24 C 124/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 55 334,71 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se, co do zaplacení úroku ve výši 3 401,69 Kč, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 378,94 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 27. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zaplacení 37 955,77 Kč, úroku ve výši 12 408,34 Kč, úroku ve výši 12,56 % ročně z částky 53 102,22 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 55 334,71 Kč od 31. 12. 2019 do 26. 9. 2020 a úroku z prodlení z částky 37 955,77 od 27. 9. 2020 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 8. 1. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 55 334,71 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se jedná o dluh vzniklý nesplacením úvěru poskytnutého žalovanému její právní předchůdkyní, [právnická osoba], s.r.o. podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 23. 6. 2005. Podle uvedené smlouvy se jmenovaná společnost zavázala vydat žalovanému úvěrovou kartu s úvěrovým rámcem 49 000 Kč (k tomu došlo dne 14. 2. 2006). Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] pak byla uzavřena prvním čerpáním dne 27. 3. 2006. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, odstoupila společnost od smlouvy a celý zůstatek úvěru ve výši 55 334,71 Kč prohlásila ke dni 30. 3. 2009 splatným. Po zesplatnění žalovaný zaplatil celkem 104 921,06 Kč, které byly započteny z části na úrok z prodlení a z části na obchodní úrok. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 53 102,22 Kč, poplatků ve výši 2 232,49 Kč, dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 16 676,43 Kč a úrok ve výši 12,56 % ročně z částky 53 102,22 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 383,60 Kč a úrok z prodlení z částky 55 334,71 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.

2. Jelikož žalobkyně podáním ze dne 24. 6. 2020 žalobu částečně omezila, bylo usnesením ze dne 21. 9. 2020, č.j. [číslo jednací], řízení co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 383,60 Kč a kapitalizovaného úroku co do výše 866,40 Kč zastaveno. Dále žalobkyně podáním ze dne 20. 10. 2020 řízení omezila co do kapitalizovaného úroku ve výši 3 401,69 Kč, o které soud řízení podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“) zastavil výrokem I. tohoto rozsudku, aniž podle § 96 odst. 4 o.s.ř. vyžadoval vyjádření žalovaného, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud o věci začal jednat.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z listiny nazvané Žádost/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že se jí [právnická osoba], s.r.o. (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 23. 6. 2005 zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč na nákup PC sestavy basic u prodejce [anonymizována dvě slova] (dále také jen prodejce) a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit včetně úroků ve dvaceti měsíčních splátkách po 600 Kč. Další skutečnosti (zejména pak ohledně tvrzené žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového rámce, odkazu na všeobecné obchodní podmínky a tvrzeného odkazu na sazebník poplatků) soud z této listiny nezjistil, neboť ani přes několikeré výzvy soudu žalobkyně nepředložila tuto listinu v podobě, kterou by bylo lze přečíst.

5. Z listiny nazvané Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty [právnická osoba] s.r.o. soud zjistil, že krom obecných ujednání o vzniku a zániku úvěrových smluv, doručování atp., obsahuje rovněž, že klient je povinen platit náklady na úvěr, tj. úroky, poplatky a další případné náklady stanovené sazebníkem. Listina však žalovaným podepsána není.

6. Z listiny nazvané Sazebník poplatků soud zjistil, že se jedná o sazebník společnosti, kde je mimo jiné poplatek ve výši 150 Kč za odeslání upomínky. Jiných zjištění soud z této listiny vzhledem k žalobním tvrzením nečinil. Ani tato listina není podepsána žalovaným.

7. Ze statistických údajů ČNB soud zjistil, že v únoru 2006 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů s fixací do jednoho roku 12,56 % ročně.

8. Z listiny nazvané platební historie soud zjistil, že společnost žalovanému poskytla za období od 30. 3. 2006 do 11. 11. 2008 celkem 122 300 Kč a že žalovaný společnosti zaplatil 90 869,52 Kč. Z žalobních tvrzení se pak podává, že do rozhodnutí soudu to bylo již 104 921,06 Kč.

9. Z dopisu ze dne 26. 11. 2008 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že neobdržela splátku z 15. 11. 2008 ve výši 1 739,50 Kč.

10. Z dopisu ze dne 26. 12. 2008 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že neobdržela splátku z 15. 11. 2008 a 15. 12. 2008 celkem ve výši 3 550,50 Kč.

11. Z dopisu ze dne 26. 1. 2009 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že neobdržela splátku z 15. 11. 2008, 15. 123. 2008 a 15. 1. 2009 celkem ve výši 5 284,50 Kč.

12. Z dopisu ze dne 30. 3. 2009 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení se splácením došlo k ukončení smlouvy uzavřené dne 14. 2. 2006 a celý zůstatek úvěru ve výši 55 334,71 Kč stal tímto dnem splatným. Z přiložené dodejky soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému doručen dne 2. 4. 2009.

13. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že touto smlouvou ze dne 11. 1. 2017 se žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek za dlužníky společnosti. Z předloženého seznamu se pak podává, že součástí postupovaných pohledávek byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Je zde však uveden celkový dluh jen 26 414,91 Kč s tím, že nárok je exekučně vymáhán.

14. Z dopisu ze dne 25. 1. 2017 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného o postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis žalobkyně dne 25. 1. 2017 odeslala žalovanému na adresu [adresa žalovaného].

