24 C 18/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno , se sídlem v Anonymizováno , Anonymizováno , IČO: Anonymizováno , zastoupené Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem v Anonymizováno , Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného , trvale bytem v Adresa žalovaného , o zaplacení 96 450 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70 700 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 10. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 25 750 Kč a úroku z prodlení z této částky od 10. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně , Jméno Zástupce, na náhradě nákladů řízení 5 057,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 14. 1. 2025 domáhala vydání rozhodnutí v němž by soud zavázal žalovaného k uhrazení částky 96 450 Kč představující dluh za odtah a parkování vozidla žalovaného a v žalobě specifikované příslušenství. Žalobkyně je příspěvková organizace zřízená hlavním městem Prahou. Na základě zřizovací listiny je oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních a účelových komunikací a jejich umístění na střeženém parkovišti. Žalobkyně uvedla, že dne 21. 3. 2022 provedla odtah motorového vozidla RZ: , SPZ, , jehož provozovatelem byl ke dni provedení odtahu žalovaný. Vozidlo splňovalo podmínku absence platné technické prohlídky, kdy poslední platná technická prohlídka vozidla platila do 12. 9. 2018. Vozidlo bylo následně po provedení odtahu umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Žalobkyně dále podala návrh na povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě, který byl příslušným silničním správním úřadem po přezkoumání postupu žalobkyně povolen a vozidlo bylo dne 20. 2. 2024 prodáno za částku 3 100 Kč. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozovaném žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy. Cena za odtah je tedy určena dle nařízení platného a účinného v den odtahu, parkovné je pak počítáno za každý započatý den vždy dle příslušného nařízení, které je v tento den účinné. Dluh žalovaného je tak tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně sto osmdesátý den po provedeném odtahu vozidla a částkou 50 Kč parkovného za každý den následující po sto osmdesátém dni po odtahu vozidla. Celková výše dluhu činí 96 450 Kč (odtah 1 900 Kč + parkovné 97 650 Kč – 3 100 Kč prodejní cena vozidla). Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovaným a vyzvala jej k uhrazení dluhu, a to výzvami ze dne 6. 3. 2024 a dne 2. 1. 2025. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané změna zřizovací listiny ze dne 28. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je příspěvková organizace zřízená Zastupitelstvem hlavního města Prahy, jejímž předmětem činnosti je mj. zajišťování přemísťování nalezených a opuštěných vozidel předaných Magistrátem hlavního města Prahy a úřady městských částí včetně jejich střežení a zajišťování prodeje opuštěných odtažených vozidel ve veřejné dražbě, odstranění silničních vozidel a jejich prodej, oprávnění odstranění vraků a silničních vozidel, která po dobu více než 6 měsíců nesmějí být podle příslušného právního předpisu provozována na pozemních komunikacích pro marné uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo z důvodu technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou z místních a účelových komunikací.

4. Z nařízení o maximálních cenách účinného od 1. 4. 2013 bylo zjištěno, že tímto nařízením jsou Radou hlavního města Prahy stanoveny maximální ceny za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, a to základní sazba za odtah (úplný) vozidla ve výši 1 900 Kč, cena za parkovné pro prvý až třetí den ve výši 250 Kč, cena za parkování pro čtvrtý až sto osmdesátý den ve výši 400 Kč a cena za parkovné od sto osmdesátého prvního dne ve výši 50 Kč.

5. Z dopisu ze dne 6. 3. 2024 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně vyzývala žalovaného k uhrazení částky 96 450 Kč představující dluh za odtah a parkování vozidla a upozornila žalovaného na soudní vymáhání dlužné částky. Dle dodejky , právnická osoba, . byla výzva odeslána dne 8. 3. 2024 a byla vrácena zpět adresátovi z důvodu, že žalovaný na dané adrese nemá schránku.

