23 C 131/2014

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , obec - obec , zastoupené: ; Mgr. jméno příjmení , advokát, sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa , obec o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 11. 2010 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.

2. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 12.12.2013 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o smluvní pokutu za porušení smluvních povinností žalovanou dle čl. III. odst.5 písm.c) Smlouvy [číslo] ve věci zprostředkování poskytnutí finančního produktu uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována tři slova] [právnická osoba], [IČO]) a žalovanou dne 13.10.2010. Splatnost smluvní pokuty nastala dne 13.11.2010. Žalovaná přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatila.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Praze (dále jen,, insolvenční soud“) pod sp.zn [insolvenční spisová značka] soud zjistil, že dne 17. 4. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 7. 5. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalované jako dlužnice a jako způsob řešení tohoto úpadku bylo povoleno oddlužení. Usnesením ze dne 13. 8. 2015, č. j. [insolvenční spisová značka] bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře. Žalobkyně přihlásila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, ve výši 12 581,45 Kč včetně příslušenství do insolvenčního řízení, pohledávka byla v insolvenčním řízení uspokojena co do částky 7 657,17 Kč Usnesením ze dne 15.10.2020 č.j. [insolvenční spisová značka] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení a současně rozhodl o osvobození žalované od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek, ke kterým se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

5. Podle § 414 odst. 1 zák. č. 182/2006 S., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle § 414 odst. 2 insolvenčního zákona se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

6. Toto osvobození znamená, že nelze proti žalované vymáhat žádnou pohledávku vzniklou před povolením oddlužení, a to ani příslušenství k této pohledávce náležející (např. úroky), bez ohledu na to, kdy toto příslušenství přirostlo. Tyto pohledávky (dluhy) však nicméně nezanikají, stávají se tzv. naturální obligací, kterou po žalované nelze (proti její aktivní vůli) vymoci, žalovaná je však může plnit dobrovolně (z vlastní vůle).

7. Protože žalovaná byla v insolvenčním řízení osvobozena od placení předmětné pohledávky, zahrnuté do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyla uspokojena, žalobkyně předmětnou pohledávku ani její příslušenství nemůže úspěšně vymáhat, v soudním řízení již nelze takovou pohledávku žalobkyni přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3509/2010 ze dne 24. 11. 2010), proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo žalobkyně existuje či nikoliv.

8. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč sestávající z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon (podání odporu) dle § 1 odst. 3 písm. a), c), § 2 odst.3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř.