22 C 81/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 18 709 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 279 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 279 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 430 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 230,65 Kč od 5. 12. 2022 do 3. 1. 2023, se zákonným úrokem ve výši 15 % ročně z částky 18 709 Kč od 4. 1. 2023 do 6. 6. 2023, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 709 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že dne 9. 3. 2022 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dne 9. 3. 2022 byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný žalobkyni v souvislosti s úvěrem uhradila celkem 5 721 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Žalobkyně na výzvu soudu, jakým způsobem konkrétně zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného s ohledem na ust. § 86 zákona 257/2016 o spotřebitelském úvěru, reagovala vyjádřením ze dne 4. 4. 2023, kdy odkazovala na literaturu a judikaturu ve věci posuzování úvěruschopnosti klienta. Dále uvedla, že má za to, že naplnila zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre neboli credit scoringu, které zjišťuje oddělení úvěrových rizik. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně má za to, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byl žalovaný při sjednávání úvěru podroben, splnila podmínky zákona, kdy míra prověření klienta odpovídá úvěrové částce, a tedy postupovala v dané věci s odbornou péčí.

5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 3. 2022 plyne, že tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale číselným kódem:„ [číslo]“. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, celkem částku 23 016 Kč do 24 měsíců. Ve smlouvě si strany dále sjednaly možnost prodloužit splatnost úvěru o 30 dnů od původního data splatnosti, a to prostřednictvím uhrazení částky 1 Kč na účet žalobkyně.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 9. 3. 2022 byla žalobkyní zaslána částka ve výši 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet], pod [variabilní symbol].

7. Z dokladu totožnosti (občanského průkazu) bylo zjištěno, že tento je vystaven na žalovaného.

8. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 9. 3. 2022 byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Úhrada v celkové výši 5 721 Kč. Dluh celkem 18 939 Kč.

9. Ze sazebníku platného od 4. 1. 2019 bylo zjištěno, že tento obsahuje sazby jednotlivých poplatků spojených s úvěrem, dále výši nákladů úvěru, doplňkové a volitelní služby, roční procentní sazbu nákladů. Dle tohoto sazebníku je účtován ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 33 Kč za každých 1 000 Kč půjčených na 30 dní.

10. Z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 15. 8. 2022 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 7 488 Kč do 30 dnů.

11. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 30. 9. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení celého dluhu v důsledku prodlení s úhradou závazků, a to ve výši 22 579 Kč.

12. Z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil 1 343,41 Kč, konečný zůstatek 19 991,93 Kč. Dále bylo zjištěno, že v rámci uvedeného období žalovaný na sázkách u [právnická osoba] uhradil celkem 2 000 Kč.

13. Z Úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni dotazu celkem 1 existující úvěr, 1 nesplátkový, 1 kreditní kartu (byla odvolána) a žádné úvěry ukončené.

14. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný žádal o spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný nemá žádné děti, jako zdroj příjmů byl uveden zaměstnanec, příjem ve výši 20 000 Kč, příjem partnera 0 Kč, splátky jiným společnostem uvedené v žádosti 3 500 Kč. Dle lustrace žalobkyně v rejstřících ISIR, NRKI, SOLUS, CRIBIS neměl žalovaný žádný záznam. Dále je v potvrzení uveden výpočet MLS (nejvyšší měsíční splátka) pro klienta: příjem klienta 20 000 Kč, životní minimum dospělého člena domácnosti 3 860 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobkyni 0 Kč, splátky u žalobkyně 3 356 Kč, výše splátky schváleného úvěru 1 459 Kč, zbývající MLS klienta 11 325 Kč a MLS pro domácnost: příjem klienta ze žádosti 20 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobkyni 2 656 Kč, splátky u žalobkyně 3 356 Kč, minimální výdaje na bydlení 5 543 Kč, životní minimum členů domácnosti 3 860 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené klientem 8 000 (tato položka je přeškrtnuta), výše splátky schváleného úvěru 1 459 Kč, zbývající MLS domácnosti 5 782 Kč.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 11. 2022 plyne, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 7. 11. 2022, jak plyne z poštovního podacího archu.