6. Z výpočtu maximální ceny za úplný odtah a parkovné bylo zjištěno, že vozidlo mělo být převzato na parkovišti 21. 3. 2022 a vráceno 20. 2. 2024, kdy celková částka za odtah měla činit 99 550 Kč, výpočet měl být proveden dle nařízení č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, kdy základní sazba za odtah (úplný) vozidla byla vyúčtována v částce 1 900 Kč, cena za parkovné pro prvý až třetí den byla vyúčtována v částce 750 Kč (3 dny x 250), cena za parkování pro čtvrtý až sto osmdesátý den byla vyúčtována v částce 70 800 Kč (177 dnů x 400) a cena za parkovné od sto osmdesátého prvního dne byla vyúčtována v částce 26 100 Kč (522 dnů x 50).

7. Z výdeje dat z registru vozidel ze dne 8. 7. 2021 bylo zjištěno, že vozidlo tov. zn. Honda Accord, VIN , VIN kód, , RZ: , SPZ, , evidované jako provozované, jako vlastník/provozovatel uveden žalovaný, mělo platnou technickou prohlídku do 12. 9. 2018 a v době výdeje dat neprocházelo elektronickou evidencí registru silničních vozidel.

8. Z protokolu o odtahu vozidla bylo zjištěno, že dne 21. 3. 2022 byl proveden odtah vozidla tov. zn. Honda Accord, RZ: , SPZ, , z parkoviště v , adresa, na parkoviště , adresa, . K odstranění vozidla došlo na základě § 19d zákona č. 13/1997 Sb. Vozidlo bylo z parkoviště převzato dne 22. 2. 2024.

9. Z rozhodnutí Městské části , adresa, , odboru dopravy ze dne 18. 10. 2023 bylo zjištěno, že tímto Úřad městské části , adresa, , odbor dopravy jako silniční správní úřad povolil navrhovateli (žalobkyni) na základě jejího návrhu ze dne 23. 8. 2023 prodej motorového vozidla, tov. zn. Honda Accord, RZ: , SPZ, , umístěného na odstavném parkovišti, ve veřejné dražbě. Své rozhodnutí silniční správní úřad odůvodnil tím, že dne 26. 7. 2021 byla žalobkyní žalovanému zaslána výzva k odstranění vozidla z pozemní komunikace. Žalovaný na výzvu nereagoval. Dne 22. 3. 2022 bylo žalovanému doručeno oznámení žalobkyně o možnosti vyzvednout si odstraněné vozidlo. Na toto žalovaný také nereagoval a vozidlo si nevyzvedl. Dne 9. 10. 2023 bylo s žalovaným jako provozovatelem/vlastníkem odstraněného vozidla zahájeno správní řízení, k tomuto se žalovaný taktéž nevyjádřil.

10. Z potvrzení o udělení příklepu bylo zjištěno, že dne 20. 2. 2024 byl potvrzen příklep při dražbě předmětného vozidla nejvyššímu podání ve výši 3 100 Kč. Téhož dne bylo vozidlo převzato vydražitelem.

11. Z dopisu ze dne 2. 1. 2025 bylo zjištěno, že tímto žalobkyně opětovně vyzývala žalovaného k uhrazení částky 96 450 Kč představující dluh za odtah a parkování vozidla a upozornila žalovaného na soudní vymáhání dlužné částky. Dle dodejky , právnická osoba, . byla výzva odeslána dne 3. 1. 2025 a byla vrácena zpět adresátovi z důvodu na uvedené adrese neznámý.

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Zastupitelstvo hlavního města Prahy zřídilo žalobkyni, která byla pověřena odtahy vozidel. Žalobkyně dne 21. 3. 2022 provedla odtah vozidla, které dle registru vozidel provozoval žalovaný. Na možnost odtahu a následků s tím spojených byl žalovaný upozorněn výzvou ze dne 26. 7. 2021. Následně byl vyzván oznámením ze dne 22. 3. 2022 k vyzvednutí vozidla na příslušném parkovišti a opětovně byl upozorněn na ceny za odtah a parkovné. Žalovaný na výzvy nereagoval, každá výzva se žalobkyni vracela zpět. Žalobkyně podala dne 23. 8. 2023 návrh silničnímu správnímu orgánu k prodeji vozidla. Dne 18. 10. 2023 bylo Úřadem městské části , adresa, pravomocně rozhodnuto o prodeji předmětného vozidla ve veřejné dražbě s tím, že vozidlo mělo platnou technickou prohlídku jen do 12. 9. 2018. Dne 20. 2. 2024 bylo vozidlo vydraženo za částku 3 100 Kč a téhož dne si vydražitel vozidlo převzal. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu za odtah ve výši 1 900 Kč a za parkovné od 21. 3. 2022 do 20. 2. 2024 (tj. za 702 dnů) ve výši 97 650 Kč dle cen stanovených Radou hlavního města Prahy.

