváním kreditní karty. Žalovaná nesplnila svoji povinnost a nesplácela úvěr dle smluvních podmínek, proto banka přistoupila ke dni 23.2.2021 ke zesplatnění úvěru. Před poskytnutím úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací, tak i kontrolou veřejných databází. Žalovaná částka tak představuje nesplacenou jistinu ve výši 29 475,60 Kč, částky 1 225,66 Kč kapitalizovanému smluvního úroku, 1 134,02Kč dlužných poplatků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na [právnická osoba] [anonymizováno] dle smlouvy ze dne 29.6.2021 a pak dále smlouvou ze dne 3.7.2021 na žalobkyni. Žalovaná celkově vyčerpala částku 118 949,93 Kč a uhradila částku 87 114,65 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z mimořádného výpisu z účtu [číslo] soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť se jednalo o výpis z účtu za rok 2010 [číslo].

5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že banka při posuzování úvěruschopností klienta využila standardních schvalovacích postupů, přičemž rozhodovací strategie posuzovala aktuální dluhy, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady a existující exekuce, dále výpisy z externích úvěrových registrů, schopnost splácet úvěr a stanovení maximálního úvěrového limitu (zohledňují se příjmy a pravidelné výdaje žadatele o úvěr), vyhodnocení rizikových kontrol, celkový skóring klienta. Systém vyhodnocení klienta však není dispozici.

6. Z oznámení o právním zastoupení a výzvě k úhradě dluhu soud zjistil, že dne 6.9.2021 žalobkyně oznámila prostřednictvím svého právního zástupce převzetí věci právním zástupcem a výzvu k úhradě dluhu ve výši 40 134,25 Kč.

7. Z obchodních podmínek pro vydávání a používání kreditních karet z čl. IX.

1. Držitel karty se zavazuje jednou měsíčně splácet dlužnou částku vzniklou čerpáním úvěru Kartou, tj. vyčerpanou částku spolu s úroky a poplatky vždy alespoň ve výši tzv. povinné minimální splátky. Výše povinné splátky je stanovena jako procentní podíl z celkové dlužné částky tj. Částky vyčerpaného úvěru a úroky společně se sjednanými poplatky, případnými neuhrazenými platbami po splatnosti, překročením úvěrového limitu pro její výpočet je rozhodující stav celkové dlužné částky k datu, kdy je bankou vyhotoven výpis z kartového účtu za příslušené zúčtovací období. Dle čl. XVI.1 k porušení smlouvy ze strany držitele karty dojde tehdy, poruší-li držitel jakoukoliv svou dohodnutou povinnost, zejména když je v prodlení s úhradou jakékoliv pohledávky banky za držitelem karty, nerespektuje podmínky užívání karty, případně při užívání karty překročí celkový úvěrový limit. Dle odst.2 článku pokud dojde k porušení smlouvy ze strany držitele, nebo nastane některá ze závažných skutečností, je banka oprávněna přistoupit k opatření mimo jiné k prohlášení veškerých pohledávek za držitelem karty za okamžitě splatné.

8. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 28.8.2018 smlouvu, jejímž předmětem byla úprava podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka. Pohledávky budou postupníkovi postupovány na základě smluv o postoupení pohledávek, které budou mezi smluvními stranami uzavírány po dobu účinnosti této Smlouvy měsíčně, vždy nejpozději do 5.bankovního pracovního dne měsíce následujícího po měsíci za který jsou příslušné pohledávky postupovány.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel a [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupník uzavřeli dne 29.6.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.7.2021 soud zjistil, že [anonymizováno] [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 3.7.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z klientských smluv uzavíraných postupitelem nebo právním předchůdcem [právnická osoba], přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy [číslo].

11. Z potvrzení o zařazení transakce do splátkového programu soud zjistil, že žalované bylo dopisem ze dne 22.8.2018, oznámeno potvrzení, že transakci ve výši 26 000 Kč realizovanou formou bezhotovostního převodu z karty žalované, zařadili do splátkového programu typu hotovost na zavolanou. Výše měsíční splátky měla činit 723,47 Kč, úroková sazba 14,99% ročně.

12. Z všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že banka v podmínkách upravila způsoby komunikace mezi klientem a bankou a dále úhradu poplatků dle ceníku banky.

