23 C 117/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 785 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 785 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 571 Kč od 17.7.2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 214 Kč od 28.8.2019 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 2 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 560 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 11 785 Kč s příslušenstvím představující dlužné nájemné dle nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 22.5.2019, které žalovaný přes upomínku žalobkyně zaslané dne 11.9.2020 nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Ze žalobkyní předložených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Z nájemní smlouvy [číslo] soud zjistil, že ji mezi sebou uzavřeli žalobkyně a žalovaný dne 22.5.2019 na dobu určitou od 24.5.2019 do 23.7.2019, žalovaný se stal nájemcem k místu na stánkový prodej v obchodním centru [obec] a zavázal se za nájem místa platit týdenní nájemné ve výši 2 500 Kč splatné předem. Z faktury [číslo] ze dne 2.7.2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému nájemné za červen 2019 ve výši 10 714 Kč se splatností dne 16.7.2019. Před datem splatnosti žalovaný uhradil na nájemném 7 143 Kč, tudíž dlužné nájemné činí 3 571 Kč. Z faktury [číslo] ze dne 13.8.2019 soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému nájemné za období od 1.7.2019 23.7.2019 ve výši 8 214 Kč se splatností dne 27.8.2019. Z upomínky ze dne 11.9.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 11 785 Kč s příslušenstvím.

5. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný se stal nájemcem místa na stánkový prodej v obchodním centru [obec] na dobu určitou od 24.5.2019 do 23.7.2019 na základě nájemní smlouvy [číslo] zavázal se za nájem místa platit žalobkyni týdenní nájemné ve výši 2 500 Kč splatné předem. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost, když nezaplatil nájemné za červen 2019 ve výši 3 571 Kč se splatností dne 16.7.2019 a nájemné za období od 1.7.2019 23.7.2019 ve výši 8 214 Kč se splatností dne 27.8.2019, a to ani přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby u soudu.

6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2217 odst.1 o.z. se nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se stal nájemcem místa na stánkový prodej v obchodním centru [obec] na dobu určitou od 24.5.2019 do 23.7.2019 na základě platně uzavřené nájemní smlouvy dle § 2201 o.z. Žalovaný však porušil svou smluvní povinnost platit dohodnuté nájemné řádně a včas, když nezaplatil nájemné za červen 2019 ve výši 3 571 Kč splatné dne 16.7.2019 a nájemné za období od 1.7.2019 23.7.2019 ve výši 8 214 Kč splatné dne 27.8.2019, proto je povinen žalobkyni dlužné nájemné ve výši 11 785 Kč zaplatit, a to spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z., který je požadován ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. za dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou nájemného. Protože se jedná o vzájemný závazek podnikatelů, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (2 pohledávky x 1 200 Kč), které jsou požadovány v souladu s § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla žalobkyně plný úspěch ve věci a splnila podmínku předžalobní výzvy dle § 142 a o.s.ř., proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů vůči žalovanému ve výši 4 560 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za dva úkony právní služby po 1 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ke dni podání žaloby, (dále jen,,AT“), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 13 odst. 1, 3 AT Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.