23 C 94/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 70 225,51 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 66 604,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 66 604,46 Kč od 24. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 3 621,05 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 66 604,46 Kč od 30.10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 14 561 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doplněnou podáním ze dne 20.4.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 70 225,51 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních službách [číslo], (dále jen,, Smlouva“), v jejímž rámci byla sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních službách, na jejímž základě žalovaný mohl běžný účet přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, tzv. [anonymizováno]. Před poskytnutím [anonymizováno] žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného a získané informace ověřila nahlédnutím do BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku a databáze Ministerstva vnitra ČR a z potvrzení o výši příjmu ze zaměstnaneckého poměru ve výši [částka], čistého příjmu domácnosti ve výši [částka] a porovnával jeho příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a z interních zdrojů zjistil, že vůči žalobkyni měl závazky v celkové výši [částka]. V důsledku neplnění smluvních podmínek (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu) byla žalovanému služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši [částka] (včetně poplatku za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu dle sazebníku v celkové výši 1 800 Kč) za splatnou ke dni 11.5.2021 s tím, že žalovaný načerpal celkovou částku ve výši 66 604,46 Kč a neuhradil ničeho. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Z potvrzení o příjmu ze dne 22.11.2018 soud zjistil, že žalovaný měl čistý měsíční příjem ve výši [částka]. Ze Smlouvy ze dne 16.1.2012 soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o vedení běžného účtu č. [bankovní účet] a dle Dispozice k této Smlouvě ze dne 26.7.2019 bylo žalovanému umožněno čerpat do povoleného limitu 56 000 Kč tzv. [anonymizováno] ode dne 18.1.2019 s minimálním měsíčním kreditním příjmem ve výši 50% povoleného limitu.zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,70 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách po 616,37 Kč včetně poplatku za pojištění schopnosti splácet. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 31.5.2021 soud zjistil, že žalovaný skončil s počátečním a konečným zůstatkem ve výši 66 604,46 Kč. Z oznámení o zesplatnění ze dne 13.5.2021 soud zjistil, že ke dni 11.5.2021 byl úvěr prohlášen za splatný a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 68 404,46 Kč. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne 3.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 66 604,46 Kč na jistině, 1 800 Kč na smluvní pokutě a k úhradě zákonného úroku z prodlení ve výši 1 898,60 Kč.

5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 16. 1. 2012 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva, v jejímž rámci byla dne 26.7.2019 sjednána Dispozice ke smlouvě o bankovních službách, na jejímž základě žalovaný mohl běžný účet přečerpat, a tedy mohl čerpat z běžného účtu úvěr, tzv. [anonymizováno]. Před poskytnutím [anonymizováno] žalobkyně vycházela z údajů od žalovaného a získané informace ověřila z potvrzení o výši čistého měsíčního příjmu ve výši [částka]. V důsledku neplnění smluvních podmínek (překročení povoleného rámce a nedodržení minimálního měsíčního kreditního příjmu) byla žalovanému služba [anonymizováno] výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění pohledávky a prohlásila dlužnou částku ve výši 68 404,46 Kč (včetně poplatku za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za odeslání upomínky k úhradě dluhu dle sazebníku v celkové výši 1 800 Kč) za splatnou ke dni 11.5.2021 s tím, že žalovaný načerpal celkovou částku ve výši 66 604,46 Kč a neuhradil ničeho. Žalovaný přes výzvu žalobkyně dluh nezaplatil. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Dle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala pouze z potvrzení čistý měsíční příjem žalovaného [částka] a nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů (kdy pouze zjistila z interních zdrojů závazky vůči žalobkyni v celkové výši [částka])., dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne

26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel je povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal částku ve výši 66 604,46 Kč a nezaplatil ničeho. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 66 604,46. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Soud tak za okamžik, kdy se žalovaný dostala do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. považuje den 24. 7. 2022, když žaloba byla žalovanému doručena fikcí dne 22. 7. 2022. Následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit. Když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 24. 7. 2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po dlužníkovi úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 66 604,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. rozsudku vyhověl, ve zbývající části žalobu s ohledem na právní posouzení, listinami doloženého, skutkového stavu jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

19. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobkyně byla úspěšná co do zaplacení částky 67 628 Kč včetně úroku z prodlení uvedeného ve výroku I. rozsudku a kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, což představuje 90 % celkového nároku, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má právo na náhradu 90 % nákladů řízení vůči žalovanému. Žalovaný byl úspěšný co do částky 7 762 Kč včetně kapitalizovaného příslušenství uvedeného ve výroku II. rozsudku, což představuje 10 % celkového nároku, neboť žaloba byla v této části zamítnuta, dle § 142 odst. 2 o.s.ř. má žalovaný právo na náhradu 10 % nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. 80 % (90 % - 10 % = 80 %) všech jejích účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 810 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bod 5., § 11 odst.1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”), ve výši 11 820 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 3 940 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) po 300 Kč dle § 13 odst.1,4 vyhlášky a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 720 Kč ve výši 2 671 Kč, celkem tedy 18 201 Kč 80% z částky 18 201 Kč pak činí částku ve výši 14 561 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.