13. Z oznámení postoupení pohledávky soud zjistil, že [právnická osoba] [právnická osoba] dne 2.9.2021 oznámila žalované postoupení pohledávky z půjčky [číslo] na žalobkyni a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 29 475,60 Kč s příslušenstvím. Oznámení byly označeny adresou žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] a [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].

14. Ze souhrnného účtu z kreditní karty žalované soud zjistil, že celková dlužná částka spolu s kapitalizovaným úrokem činila 31 835,28 Kč (z toho jistina 29 475,60 Kč).

15. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 13.7.2021 soud zjistil, že banka žalované oznámila, že pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila na [právnická osoba] [právnická osoba] Vyrozumění byla označena adresou žalované [ulice a číslo], [PSČ] [obec] a [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].

16. Z potvrzení úplaty ze dne 8.7.2021 soud zjistil, že banka potvrdila přijetí úplaty dle smlouvy o postoupení pohledávek č. [rok] [číslo] ze dne 29.6.2021.

17. Z přehledu podacích čísel ze dne 23.7.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Okamžitá splatnost kreditní karty“ dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované ze dne 25.2.2021.

18. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] ze dne 7.12.2017 soud zjistil, že žalovaná požádala banku o vydání kreditní karty s výši povinné minimální splátky 3,5% z celkové dlužné částky, min. 300 Kč s požadovaným limitem 27 000 Kč a úrokovou sazbou 23,99% ročně. Banka s výše uvedeným návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty souhlasila.

19. Z okamžité splatnosti kreditní karty soud zjistil, že banka dne 25.2.2021 vyzvala žalovanou k úhradě částky 31 835,28 Kč s tím, že jsou závazky k tomuto datu splatné.

20. Z Ceníku produktů a služeb soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

21. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovanou byla 18.9.2017 uzavřena smlouva, na základě které se banka zavázala žalované poskytovat služby – bankovní účet, přímé bankovnictví a debetní kartu.

22. Z údajů klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla adresu trvalého bydliště [ulice a číslo] [obec a číslo], adresu kontaktní [ulice a číslo], [obec a číslo].

23. Ze seznamu předžalobních výzev soud zjistil, že žalované byla dne 6.9.2021 odeslána zásilka.

24. Ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky z [anonymizováno] [právnická osoba] na [právnická osoba] soud zjistil, že dne 2.9.2021 byla žalované odeslána zásilka.

25. Ze seznamu odeslaných předžalobních výzev – spol. [právnická osoba] soud zjistil, že dne 6.9.2021 byla žalované odeslána předžalobní výzva.

26. Z přehledu podacích čísel ze dne 20.7.2021 soud zjistil, že [právnická osoba] zaslala [právnická osoba] [právnická osoba] přehled podacích čísel týkajících se odeslaných dopisu„ Vyrozumění o postoupení pohledávky“ dle smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo]. V seznamu bylo i podací číslo k dopisu zasílaného žalované ze dne 13.7.2021.

27. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

28. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela dne 7.12.2017 s žalovanou smlouvu, na základě které poskytla žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 27 000 Kč, která se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná celkem vyčerpala částku 29 475,60 Kč, kterou právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila. Dne 21.6.2021 uzavřela [právnická osoba] se [právnická osoba], a.s. smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky a dále dne 3.7.2021 uzavřela [právnická osoba], [anonymizováno] s žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž mezi postupovanými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazené půjčky. Dopisem ze dne 25.2.2021 banka celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 31 835,28 Kč. Dne 6.9.2021 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dluhu před podáním žaloby.

29. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

31. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

32. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

1. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, avšak toto své tvrzení nijak neprokázala (v prohlášení banka uvedla, že záznam o vyhodnocení kontrol nemá k dispozici, přičemž dle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinna záznamy uchovávat nejméně 5 let po zániku právního vztahu, tj. do 23.2.2026). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto nemohla být poučena o povinnosti k prokázání svého tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k uvedenému tvrzení tedy neunesla důkazní břemeno a soud uzavřel, že na zjišťování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

37. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovaná vyčerpala částku 29 475,60 Kč, kterou nevrátila, a proto soud žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil její zaplacení žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení výzvou k zesplatněné úvěru ze dne 25.2.2021, přičemž dle § 573 občanského zákoníku, se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání tj. 1.3.2021. Dne 2.3.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 3.3.2021 se dle §1970 občanského zákoníku dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala až od 15.6.2021 (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).

38. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 565,38 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 609,62 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.