23 C 292/2020
č. j. 23 C 292/2020-33
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 151 § 202
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2201 § 2237 § 2246 § 2251 § 2285 § 2295
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 1 § 2
Plný text
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 407 Kč s příslušenstvím,
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 407 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 739 Kč od 21. 12. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 668 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 407 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh žalovaného na nájemném ve výši 3 739 Kč a službách ve výši 3 668 Kč za užívání bytu [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec] (dále jen,,předmětný byt“) v období od 1.1.2019 do 31.1.2019, kdy předmětný byt užíval žalovaný bez právního důvodu. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě smlouvy o nájmu bytu s platností od 1.2.2017 do 31.12.2017 a užíval předmětný byt do 7.2.2019, kdy došlo k předání předmětného bytu žalobkyni. Přes upomínku žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu, kde uvedl, že vše bylo exekučně vymoženo, tuto skutečnost však nedoložil žádným relevantním důkazem a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 16.1.2017 uzavřené na dobu určitou do 30.4.2017, dodatkem [číslo] ze dne 30.4.2017 byl nájem prodloužen do 31.12.2017 a dohodou o zvýšení nájemného ze dne 19.10.2018 byl nájem prodloužen do 31.12.2018. Dopisem ze dne 18.1.2019, který byl žalovanému doručen vhozením do schránky dne 24.1.2019, žalobkyně sdělila žalovanému, že pro neplnění základních povinností nájemce již k prodloužení nájemní smlouvy nedojde a vyzvala žalovaného k vyklizení bytu do 31.1.2019. Žalovaný předmětný byt v období od 1.1.2019 do 31.1.2019 užíval, neuhradil však nájemné ve výši 3 739 Kč splatné dne 20.12.2018 a nezaplatil ani řádně vyúčtované služby za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 ve výši 3 668 Kč se splatností dne 31.7.2020. Žalovaný dluh dosud neuhradil ani po předžalobní upomínce žalobkyně ze dne 25.8.2020 podané na poště dne 3.9.2020.
4. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření nájemní smlouvy, („ o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2246 o.z. odst.1, si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle § 2251 o.z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle § 2285 o.z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Podle § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě platně uzavřené nájemní smlouvy na dobu určitou, nájem bytu skončil dne 31.12.2018. Navzdory zániku nájemního vztahu žalovaný byt užíval bez právního důvodu od 1.1.2019 do 7.2.2019, kdy došlo k předání předmětného bytu žalobkyni, měl tudíž povinnost hradit v souladu s § 2295 o.z. úhradu ve výši ujednaného nájemného a uhradit i částku za vyúčtované a spotřebované služby za období od 1.1.2019 do 31.1.2019. Nárok žalobkyně na úhradu 3 739 Kč ve výši ujednaného nájemného, jakož i částky 3 668 Kč za vyúčtované služby za období od 1.1.2019 do 31.1.2019 je tak po právu. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který je požadován ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. za dobu, kdy se dostal do prodlení s úhradou dluhu, tj. co do zaplacení částky 3 739 Kč od 21.12.2018 (splatnost nájemného dle nájemní smlouvy předem za každý měsíc do 20. dne v měsíci) a co zaplacení částky 3 668 Kč od 1.8.2020, když splatnost vyúčtování byla stanovena do 31.7.2020. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu.
6. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla žalobkyně plný úspěch ve věci a splnila podmínku předžalobní výzvy dle § 142 a o.s.ř., proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů vůči žalovanému ve výši 1 900 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony (výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání dne 3.6.2021) dle § 1 odst. 3 písm. a),c) vyhl. č. 254/2015 Sb. v částce 300 Kč podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.