22 C 66/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení , se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 788,32 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 18 225 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 225 Kč od 23.1.2021 do zaplacení a částky 2 563,32 Kč a úroku ve výši 75,95% ročně z částky 13 161,43 Kč od 23.10.2021 do 15.11.2021 ve výši 637,92 Kč a úrokem ve výši 8,5% ročně z částky 13 161,43 Kč od 16.11.2021 do zaplacení, až do maximální částky 57 715 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 6.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 18.225 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 225 Kč od 23.10.2021 a dále částku 2 563,32 Kč a úrok ve výši 75,95% ročně z částky 13 161,43 Kč od 23.10.2021 do 15.11.2021 ve výši 637,92 Kč a úrok ve výši 8,5% ročně z částky 13 161,43 Kč od 16.11.2021 Kč do zaplacení, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.10.2021 dosáhne částky 57 715 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17.12.2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 75,95% ročně v 48 měsíčních splátkách po 1 002 Kč splatných vždy do každého 17.dne v měsíci počínaje měsícem lednem 2020. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík), jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného), ze kterých bylo možné učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti vyplývající ze smlouvy, když uhradil pouze splátky za leden až prosinec 2020, leden, březen 2021, duben až srpen 2021 po 1002 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč (2x 499 Kč) za prodlení se splátkou č. 20,21 déle než 30 dní, přičemž smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 ode dne vzniku práva žalobkyně na zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 1600 Kč (za prodlení se splátkami 14,15,16,17,18,19,20,21 v délce trvajícím 15 dní), tato náhrada je splatná v každém jednotlivém případě ve lhůtě 10 dnů od de vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením úvěru došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to dle čl. 6 smlouvy, kde kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění úvěru. K 65 dní prodlení došlo se splátkou č. 20 splatné dne 17.8.2021 a to dne 21.10.2021. Ke dni zesplatnění se celá doposud nesplacená jistina úvěru a veškeré doposud nezaplacené úroky za posktnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že novou jistinu ve výši 15 627,55 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalovaná částka tak představuje dlužnou jistinu ve výši 15 627,55 Kč (zbývající původní jistina ve výši 13 161,43 Kč a dlužný úrok přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 466 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlení žalovaného ve výši 1.600 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 15 627,55 Kč za každý dne prodlení od 23.10.2021 do 4.4.2022, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 75,95% ročně z částky 13 1461,43 Kč od 23.10.2021 do 16.11.2021 a od 17.11.2021 v zákonné výši 8,5% ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 17.12.2019 smlouvu, ve které se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 75,95% ročně žalobkyni vrátit v 48 splátkách do každého 17.dne měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Jako bankovní spojení bylo uvedeno [bankovní účet]. Dle čl. 6 smlouvy vety prvé, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátek či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dle § 6.2. věty prvé poskytovatel má vůči klientovi právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle čl. 6 jestliže se klient ocitne v prodlení úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů automaticky dojde k zesplatnění tohoto úvěru. Dle č.l. 6 dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu je klient povinen zaplati poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle č.l. 6 jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru k den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

5. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 19.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně oznámila schválení úvěru a zaslala žalovanému splátkový kalendář. Jak vyplývá z dodejky, oznámení bylo žalovanému doručeno dne 30.12.2019. Toto oznámení bylo žalovanému zasláno poštou, jak vyplývá z dodejky.

6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěru ve výši 15 000 K s tím, že nominální výše úvěru činila 48 096 Kč. Celková částka, kterou žalovaný na úvěr uhradil, činila 19 038 Kč s tím, že zbývá doplatit 15 627,55 Kč. Z karty též vyplývá, že žalovaný byl upomínán k úhradě splátek po splatnosti.

7. Z oznámení ze dne 21.10.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému oznámila, že se dostal do prodlení s úhradou splátky 65 dnů a že došlo k zesplatnění celého závazku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18 225 Kč.

8. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18.10.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že žalovaný je v prodlení se zaplacením splátky č. 20,21,22 a vyzvala jej k úhradě s tím, že dále požaduje uhrazení náhrady účelně vynaložených nákladů, které společnosti vznikly v souvislosti s prodlením 1 600 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč.

9. Z výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17.9.2021 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného upozornila, že žalovaný je v prodlení se zaplacením splátky č. 20,21 a vyzvala jej k úhradě s tím, že dále požaduje uhrazení náhrady účelně vynaložených nákladů, které společnosti vznikly v souvislosti s prodlením 1 400 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč.

10. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru předložil občanský průkaz.

11. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný měl být zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec], s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč. Jako výdeje žalovaného byly uvedeny částky 3 410 životní minimum a 1500 Kč inkaso a dále rezerva 1 000 Kč. Bydlení bylo uvedeno ve státním/ obecním bytě.

12. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že žalovanému mu byly poskytnuty informace týkající se spotřebitelského úvěru, zejména pak výše splátek, úroky a informace o podmínkách placení úvěru.

13. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2019 soud zjistil, že čistý příjem byl 19 893 Kč a na účet mu bylo zasláno 18 749 Kč.

14. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2019 soud zjistil, že čistý příjem činil 17 105 Kč a na účet bylo žalovanému zasláno 16 529 Kč.

15. Ze souhlasu s kopírováním a uchováním občanského průkazu soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

16. Ze zprávy České spořitelny, a.s. vyplynulo, že dne 6.12.2019 byla zaúčtována mzda ve výši 16 529 Kč.

17. Z prohlášení klienta soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že se seznámil s informacemi dle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru a mimo jiné uvedl, že nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu a veškeré údaje jim uvedené jsou pravdivé a úplné.

18. Z dohody o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že s účinností od 1.7.2012 se zaměstnavatel žalovaného a žalovaný dohodli na změně pracovní smlouvy s tím, že se pracovní poměr sjednává na dobu neurčitou.

19. Ze zprávy České spořitelny, a.s. vyplynulo, že dne 7.11.2019 byla zaúčtována mzda ve výši 18 749 Kč.

20. Z interního systému pro určení skóre klienta vyplývá, že žalovanému byl přiřazen kód příznaku 16 odpovídající označení, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak).

21. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 18.12.2019 byla účet číslo [bankovní účet] zaslána částka 15 000 Kč.

22. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že dne 16.3.2022 žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby s tím, že téhož dne byla zásilka předána k poštovní přepravě, jak vyplývá z podacího archu.

23. Z výpisu záznamu z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný ke dni 16.12.2019 neprocházel registrem.

24. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

25. Žalobkyně uzavřela dne 17.12.2019 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, která se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 002 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 19 038 Kč. Žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala jeho schopností úvěr splácet. Dne 16.3.2022 právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby.

26. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

28. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

32. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Podle §78 odst. 1 o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst.

1. Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 257/2016 Sb. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když zkoumala jen příjmovou stránku klienta a bez jakéhokoliv zhodnocení. Dle poskytnutých údajů žalovaný měl být zaměstnán u [právnická osoba] [právnická osoba], se sídlem v [obec]. Průměrná výše jeho příjmu (vycházeje z posledních dvou výplatních pásek) činila 17 504 Kč a dle hodnocení klienta výdaje činily 3 410 Kč a bydlení 1 500 Kč s tím, že žalovaný měl bydlet v obecních nebo státním bytě a dále mu byla přičtena rezerva 1000 Kč. Celkové výdaje mu tak byly sečteny na 5 910 Kč. S těmito údaji se žalobkyně spokojila, aniž by je jakkoliv ověřovala, přičemž sama při svém vyhodnocování klienta z interního systému žalovanému přiřadila kód příznaku 16 odpovídající označení, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). Pokud žalovaný uvádí takto nízké výdaje, měla by být zvláštní obezřetnost při úvěrování, neboť klient se jeví jako rizikový. Při zkoumání úvěruschopnosti se nelze spokojit pouze s příjmovou stránkou klienta. I klient, který může mít relativně vysoký příjem, může mít také vysoké náklady. Jedním z výdajů, jenž může mít výši v různém rozmezí, je právě bydlení, kde výše některých nájmů v okrese Chomutov mohou být i ve výši 15 000 Kč. Pokud pak žalovaný uvedl částku 1 500 Kč, jeví se to jako částka zcela nepostačující, pokud žalobkyně nezjišťovala, zda jde o nějakou formu sdíleného bydlení s jinými osobami. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

34. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a uhradil částku 19 038 Kč, tedy částku převyšující poskytnutou částku. Soud tedy žalobu zamítl jako neoprávněnou.

35. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný sice byl plně úspěšný ve věci, avšak žádné prokazatelné náklady řízení mu nevznikly.