22 C 64/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 16.2.2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 7.10.2021 do 15.2.2022 a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 795,62 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 309,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24.2.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 20 000 Kč od 7.10.2021 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 795,62 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 516 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 520 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela dne 10.2.2021 s dodatky ze dne 18.2.2021, 7.3.2021 8.3.2021, 16.3.2021 .173.2021 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr v celkové výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit do 11.4.2021 ve výši 23 366 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, přičemž po skončení schvalovacího procesu (zjištění úvěruschopnosti) byla žalovanému zaslána částka 20 000 Kč. Žalovaný neuhradil částku řádně a včas, a tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky a zaplatit paušální náhradu nákladů za upomínání. Žalovaná částka tak představuje neuhrazeno jistinu ve výši 20 000 Kč, nesplacený úrok ve výši 3 366 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 520 Kč, paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Pohledávka za žalovanou byla ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.3.2021. Přes opakované výzvy žalovaná dluh neuhradila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 1.7.2022, č.j. 22 C 64/2022-24 bylo řízení částečně zastaveno co do kapitalizovaného úroku a nákladů na upomínání ve výši 3 516 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 3 520 Kč pro zpětvzetí žaloby žalobkyní.

4. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila a žalobkyně se z něho omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Z dodatku smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 18.12.2021 soud zjistil, že 18.2.2021 byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně (dále jen [anonymizováno]) a žalovanou uzavřen dodatek smlouvy o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 4 500 Kč s roční úrokovou sazbou 231,17% ročně na 30 dnů.

6. Z dodatku smlouvy o úvěr [číslo] ze dne 7.3.2021 soud zjistil, že dne 7.3.2021 byl mezi [anonymizováno] a žalovanou uzavřen dodatek o smlouvě o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 5 800 Kč (navýšen o 1 300 Kč oproti původní výši) s úrokem ve výši 220,68% ročně na dobu 30 dnů.

7. Z dodatku smlouvy o úvěr [číslo] ze dne 8.3.2021 soud zjistil, že dne 8.3.2021 byl mezi [anonymizováno] a žalovanou uzavřen dodatek o smlouvě o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 6 600 Kč (navýšen o 800 Kč oproti předchozímu dodatku) s úrokem ve výši 220,29% ročně na dobu 30 dnů.

8. Z dodatku smlouvy o úvěr [číslo] ze dne 16.3.2021 soud zjistil, že dne 16.3.2021 byl mezi [anonymizováno] a žalovanou uzavřen dodatek smlouvy o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 6 600 Kč s úrokem ve výši 110,15% ročně na dobu 60 dnů (tímto dodatkem se snížila úroková sazba a prodloužila se doba splatnosti).

9. Z výpisů z účtu soud zjistil, že dne 8.3.2021 byla z účtu [číslo] odepsána částka 1 300 Kč na účet číslo [bankovní účet] jakožto dodatečná půjčka od [anonymizováno] č [číslo] [anonymizováno], dne 29.3.2021 byla odeslána částka 13 400 Kč jakožto dodatečná půjčka od [anonymizováno] č [číslo] [anonymizováno], dne 18.2.2021 byla odeslána částka 1 500 Kč jakožto dodatečná půjčka od [anonymizováno] č [číslo] [anonymizováno], dne 8.3.2021 byla odeslána částka 800 Kč jakožto dodatečná půjčka od [anonymizováno] č [číslo] [anonymizováno], dne 10.2.2021 byla odeslána částka 3 000 Kč jakožto půjčka od [anonymizováno] č [číslo].

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.10.2021 soud zjistil, že žalované byla společností [právnická osoba] oznámeno postoupení pohledávky za žalovanou ze smlouvy [číslo] ve výši 27 036 Kč na žalobkyni. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 11.10.2021, jak vyplývá z podacího archu.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3.2.2022 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu ve výši 27 036 Kč nejpozději do 15.2.2022. Jak vyplývá z podacího zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 7.2.2022.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 15.5.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyzvalo žalovanou k okamžitému uhrazení částky 24 176 Kč.

13. Z dodatku smlouvy o úvěr [číslo] ze dne 27.3.2021 soud zjistil, že dne 27.3.2021 byl mezi [anonymizováno] a žalovanou uzavřen dodatek smlouvy o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč s úrokem ve výši 102,38 % ročně na dobu 60 dnů (tímto dodatkem se snížila úroková sazba a navýšil úvěr).

14. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10.2.2021 soud zjistil, že dne 10.2.2021 byla mezi [anonymizováno] a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, ve které se [anonymizováno] zavázalo žalované poskytnout úvěr ve výši 3000 Kč s úrokem ve výši 210,08% ročně na dobu 30 dnů.

15. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 5.10.2021 byla mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní na základě rámcové smlouvy ze dne 29.3.2021 uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek.

16. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.3.2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli dne 29.3.2021 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek z půjček, jak jsou uvedeny v příloze 1 smlouvy.

17. Z obchodních podmínek [právnická osoba] soud zjistil, že okamžik registrace znamená dle písm.a) v případě On-line registrace okamžik odeslání registračního formuláře na stránkách věřitele nebo v aplikaci kliknutím na tlačítko pokračovat. Okamžik uzavření znamená v případě on-line registrace a způsobem poskytnutí úvěru bankovním převodem a) uzavření první smlouvy mezi klientem a věřitelem okamžik splnění poslední z následujících podmínek:generování návrhu smlouvy věřitelem, přijetí návrhu smlouvy klientem prostřednictvím provedení verifikační platby 18. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobkyně měla k vymáhání pohledávky uskutečnit 2 úkony a to upomínku ze dne 25.4.2021, kde byla žalovaná vyzvána k okamžité úhradě částky 23 676 Kč a dále opakovanou výzvu k úhradě ze dne 11.5.2021, kde byla vyzvána k úhradě částky 24 046 Kč.

19. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že účet č. [bankovní účet] patřil [celé jméno žalované].

20. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupil právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně výzvou před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě částky 27 036 Kč nejpozději do 15.2.2022.

21. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

25. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace, lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5. Dle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

26. Dle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014 (dále jen„ eIDAS) se„ podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

27. Dle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

28. Dle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

29. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

30. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručnímu, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpis vytvořený kvalifikovaným prostředkem). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis, jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované na bankovní účet celkem 20 000 Kč, avšak bez platně uzavřené smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. občanského zákoníku a § 1824 a násl. občanského zákoníku), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená smlouva o úvěru není opatřena podpisem žalovaného. Za žalovaného byla elektronická smlouva„ podepsána“ pouhým odkliknutím na webových stránkách původního věřitele. Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k němu byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzeného uzavření předmětné smlouvy, když se svou neúčastí při jednání soudu vzdala možnosti být vyzvána k doplnění důkazů (§ 118a odst. 3 o. s. ř.). Nad to soud uvádí, že i kdyby žalobkyně tento důkaz předložila, pak smlouva by byla absolutně neplatná z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. absence předložení důkazu svědčících o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

34. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, kterou ani částečně nevrátila. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni, na niž byla dle § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupena pohledávka za žalovanou, částku 20 000 Kč. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až výzvou před podáním žaloby ze dne 3.2.2022, kde byla vyzvána k úhradě částky do 15.2.2022. Dne 15.2.2022 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 16.2.2022 se dle §1970 občanského zákoníku žalovaná dostala do prodlení a byla povinna zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala v nižší výši než nařízením vlády stanovené (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 309,38 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 941 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 520 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 060 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (zpětvzetí) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 560 Kč ve výši 747,60 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.