16. Soud s ohledem na výše uvedená skutková zjištění učinil tento skutkový závěr: Dne 9. 3. 2022 hodlala žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru za použití prostředků komunikace na dálku, a to internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Tato smlouva není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale číselným kódem: [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, ověřovacím poplatkem ve výši 1 Kč do 24 měsíců. Dne 9. 3. 2022 byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě č. [bankovní účet]. Žalovaný uhradil za doby trvání smluvního vztahu pouze částku 5 721 Kč. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k uhrazení celé dlužné částky. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splnění dluhu výzvou předanou k poštovní přepravě dne 7. 11. 2022.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

21. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

22. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

23. Podle § 582 odst. 1, věty první, o. z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

24. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

26. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 9. 3. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč za sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru 495 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni do 24 měsíců od jejich poskytnutí. Předložená smlouva ze dne 9. 3. 2022 není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného; je opatřena číselným kódem: [číslo].

28. Z ustanovení § 104 zák. o spotřebitelském úvěru vyplývá, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). V projednávané věci k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku, a to prostřednictvím webových stránek [webová adresa]). Tato forma uzavírání smluv nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán tvrzený úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. A protože zákon spojuje tuto podmínku s platností právního jednání (§ 561 odst. 1 o. z.), je podle názoru soudu smlouva o úvěru neplatná.

29. Zároveň soud, pokud odhlédne od výše odůvodněné neplatnosti smlouvy pro nedostatek písemné formy, konstatuje, že žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 spotřebitelského zákona neposoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Dle tvrzení žalobkyně tato vycházela z informací získaných od žalovaného při vyplnění elektronické žádosti klienta. Takto měl žalovaný udat svůj příjem 20 000 Kč, příjmy partnera ve výši 0 Kč a sdělit výdaje domácnosti ve výši 8 000 Kč (tento údaj je v potvrzení bonity klienta přeškrtnut), splátky žalobkyni ve výši 3 356 Kč Žalovaný je bezdětný. Dále žalobkyně provedla elektronickou lustraci žalovaného v různých registrech (SOLUS, CRIBIS a ISIR), s žádným negativním výstupem. Dle úvěrové karty měl žalovaný jeden splátkový a jeden nesplátkový úvěr, kreditní kartu a jedna kreditní karta odvolána. Žalovaný neměl ukončen žádný úvěr.

30. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně aktuálním potvrzením zaměstnavatele dlužníka o tom, že žalovaný je v době před uzavřením smlouvy zaměstnán a s jakým výdělkem. Zároveň je třeba řádně zjistit a ověřit způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného a náklady na bydlení. V daném případě však žalobkyně nedoložila, že by ověřovala deklarovaný příjem žalovaného u konkrétního zaměstnavatele (ani délku trvání pracovního poměru). Dále ani netvrdila, že by zjišťovala konkrétní výdaje žalovaného na bydlení, že by tyto údaje zároveň ověřila, doložila. Lustrace v různých interních a externích registrech je sama o sobě nedostačující. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za měsíc únor 2022 kdy z toho bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaný v daném měsíci vynaložil částku 2 000 Kč na sázky u [právnická osoba], kdy toto mělo být pro žalobkyni ukazatelem k podrobnějšímu zkoumání měsíčních výdajů žalovaného, avšak žalobkyně žádné podrobnější zkoumání neučinila.

31. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit.

32. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. [číslo]) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 o. z., neplatná, přičemž k této neplatnosti právního jednání přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).

33. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila Výpis čerpání, splátek a úhrad a potvrzení o provedení platby z nichž má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradila žalobkyni pouze částku ve výši 5 721 Kč, přičemž zbytek dosud nevrátil, čímž porušil povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., uložil jí soud v I. výroku tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 9 279 Kč (výpočet 15 000 Kč – 5 271 Kč = 9 279 Kč). Co do zbytku požadované částky (požadovaná částka 18 709 Kč) (výpočet 18 709 – 9 279 = 9 430 Kč) ve výši 9 430 Kč spolu s kapitalizovaným a zákonným úrokem z požadovaných částek soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

34. Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaný bezdůvodně obohatil), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 o. z.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 5. 6. 2023, kdy byla zásilka uložena na poště k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 6. 6. 2023. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 7. 6. 2023 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15,00 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve stejné sazbě, avšak od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 9 279 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnul.

35. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na částečnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

36. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.