24 C 171/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 587 129,14 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 562 400 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 24 729,14 Kč, úroku ve výši 47 199,37 Kč, úroku ve výši 13,71 % ročně z částky 581 897,14 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 19 025,59 Kč, úroku z prodlení z částky 587 129,14 Kč od 19. 1. 2023 do 17. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 24 729,14 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na náhradě nákladů řízení 30 015 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 19. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 15. 3. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 593 000 Kč tak, že 314 464 Kč převedla na běžný účet žalovaného, přičemž z toho 289 300 Kč bylo určeno na konsolidaci předchozích čtyř úvěrů (podle přílohy smlouvy) a 25 164 Kč bylo poskytnuto neúčelově. Dále částka 155 573 Kč byla poskytnuta na konsolidaci dalšího úvěru (rovněž podle přílohy smlouvy na zde uvedený účet) a dalších 122 963 Kč také na konsolidaci (rovněž podle přílohy smlouvy na zde uvedený účet). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 13,71 % ročně, to vše v 96 měsíčních splátkách po 10 200 Kč. Žalovaný na úvěr dosud zaplatil jen 30 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 17. 10. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 581 897,14 Kč, poplatku za pojištění ve výši 3 632 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané Smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že tato obsahuje údaje o žalovaném (jméno, rodné číslo, bydliště a údaje o zaměstnání a příjmu, telefonní číslo). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr, k úhradě již existujících dluhů žalovaného, ve výši 593 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného (nemá-li jím být splacen dluh vůči žalobkyni) oproti povinnosti žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úrok ve výši 13,71 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 10 200 Kč. Žalobkyně se dále ve Smlouvě zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a žalovaný se zavázal hradit splátky ve výši 2,56 % z úvěrového rámce, tj. 768 Kč měsíčně a roční úrokovou sazbou ve výši 24,88 %. To však není předmětem tohoto řízení. Z listiny nazvané příloha [číslo] soud zjistil, že tato obsahuje uvedení čísel účtu, na které žalobkyně poskytne část jistiny žalovaným požadovaného úvěru, a to na jejich předčasné splacení. Jedná se o úvěry, jejichž zůstatek byl vyčíslen k 15. 3. 2022, vedené u [právnická osoba] ve výši 88 330 Kč, ve výši 79 372 Kč, ve výši 50 014 Kč, ve výši 71 584 Kč, u žalobkyně ve výši 122 963 Kč a ve výši 155 573 Kč. A dále částku 25 164 Kč neúčelově ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet].

4. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně zvažovala příjmy žalovaného ve výši 25 058 Kč, příjmy partnera ve výši 22 300 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 19 600 Kč. Dále soud zjistil, že žalobkyně provedla šetření žalovaného v potvrzení uvedených registrech s negativním výsledkem. Ohledně poměrů žalovaného bylo uvedeno, že tento je ve stavu druh, bydlí u rodičů a nemá žádné děti.

5. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o vnitřní dokument žalobkyně, který stanovuje metodiku, postup při posuzování, zda bude klient schopen požadovaný úvěr splatit. Žalobkyně zjišťuje klientovo kreditní skóre, neboli credit scoring, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka klienta. Žalobkyně dále zjišťuje bonitu klienta, kdy výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky a dále žalobkyně lustruje klienta v úvěrových a dalších veřejných registrech. Listina dále obsahuje metodiku hodnocení a judikaturu ve věci zkoumání úvěruschopnosti.

6. Z listiny nazvané Vše o vašem úvěru, Úvěrové podmínky, Dokumenty k pojištění, platné od 15. 11. 2020 soud zjistil, že se jedná o podmínky žalobkyně, které obsahují výklad pojmů a obecná ujednání o poskytování úvěrů, jejich splatnosti atp. Dále obsahují oprávnění žalobkyně při prodlení žalovaného se splácením (dvou a více splátek, nebo jedné s prodlením delším než 3 měsíce) prohlásit celý zůstatek úvěru splatným. Listina také obsahuje informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty a rámcovou smlouvu o pojištění.

7. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhradu na výše uvedený úvěr ve výši 30 600 Kč a dluh ve výši 653 354 Kč.

8. Z dopisu ze dne 17. 10. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalovanému, že jelikož se dostal do prodlení, vyzývá jej ke splacení celého úvěru ve výši 614 001,49 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 17. 10. 2022.

9. Z částečného výpisu z účtu soud zjistil, že tento je ze dne 16. 3. 2022, pro účet č. [bankovní účet], kdy tohoto dne byla z tohoto účtu mimo jiné poukázána částka 122 963 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a částka 155 573 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

10. Z listiny nazvané potvrzení o vedení účtu soud zjistil, že touto [právnická osoba] banka a.s. potvrzuje, že ke dni 7. 12. 2016 vede platební účet č. [bankovní účet], majitelem účtu žalobkyně.

11. Z listiny nazvané přehled účtu soud zjistil, že majitelkou účtu č. [bankovní účet] je žalobkyně.

12. Z listiny nazvané potvrzení o vedení účtu soud zjistil, že touto společnost [právnická osoba] potvrzuje, že majitelem platebního účtu č. [bankovní účet] je žalobkyně, a že dne 16. 3. 2022 byla z tohoto účtu poukázána platba ve výši 314 464 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet].

13. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 2. 2022 do 28. 2. 2022 soud zjistil, že tento je veden na žalovaného, kdy počáteční zůstatek činil 2 696,19 Kč a konečný zůstatek 29 165,72 Kč. Žalovanému bylo na tento účet poukazováno čerpání z jiných úvěrů, taktéž z tohoto účtu byly hrazeny splátky jiných úvěrů a hrazeny výdaje žalovaného související s uspokojováním jeho potřeb (nákup potravin, léků, pohonné hmoty atd.). Na tento účet byla také žalovanému dne 8. 2. 2022 poukázána částka 25 058 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]. Celkové příjmy činily 144 682,16 Kč (24 položek, z větší části čerpání úvěrů) a výdaje 118 212,63 Kč. Přitom se, kromě nákupu nábytku za cca 17 000 Kč a splátky úvěrů nejedná o nějaké mimořádné výdaje. Jde o drobné položky.

14. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že u žalovaného je evidováno 5 odmítnutých splátkových úvěrů (v období od 19. 7. 2021 do 23. 2. 2022), 3 odvolané splátkové úvěry, 5 existujících splátkových úvěrů (zůstatek jistiny úvěru k 28. 2. 2022 ve výši 87 668 Kč, ve výši 79 134 Kč, ve výši 49 938 Kč, ve výši 122, 083 Kč, ve výši 71, 204 Kč) a jeden splátkový úvěr ukončený. Dále měl žalovaný odvolán 1 nesplátkových úvěr, 1 existující nesplátkový úvěr (kontokorentní) a 1 existující úvěr z kreditní karty (zůstatek jistiny úvěru k 31. 1. 2022 ve výši 119 846 Kč).

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 15. 3. 2022 uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový úvěr, k úhradě již existujících dluhů žalovaného, ve výši 593 000 Kč převodem na bankovní účet oproti povinnosti žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úrok ve výši 13,71 % ročně v pravidelných 96měsíčních splátkách po 10 200 Kč. Dne 16. 3. 2022 žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet], poukázala částku 122 963 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet], částku 155 573 Kč ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a dále poukázala ve prospěch účtu žalovaného č. [bankovní účet] částku 314 464 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách celkem částku 30 600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisem odeslaným dne 17. 10. 2022 k uhrazení celého úvěru. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil údaje o svém příjmu a splátkách dalších úvěrů.

