23 C 325/2021

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 110 589 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 110 589 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 500 Kč od 16.3.2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 61 089 Kč od 1.8.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 663 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 110 589 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně na nájemném v období od 1.1.2020 do 31.12.2020 ve výši 49 500 Kč a nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 61 089 Kč za užívání bytu [číslo] v budově [adresa] v ulici [ulice] v [obec], (dále jen,,předmětný byt“), žalovaným po skončení nájmu. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 20.6.2018 uzavřené do 19.12.2018 s tím, že žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 20.12.2018, že nájemní smlouvu k předmětnému bytu neprodlouží. K úhradě bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně z důvodu užívání předmětného bytu bez právního důvodu, vyzvala žalobkyně žalovaného upomínkou ze dne 8.1.2021, která byla žalovanému doručena fikcí dne 12.2.2021, prodlení žalovaného tak nastalo nejpozději dne 16.3.2021, tj. uplynutím lhůty k plnění, s úhradou vyúčtování služeb je žalovaný v prodlení od 1.8.2021, když vyúčtování bylo žalovanému doručováno dne 24.4.2021 a splatnost vyúčtování byla stanovena do 31.7.2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Ze žalobkyní předložených důkazů soud učinil tato skutková zjištění: Z nájemní smlouvy ze dne 20.6.2018 soud zjistil, že žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na dobu určitou od 20.6.2018 do 19.12.2018. Ze Sdělení o neprodloužení nájemní smlouvy a výzvy k vyklizení ze dne 20.12.2018 soud zjistil, že žalovanému bylo sděleno, že nájemní smlouva nebyla prodloužena a dne 19.12.2018 skončila. Z protokolu o otevření bytu ze dne 15.7.2021 soud zjistil, že otevření předmětného bytu proběhlo dne 15.7.2021. Z Vyúčtování 2020 soud zjistil, že za období od 1.1.2020 do 31.12.2020 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek na službách ve výši 61 089 Kč se splatností do 31.7.2021. Z upomínky ze dne 5.8.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na nájemném a službách ve výši 193 694 Kč za období od ledna 2020 do července 2021. Z upomínky ze dne 8.1.2021 a poštovní dodejky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu na nájemném a službách ve výši 125 585 Kč za období od ledna 2020 do prosince 2020 do 30 dnů od obdržení této upomínky, upomínka byla žalovanému doručena fikcí dne 12.2.2021.

5. Na základě předložených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 20.6.2018 uzavřené do 19.12.2018 s tím, že žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 20.12.2018, že nájemní smlouvu k předmětnému bytu neprodlouží. K úhradě bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně z důvodu užívání předmětného bytu bez právního důvodu, vyzvala žalobkyně žalovaného upomínkou ze dne 8.1.2021, která byla žalovanému doručena fikcí dne 12.2.2021, prodlení žalovaného tak nastalo nejpozději dne 16.3.2021, tj. uplynutím lhůty 30 denní lhůty k plnění, s úhradou vyúčtování služeb je žalovaný v prodlení od 1.8.2021, když vyúčtování bylo žalovanému doručováno dne 24.4.2021 a splatnost vyúčtování byla stanovena do 31.7.2021.

6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31.12.2020, (dále jen„ o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2237 smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy. Podle § 2230 odst.1 o.z. užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. Podle § 2295 o.z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný se stal nájemcem předmětného bytu na základě nájemní smlouvy ze dne 20.6.2018 uzavřené do 19.12.2018 souladu s § 2201 o.z. s tím, že žalobkyně sdělila žalovanému dopisem ze dne 20.12.2018, že nájemní smlouvu k předmětnému bytu neprodlouží, tudíž nájem předmětného bytu žalovanému skončil ke dni 19.12.2018 uplynutím doby. Navzdory zániku nájemního vztahu žalovaný byt dále užíval bez právního důvodu do 15.7.2021, kdy byl byt vyklizen. Za dobu od ledna 2020 do prosince 2020 žalovaný předmětný byt užíval bez právního důvodu, tudíž má žalobkyně právo dle § 2295 o.z. na náhradu ve výši ujednaného nájemného ve výši 49 500 Kč, jakož i spotřebovaných a řádně vyúčtovaných služeb s užíváním předmětného bytu spojených ve výši 61 089 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 o.z., který je požadován ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. za dobu, kdy již žalovaný byl v prodlení s úhradou obou nedoplatků (splatnost bezdůvodného obohacení ve výši ujednaného nájemného nastala dne 15.3.2021, splatnost nedoplatku na službách nastala dne 31.7.2021), proto soud žalobě vyhověl v celém rozsahu..

8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla žalobkyně plný úspěch ve věci a splnila podmínku předžalobní výzvy dle § 142 a o.s.ř., proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů vůči žalované ve výši 19 663 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 530 Kč a odměnu za dva úkony právní služby po 5 540 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a),d) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění ke dni podání žaloby, (dále jen,, vyhláška“), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 13 odst. 1, 3 vyhlášky včetně 21 % DPH z částky 11 680 Kč ve výši 2 453 Kč podle § 137 odst. 3 písm.a) o.s.ř. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.