15. Z dopisu ze dne 31. 12. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě celkem 75 924,10 Kč do 7. 1. 2020, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis zástupce žalobkyně dne 31. 12. 2019 odeslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného].

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela se žalovaným dne 23. 6. 2005 smlouvu, kde se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 800 Kč na nákup PC sestavy basic u prodejce. Tento nárok však žalován nebyl. Za období od 30. 3. 2006 do 11. 11. 2008 společnost poskytla žalovanému celkem 122 300 Kč a že žalovaný společnosti zaplatil celkem 104 921,06 Kč. Podle smlouvy ze dne 11. 1. 2017 pak společnost pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení ve výši 26 414,91 Kč postoupila žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován a následně zástupcem žalobkyně opětovně vyzván k její úhradě (tentokráte již ve výši 75 924,10 Kč).

17. Jelikož se žalobkyně po žalovaném domáhala nároku z porušení smlouvy uzavřené v roce 2008, aplikoval soud na daný případ v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“), ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obch. zák.“) a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obč. zák.“).

18. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Pro smlouvu o úvěru zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena písemně, ústně, nebo i konkludentně. V projednávaném případě bylo zjištěno, že žalovaný byl se společností ve smluvním vztahu, uzavřeli platnou smlouvu o úvěru ve smyslu shora citovaného § 497 obch. zák., jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků na koupi PC sestavy basic u prodejce. Dále se jeví jako vysoce pravděpodobné, že společnost se žalovaným uzavřela další smlouvu o tzv. revolvingovém úvěru, v rámci které byly žalovanému poskytovány peněžní prostředky do určitého rámce a žalovaný tyto prostředky společnosti splácel, jak vyplývá z listiny nazvané platební historie a částečně z žalobních tvrzení, kde žalobkyně uvedla, kolik žalovaný zaplatil. Nicméně je nutno konstatovat, že o obsahu takové smlouvy žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř.“)), ačkoliv byla soudem o následcích ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. několikráte řádně poučena. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně v řízení tvrdila, že smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena prvním čerpáním dne 27. 3. 2006, a to na základě žádosti žalovaného obsažené ve smlouvě o úvěru ze dne 23. 6. 2005. Žalobkyně však přes několikeré poučení nepředložila tuto listinu v podobě, kterou by bylo lze přečíst a ani z dalších listin se obsah tvrzené smlouvy nepodařilo zjistit.

20. Pokud se žalobkyně dále domáhala úroku ve výši 12,56 % ročně (včetně jeho kapitalizované výše), poplatků a smluvních pokut, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), ačkoliv byla soudem o následcích ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. několikráte řádně poučena. K částce požadované„ jistiny“ ve výši 53 102,22 Kč žalobkyně pouze sdělila, že se co do 44 649,72 Kč jedná o jistinu splatnou ke dni ukončení smlouvy a co do 452,50 Kč o splátky splatné do dne předčasné splatnosti (včetně úroků z prodlení a smluvní pokuty), aniž uvedla strukturu oněch splátek, o jakou smluvní pokutu by se mělo jednat a kde byla sjednána a z jakých částek a za jaká období byl vypočten úrok z prodlení a v jaké výši. Stejně tak žalobkyně neuvedla, z jakých důvodů z těchto částek požaduje úrok z prodlení (požadavek úroku z prodlení z úroků z prodlení je přitom v rozporu se zákonem). Co do rozdílu mezi požadovanou částkou 53 102,22 Kč a jistinou 44 649,72 Kč včetně splátek 452,50 Kč pak žalobkyně tento požadavek nevysvětlila vůbec. Ohledně požadovaných„ poplatků“ pak žalobkyně pouze uvedla, že se jedná o administrativní poplatek ve výši 2 232,49 Kč, aniž uvedla, kde byl tento poplatek sjednán a za jakých okolností na něj společnosti měl vzniknout nárok. Konečně ohledně požadovaného úroku ve výši 12,56 % ročně (včetně jeho kapitalizované výše) pak pouze uvedla, že si žalovaný se společností sjednali povinnost žalovaného úroky platit (platba úroků je ostatně pojmovým znakem smlouvy o úvěru), avšak již neuvedla, kde byl sjednán úrok právě v této výši a požadovanou výši ani jinak neodůvodnila.

21. V řízení však bylo prokázáno, že společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 122 300 Kč. Ze shora vyložených důvodů soudu nezbylo, než na tyto peněžní prostředky nahlížet jako na plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 451 obč. zák.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto žalovaný vydal již 104 921,06 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 17 378,94 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh první den poté, kdy byl o plnění požádán (§ 563 obč. zák.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 obč. zák.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku ze dne 31. 12. 2019 nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 25. 9. 2020 (kdy byla zásilka se žalobou uložena k vyzvednutí na poště), následující den, tj. 26. 9. 2020, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 27. 9. 2020 do prodlení.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 17 378,94 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 27. 9. 2020 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 obč. zák., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Co do zaplacení dalších 37 955,77 Kč, úroku ve výši 12 408,34 Kč, úroku ve výši 12,56 % ročně z částky 53 102,22 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 55 334,71 Kč od 31. 12. 2019 do 26. 9. 2020 a úroku z prodlení z částky 37 955,77 od 27. 9. 2020 do zaplacení, soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.

23. Nad rámec důvodů vedoucích k částečnému zamítnutí žaloby soud dodává, že se nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, neboť by to již s ohledem na shora vyložené závěry bylo nadbytečné.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V projednávaném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.