23 C 237/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno za niž jedná Jméno žalované Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO žalované Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , o zaplacení 86 254 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 810 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zaplacení částky ve výši 53 444 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 86 254 Kč od 24.10.2024 do zaplacení se žaloba zamítá.-2- 23C 237/2024

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení ve výši 18 819 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 13.8.2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 86 254 Kč jako odškodnění za nepřiměřeně dlouhé řízení vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17 C 521/2014, které trvalo zcela nepřiměřených 9 let, 8 měsíců a 13 dní. Návrh odůvodnila tím, že u , právnická osoba, žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 23.4.2024 s tím, že jí bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 134 750 Kč, které však žalobkyně považuje za nedostatečné. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 požadovala žalobkyně náhradu nemajetkové újmy ve výši 17 000 Kč za první 2 roky řízení a za každý další rok řízení a ve výši 1 417 Kč za měsíc řízení, tj. za 9 let a 8 měsíců požadovala základní částku ve výši 147 336 Kč. Tuto základní částku však žalobkyně s ohledem na specifika a excesivní výjimečnost případu nemá za kompletní, když tato by měla být navýšena nejméně o 15 % ze základní částky dle § 31a odst.3 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, (dále jen ,, zák. č. 82/1998 Sb.“), se zřetelem k tomu, že se zřetelně nejednalo o právně složitou kauzu, když po celou dobu probíhalo pouze před soudem prvého stupně. Žalobkyně dále žádala o navýšení základní částky o minimálně 15% dle § 31a odst.3 písm.c) zák. č. 82/1998 Sb., za podíl žalobkyně na průtazích řízení, když žalobkyně i její zástupce se snažili o co nejrychlejší vyřešení věci. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst.3 písm.d) zák. č. 82/1998 Sb., za zjevně nepřiměřenou dobu trvání řízení před soudem prvého stupně. Další navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst.3 písm.e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení. Žalobkyně tak požadovala základní částku navýšit o 50 %, tj. o částku 73 668 Kč, proto uplatnila finanční nárok ve výši 221 004 Kč. S ohledem na přiznanou částku 134 750 Kč tak žalobkyně požaduje zaplacení částky ve výši 86 254 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 24.10.2024 do zaplacení, když zákonný úrok z prodlení požaduje od 24.10.2024, neboť s ohledem na uplatnění nároku u žalované dne 23.4.2024 lhůta 6 měsíců uplynula dnem 23.10.2024 .

2. V podání ze dne 17.10.2024 učinila žalovaná nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila dne 23.4.2024 nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu a žalovaná této žádosti vyhověla co do zaplacení částky 134 750 Kč. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku shledala délku řízení za nepřiměřenou a žalobkyni tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela z délky předmětného řízení ( 9 let a 2-3- 23C 237/2024měsíce) a významu předmětu řízení pro žalobkyni. V předmětné věci byl shledán nekoncentrovaný postup soudu I. stupně s tím, že řízení bylo po stránce skutkové i právnísložité. Částku uplatněnou žalobkyní žalovaná považuje za nepřiměřeně vysokou i vzhledem k životní úrovni v zemi, s tím, že za odpovídající výši zadostiučinění považuje částku 134 750 K. Při výpočtu částky 134 750 Kč žalovaná vycházela ze základní částky 122 500 Kč ( 15 000 Kč za jeden rok řízení) snížené o 10 % z důvodu složitosti řízení a zvýšené o 20 % z důvodu postupu soudu ve věci a projednání věci na jednom stupni soudní soustavy.

3. U jednání dne 27.2.2025 účastníci učinili nesporným, že dne 24.7.2024 žalovaná vyplatila žalobkyni částku ve výši 134 750 Kč.

4. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn.. 17 C 521/2014 soud zjistil, že dne 2.9.2014 žalobce , právnická osoba, vůči žalobkyni jako žalované podal žalobu o zaplacení částky 978 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení představující slevu z ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 5.5.2008 sestávající z částky ve výši 571 612,30 Kč za již reklamované a neodstraněné vady a z částky 406 704,10 Kč za doposud nereklamované vady. Dne 17.2.2015 byl ve věci vydán platební rozkaz, který byl žalobkyni doručen do datové schránky dne 2.3.2015. Dne 9.3.2015 podala žalobkyně u soudu odpor proti platebnímu rozkazu a jeho odůvodnění dne 3.4.2015. Dne 1.4.2018 byla věc přidělena jiné soudkyni a na den 3.10.2018 bylo nařízeno jednání, které bylo k žádosti žalobce odročeno na 12.12.2018. Dne 12.12.2018 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na 13.2.2019, toto jednání bylo dne 11.2.2019 odročeno na neurčito pro nemoc soudkyně. Dne 18.2.2019 bylo jednání nařízeno na 3.4.2019. Dne 3.4.2019 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na 31.5.2019 za účelem mimosoudního vyřešení věci. K žádosti žalované bylo jednání odročeno na 31.7.2019, toto jednání bylo pro nemoc soudkyně dne 29.7.2019 odročeno na neurčito. Dne 20.1.2020 byla věc přidělena soudci JUDr., Anonymizováno, Liboru Lhoťanovi, který dne 10.3.2021 nařídil jednání na 14.5.2021. Z důvodu karantény zástupce žalované bylo jednání dne 12.5.2021 odročeno na 15.7.2021. Dne 15.7.2021 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na 11.11.2021 za účelem výslechu zpracovatelů znaleckého posudku. Dne 9.11.2021 bylo jednání nařízeno na 10.1.2022 z důvodu žádosti zástupce žalované. Dne 9.11.2021 bylo jednání nařízeno na 10.2.2022 z důvodu přípravy znalců na doplnění posudku znaleckého ústavu. Dne 10.2.2022 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na 21.3.2022 za účelem opětovného předvolání znalce ze znaleckého ústavu. Dne 21.3.2022 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na neurčito. Z důvodu rezignace JUDr. Libora Lhoťana byla věc přidělena opatřením předsedy soudu nové soudkyni dne 7.9.2023. Dne 4.12.2023 bylo nařízeno jednání na 26.2.2024. Dne 26.2.2024 proběhlo u soudu jednání, které bylo odročeno na 18.4.2024 za účelem pokračování v dokazování. Dne 16.4.2024 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu mimosoudního vyřešení sporu a dne 25.4.2024 vzal žalobce žalobu zpět za souhlasu žalované, řízení bylo usnesením ze dne 26.4.2024 zastaveno pro zpětvzetí žaloby, usnesení nabylo právní moci dne 15.5.2024. Z-4- 23C 237/2024osobního spisu soudce JUDr. Libora Lhoťana soud zjistil, že žádná jemu udělená výtka (3) ani kárné provinění (1) se netýkalo řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově sp. zn.. 17 C 521/2014.

5. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, s přihlédnutím ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tentoskutkový stav: Žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 23.4.2024 u , právnická osoba, s tím, že jí bylo poskytnuto dne 24.7.2024 zadostiučinění ve výši 134 750 Kč v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 17C 521/2014. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 17C 521/2014 soud zjistil, že dne 2.9.2014 žalobce , právnická osoba, vůči žalobkyni jako žalované podal žalobu o zaplacení částky 978 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení , představující slevu z ceny díla dle smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 5.5.2008 sestávající z částky ve výši 571 612,30 Kč za již reklamované a neodstraněné vady a z částky 406 704,10 Kč za doposud nereklamované vady. Dne 17.2.2015 byl ve věci vydán platební rozkaz, který byl žalobkyni doručen do datové schránky dne 2.3.2015. Dne 1.4.2018 byla věc přidělena jiné soudkyni . První jednání ve věci proběhlo dne 12.12.2018, další jednání proběhlo dne 3.4.2019. Dne 20.1.2020 byla věc přidělena soudci JUDr. Liboru Lhoťanovi . Dne 15.7.2021, 10.2.2022, 21.3.2022 proběhla u soudu jednání. Z důvodu rezignace JUDr. Libora Lhoťana byla věc přidělena opatřením předsedy soudu nové soudkyni dne 7.9.2023. Dne 26.2.2024 proběhlo u soudu jednání. Usnesením ze dne 26.4.2024 bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, usnesení nabylo právní moci dne 15.5.2024.

6. Pokud žalobkyně požadovala navýšení základní částky o 10 % žalobkyně požadovala dle § 31a odst.3 písm.e) zák. č. 82/1998 Sb., za význam předmětu řízení pro žalobkyni, kdy dlouhodobá nejistota o výsledku sporu představovala sama o sobě významný zásah do jejího dalšího působení, přes poučení soudu u jednání žalobkyně neprokázala tyto skutečnosti žádným relevantním důkazem ( srov. rozsudek NS ze dne 16.11.2010 sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), proto v tomto směru neunesla své břemeno důkazní.

7. Dle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění, (dále jen ,, zák. č. 82/1998 Sb.“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Dle § 13 odst. 1, odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhraduškody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.-5- 23C 237/20249. Dle § 14 odst. 1, odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, tj u ministerstva spravedlnosti. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Dle § 15 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Dle § 26 zák. č. 82/1998 Sb. pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

11. Dle § 31a odst. 1 až odst. 3 písm. a)-e) zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného pod sp. zn. 17C 521/2014, které trvalo 9 let, 2 měsíce a 17 dní ( od 2.3.2015, kdy byl žalobkyni doručen platební rozkaz spolu se žalobou, neboť od daného okamžiku začíná nejistota ohledně výsledku řízení, do nabytí právní moci konečného rozhodnutí dne 15.5.2024), čímž bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces, totiž právo žalobkyně, aby její věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době. Otázku přiměřenosti délky řízení soud posoudil v souladu s čl. 3 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva ( např. rozsudek ESPL ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25.3.1999, § 40, rozsudek ESPL ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8.12.1983, § 37).

13. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to ( jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma ( srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii dne 29.března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy.-6- 23C 237/202414. Účelem odškodnění nemajetkové újmy způsobené porušením práva na přiměřenou délku řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován ( rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

15. Dle názoru soudu je v daném případě dána odpovědnost státu za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst.1 zák. č. 82/1998 Sb., neboť byla porušena povinnost státu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Soud má rovněž za to, že nepostačí pouhé konstatování porušení práva na přiměřenou dobu pro vydání rozhodnutí ( např. omluvou) , ale je třeba odškodnit nemajetkovou újmu poskytnutím peněžité satisfakce.

16. Při určení výše finanční náhrady soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod pořadovým číslem 58/2011 (dále jen „Stanovisko Nejvyššího soudu“), které určuje výši základní náhrady v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč ( cca 600-800 EUR) za jeden rok řízení, tedy 1 250 Kč až 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení, za první 2 roky řízení dohromady 15 000 Kč až 20 000 Kč . Nejvyšší soud považuje za nezbytné zohlednit to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, proto počáteční doba řízení ( kterou možno považovat ještě za přiměřenou) není odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu, oddíl V).Soud dospěl k závěru, že žalobkyni náleží náhrada nemajetkové újmy v základní částce 139 633 Kč ( 17 000 Kč za první 2 roky řízení, 17 000 Kč za každý další rok řízení ( 7x), 1 412 Kč x 2měsíce, 47 Kč za 17 dní) , tedy v polovině Stanoviskem uvedeného rozpětí, neboť řízení bylo celkově extrémně dlouhé ( jeho délka byla násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), k průtahům způsobeným tím, že věc projednávali 4 soudci a jednání byla stále odročována bez vyhlášení konečného rozhodnutí, zcela zjevně došlo.

