24 C 177/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 20 626 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 21. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 5 626 Kč, úroku z prodlení ve výši 610,31 Kč, úroku z prodlení z částky 20 626 Kč od 14. 12. 2022 do 20. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 5 626 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na náhradě nákladů řízení 1 809 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 14. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 28. 3. 2022 pomocí prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]) smlouvu o úvěru, na základě, které jí poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč. Totožnost žalované žalobkyně ověřila kopií občanského průkazu a ověřovací platbou, přičemž smlouva pak byla podepsána přiděleným SMS kódem z telefonního čísla, které žalovaná uvedla v žádosti. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky, to vše v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná dosud ničeho nezaplatila. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, byl žalobkyní vyzvána k uhrazení dlužné částky, jelikož žalovaná dluh nezaplatila, prohlásila žalobkyně ke dni 22. 7. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, úroků ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář, úvěrová smlouva, soud zjistil, že tato je datována dnem 28. 3. 2022 a na místě žalované je zde uvedeno, že byla podepsána číselným kódem [číslo] z IP adresy [číslo] v [číslo] s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované převodem na bankovní účet bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Z obrazu systému žalobkyně soud zjistil, že 28. 3. 2022 v 17:04:22 odeslala na tel. [číslo] SMS s tím, že [číslo] je [příjmení] pro podpis smlouvy. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z přiloženého sazebníku.

4. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalované.

5. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně ve svém systému eviduje dne 28. 3. 2022 platbu ve výši 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

6. Z listiny nazvané potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. dne 28. 3. 2022 v 17:10 odeslala z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay na účet č. [bankovní účet] částku 1 Kč.

7. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 1. 9. 2023 soud zjistil, že majitelkou a disponentkou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a dne 28. 3. 2022 byla na tento účet připsána částka 15 000 Kč od žalobkyně.

8. Ze sdělení operátorů [právnická osoba] a [anonymizováno] [právnická osoba] soud zjistil, že telefonní [číslo] nebylo u těchto operátorů registrováno. Ze sdělení operátora [anonymizováno] [právnická osoba] soud zjistil, že toto telefonní číslo nebylo ke dni 28. 3. 2022 vedeno na žalovanou.

9. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně od žalované neviduje žádnou úhradu.

10. Z dopisu ze dne 6. 6. 2022 soud zjistil, že je adresován žalované, kterou zde žalobkyně upozorňuje, že se nachází ve závažné situaci a nezaplatí-li ihned 4 278 Kč, bude nucena požadovat splacení celého úvěru.

11. Z dopisu ze dne 22. 7. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 20 496 Kč.

12. Z dopisu ze dne 2. 9. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 20 6226 Kč do třiceti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 2. 9. 2022.

13. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaná měla k 12. 7. 2021 ukončen jeden splátkový úvěr, k 19. 3. 2022 žádost na revolvingový úvěr, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, k 16. 2. 2022 odmítnutou žádost o revolvingový úvěr, s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a odmítnutou žádost o kreditní kartu splátkovou, s měsíční splátkou 10 000 Kč.

14. Z listiny nazvané tisková sestava ve spojení s výpisem z OR bylo zjištěno, že vlastníkem bankovního účtu [číslo] byla [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně, kdy z tohoto účtu byla dne 28. 3. 2022 poukázána částka ve výši 15 000 Kč na číslo účtu [bankovní účet].

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, tedy zejména jménem a rodným číslem. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je do určité míry pravděpodobné, že žalobkyně jednala se žalovanou (zejména z předloženého scanu občanského průkazu), avšak nebylo to v řízení postaveno najisto, stejně jako nebylo prokázáno, co mělo být obsahem takového jednání (k tomu viz níže). K tomu je nutno poznamenat, že je primární povinností žalobkyně v řízení prokázat svá žalobní tvrzení. V projednávaném případě přitom soud dospěl k závěru, že žalobkyně nevěděla (nemohla vědět) kdo na jejích internetových stránkách údaje o žalované zadává a kdo přes SMS zadává tzv. PIN kód. Značné pochybnosti pak vzbuzuje právě skutečnost, že PIN kód nebyl zadán z telefonního čísla žalované. Ověřovací platba, tak jak ji měla žalobkyně nastavenu, sice ověří existenci účtu, avšak nevypovídá ničeho o majiteli či disponentu takového účtu. Na tom nemění ničeho ani skutečnost, že v řízení bylo zjištěno, že se jednalo o účet žalované, neboť tuto skutečnost žalobkyně při uzavírání smlouvy ověřenu neměla. Dále pak soud uzavřel, že žalobkyně žalované dne 28. 3. 2022 poukázala na její bankovní účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč, a rovněž, že jí adresovala několik upomínek.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Obecně pro smlouvu o úvěru zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovanou), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetových stránkách žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. A, jak je uvedeno výše, žalobkyně nevěděla (nemohla vědět) kdo údaje o žalované vyplnil, ani kdo SMS kód odeslal. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly sice být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, nicméně žalobkyně přistoupila k zesplatnění a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

19. Dále z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně sice uvedla, že vycházela z příjmů žalované ve výši 16 000 Kč měsíčně a ohledně výdajů pak z částky životního minima (4 760 Kč), avšak tyto skutečnosti nikterak nedoložila, a to ani kartou klienta na kterou v žalobním návrhu odkazovala. Soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Současně je nutno uvést, že z úvěrové zprávy se podává, že žalovaná měla v době poskytnutí žalovaného úvěru další podanou žádost o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, kdy při jeho schválení by splátka tohoto úvěru dozajisté zatížila výdajovou stránku žalované. Dále žalovaná měla měsíc před poskytnutím žalovaného úvěru odmítnutou žádost o revolvingový úvěr a odmítnutou žádost o kreditní splátkovou kartu. Žalobkyně dále uváděla, že tvrzení o tom jakým způsobem a jaké informace získala o schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr jsou obsažena v metodice posouzení úvěruschopnosti klienta a kartě klienta. V návaznosti na předloženou metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta žalobkyně dále doplnila konkrétní výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy žalované. Žalobkyně však k žalobě ani k vyjádření žádný z výše uvedených dokumentů nedoložila. Za výše popsané situace má soud za to, že žalobkyně měla o to pečlivěji zkoumat schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet a jelikož tak neučinila, nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou i podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná žalobkyni ničeho nevydala a k vydání tudíž zbývá 15 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 19. 6. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 20. 6. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 21. 6. 2023 do prodlení.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 21. 6. 2023 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 5 626 Kč, úroku z prodlení ve výši 610,31 Kč, úroku z prodlení z částky 20 626 Kč od 14. 12. 2022 do 20. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 5 626 Kč od 21. 6. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 63,5 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 36,5 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 27 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 809 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 940 Kč za účast při jednání soudu dne 25. 8. 2023 (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), jednu náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), náhradu za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět dne 25. 8. 2023, za 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 014 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět za celkem 120 km vozidlem [anonymizována dvě slova] při průměrné spotřebě 7,9 litrů benzínu na 100 km a ceně benzínu 41,20 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 467/2022 Sb., dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 019,34 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 826 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Odměnu ani náhradu hotových výdajů za doplnění žaloby a účast při jednání soudu dne 30. 10. 2023 soud pro nadbytečnost nepřiznal, neboť žalobkyně těmito úkony jen hojila nedostatečnost žalobních tvrzení a označených důkazů.