16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

19. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho průměrného příjmu ve výši 25 058 Kč měsíčně, který měla ověřený z výpisu z účtu žalovaného. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které žalovaný splácel. Žalovaný byl žalobkyní mimo jiné prověřen v rámci databáze centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Ohledně výdajů pak žalobkyně vycházela z historických dat ČSÚ. Po provedeném dokazování je nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nicméně nikoli s odbornou péčí. Žalobkyně se sice zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze v rámci jednoho výpisu z bankovního účtu žalovaného (únor 2022), aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období, tj. alespoň třech po sobě jdoucích měsících. Taktéž žalobkyně nezkoumala, o jaký pracovní poměr žalovaného se jedná, zda na dobu určitou či neurčitou, což je pro řádně posouzení úvěruschopnosti dozajista stěžejní. Žalobkyně také dále podrobněji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným o splátkách úvěrů. Pokud jde o další výdaje žalovaného jako jsou náklady na bydlení či energie, tak k tomuto žalovaný žádné údaje neuvedl a žalobkyně v rámci posouzení počítala pouze se statistickými údaji. Statistické údaje je možné brát jako určitý pomocný ukazatel, nikoliv jako faktický (ověřený) údaj. Žalobkyně sice doložila výpis z účtu žalovaného, kde lze v rámci tohoto doloženého období (únor 2022) stanovit ostatní výdaje žalovaného jako jsou výdaje na potraviny, drogerii, léky a další potřeby, nicméně lze opětovně konstatovat, že i ostatní výdaje žalovaného je třeba hodnotit koplexně, tedy za období bezprostředně předcházející úzavření smlouvy, tj. alespoň třech po sobě jdoucích měsících. Z kratšího časového úseku tak nelze vyvozovat relevantní údaje, potřebné k tomu, aby bylo možné hodnotit stálé výdaje žalovaného. Zde je nutno poznamenat, že výdaje žalovaného v uvedeném měsíci (118 212,63 Kč) dalece převyšovaly jeho příjem ze zaměstnání (25 058 Kč) a nejednalo se přitom o úspory. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila podrobnější zjištění, nelze tedy shledat, že by žalobkyně postupovala s odbornou péčí. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

22. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 593 000 Kč tak, jak o ně požádal (z většiny na konsolidaci předchozích závazků). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze část poskytnutých finančních prostředků, a to ve výši 30 600 Kč, přičemž zbytek dosud neuhradil, čímž porušil povinnost vyplývající mu z ustanovení § 2991 o. z., uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni dosud nevydané bezdůvodné obohacení ve výši 562 400 Kč (593 000 Kč – 30 600 Kč = 562 400 Kč). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného a dále výši bezdůvodného obohacení, je přiměřené považovat za tuto lhůtu lhůtu 10 dnů po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku, se nepodává, že by se zaslaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 6. 6. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), desátý den, tj. 17. 6. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 18. 6. 2023 do prodlení.

23. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 562 400 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od [datum] ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

24. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 24 729,14 Kč, úroku ve výši 47 199,37 Kč, úroku ve výši 13,71 % ročně z částky 581 897,14 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 19 025,59 Kč, úroku z prodlení z částky 587 129,14 Kč od 19. 1. 2023 do 17. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 24 729,14 Kč od 18. 6. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 77 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 23 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 54 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Přiznané náklady řízení ve výši 30 015 Kč představují odměnu za čtyři úkony právní služby po 10 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku, podání ve věci – žaloba a účast při soudním jednání dne 25. 8. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. a), g) d) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d),g) AT), náhradu za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 014 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět za celkem 120 km vozidlem [anonymizována dvě slova] při průměrné spotřebě 7,9 litrů benzínu na 100 km a ceně benzínu 41,20 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 467/ 2022 Sb, dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 9 503,34 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 23 486 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 54 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Odměnu ani náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby a účast při jednání soudu dne 30. 10. 2023 soud pro neúčelnost nepřiznal, neboť žalobkyně těmito úkony jen hojila nedostatečnost žalobních tvrzení a označených důkazů.