17. Základní výši zadostiučinění je však nutno přizpůsobit okolnostem konkrétního případus přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zák. č. 82/1998 Sb, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, dostupný na www.nsoud.cz). Podle uvedených kritérií, která jsou neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. Dle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, dostupný na www.nsoud.cz). Pokud jde o výčet hledisek podle § 31a odst.3-7- 23C 237/2024písm. a)-e) zák. č. 82/1998 Sb. , jedná se o výčet demonstrativní, avšak zpravidla jde o hlediska, jejichž zohlednění postačí pro náležité posouzení výše přiměřeného zadostiučinění . Kritérium složitosti věci dle písm.b) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. podle názoru soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 5 %, neboť věc nebyla složitá co do předmětu řízení po skutkové stránce a nebyla složitá ani po procesní stránce, neboť řízení probíhalo pouze v jedné instanci soudní soustavy, jednalo se o případ bez mezinárodního prvku. Kritérium jednání poškozeného kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy dle písm.c) odst. 3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dle názoru soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 5 %, neboť žalobkyně nepřispěla k nárůstu délky řízení svou nečinností, když řádně reagovala na výzvy soudu. Pokud jde o nevyužití prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu, není obecně povinností účastníků vést soudní orgány k dřívějšímu rozhodnutí, neboť vydat rozhodnutí v přiměřené době je obecnou povinností těchto orgánů. Kritérium postupu soudu během řízení podle písm.d) odst.3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb. dle názoru soudu odůvodňuje zvýšení základní částky o 10 % z důvodu tzv. průtahů v řízení pro bezdůvodnou nečinnost, svévoli a neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřízení věci, zejm. delší doba mezi jednotlivými jednáními, opakované odročení jednání a prodlevy při přidělování spisu jinému soudci. Nelze pominout, že již ministerstvo při výplatě odškodnění zvýšilo z tohoto důvodu základní částku o 20 %, tudíž celkové navýšení činí 30 %. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni dle písm e) odst.3 § 31a zák. č. 82/1998 Sb., soud má za to, že navýšení základní částky z tohoto důvodu není důvodné, neboť se nejednalo o řízení, v němž by se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka presumoval ( např. řízení trestní, pracovněprávní spory, věci týkající se osobního stavu, zdraví nebo života) a žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst.3 o.s.ř. neunesla své břemeno důkazní, když neprokázala v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k určování výše přiměřeného zadostiučinění právnickým osobám, že byla ohrožena její dobrá pověst, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti, úzkosti a obtíže způsobené členům vedení společnosti a skutečnost, že žalovaná částka měla negativní dopad na chod, existenci a další působení žalobkyně. Soud tak základní částku ve výši 139 633 Kč navýšil o 20 %, tj. o částku 27 927 Kč, proto přiznal žalobkyni částku ve výši 167 560 Kč. Odečtením vyplaceného zadostiučinění ve výši 134 750 Kč, má tak žalobkyně právo na zaplacení částky ve výši 32 810 Kč, proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývajícím rozsahu co do zaplacení částky 53 444 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. Pokud jde o požadovaný zákonný úrok z prodlení, soud žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť se žalovaná dosud nedostala do prodlení s výší zadostiučinění přiznaného tímto rozsudkem.

19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V kompenzačních sporech obecně v případě, že žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku (existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím-8- 23C 237/2024nebo nesprávným úředním postupem), avšak přiměřené zadostiučinění mu posléze není přiznáno v plné žalované výši, uplatní se při rozhodování o náhradě nákladů řízení § 142 odst. 3 o. s. ř., umožňující přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na úvaze soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. I. ÚS 799/20, dostupný na webových stránkách Ústavního soudu).O uvedený případ ve věci jde, proto má žalobkyně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na plnou náhradu všech svých vynaložených nákladů řízení ve výši 18 819 Kč Celkové náklady řízení 18 819 Kč sestávají ze zaplaceného poplatku ve výši 2 000 Kč a dále z nákladů za právní zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm.a), § 11 odst.1 písm.a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) odměna ve výši 12 400 Kč za čtyři úkony právní služby ( příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, replika ze dne 10.2.2025, účast u jednání dne 27.2.2025) po 3 100Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč dle § 13 odst.1,4 AT za dva úkony právní služby ( příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby ) po 300 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč dle § 13 odst.1,4 AT za dva úkony právní služby ( replika ze dne 10.2.2025, účast u jednání dne 27.2.2025) po 450 Kč jakož i 21 % DPH z částky 13 900 Kč ve výši 2 919 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. O delší lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), když zohlednil především to, že ministerstvo spravedlnosti jako organizační složka státu má vyšší komplikovanost vyplácení finančních prostředků než soukromé osoby .