13. Podle § 19 odst. 2 písm. h) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v účinném znění (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

14. Podle § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci. Podle odst. 2 téhož ustanovení po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je vlastník pozemní komunikace oprávněn vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit. Podle odst. 3 téhož ustanovení se pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 použije § 19b odst. 7 obdobně. Podle odst. 4 téhož ustanovení nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh vlastníka pozemní komunikace o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. Silniční správní úřad prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je vlastník pozemní komunikace, ze které bylo odstraněno, oprávněn jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

15. Podle § 19b odst. 6 zákona o pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace je oprávněn z částky získané z prodeje uhradit náklady podle odstavců 2 a 3, nese-li tyto náklady provozovatel silničního vozidla. Částka zbývající po odečtení těchto nákladů přechází do vlastnictví vlastníka pozemní komunikace, pokud si ji provozovatel silničního vozidla do 1 roku od doručení opakované výzvy nevyzvedl nebo nesdělil údaje nezbytné k jejímu předání.

16. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

17. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

19. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. V řízení bylo prokázáno, že na straně žalobkyně byly dne 21. 3. 2022 splněny zákonné podmínky pro odtah vozidla v souladu s § 19d odst. 2 ve spojení s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích. Žalovaný coby provozovatel předmětného vozidla byl ve smyslu § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích nejprve marně vyzván k jeho dobrovolnému odtahu, popř. zajištění splnění povinností dle § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích (předmětné vozidlo bylo odstaveno na pozemní komunikaci a zároveň mělo platnou technickou prohlídku pouze do 12. 9. 2018). Vozidlo bylo proto odtaženo a zaparkováno na k tomu příslušném parkovišti, o čemž byl žalovaný opět informován a vyzván k jeho vyzvednutí, což ovšem neučinil. Žalobkyně tak zcela v souladu s § 19d odst. 4 zákona o pozemních komunikacích začala činit kroky k prodeji vozidla ve veřejné dražbě. Za tímto účelem bylo zahájeno příslušné správní řízení a dne 2. 2. 2024 bylo vozidlo vydáno vydražiteli. Žalobkyni tak vznikla škoda v podobě nákladů, které musela vynaložit na odtah vozidla a parkovné za období od 21. 3. 2022 do 20. 2. 2024. Žalobkyně náklady účtovala v souladu s nařízením vydaným Radou hlavního města Prahy, v němž jsou stanoveny náklady za odtah a parkovné ve výši rozčleněné podle doby, po kterou je vozidlo na odstavném parkovišti. Za odtah vozidla tak žalobkyně účtovala 1 900 Kč, což nelze považovat za nikterak nepřiměřené. Za parkovné po dobu téměř dvou let si však naúčtovala celkem 97 650 Kč.

20. Soud se proto zabýval tím, zda z hlediska tohoto nároku není na místě jej moderovat ve smyslu § 2953 odst. 1 o. z. Po posouzení skutečností vyplývajících z přiložených listin dospěl soud k závěru, že moderace je zde na místě. Při moderaci předmětného nároku je třeba vždy zohlednit okolnosti daného případu, v tomto případě zejména délku administrace věci ze strany žalobkyně, která měla dozajista vliv na délku parkování předmětného vozidla na odstavném parkovišti. Žalobkyně odtáhla vozidlo dne 21. 3. 2022 a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dne 22. 3. 2022. Do této doby byl postup žalobkyně zcela v souladu se zákonným postupem. Žalobkyně však podala návrh silničnímu správnímu úřadu k prodeji vozidla až dne 23. 8. 2023, tj. rok a půl od oznámení. V tomto případě pak nebyla při postupu žalobkyně reflektována lhůta tří měsíců, kterou měla žalobkyně na to, aby po jejím uplynutí podala návrh k silničnímu správnímu úřadu, aby tento rozhodl o prodeji vozidla ve veřejné dražbě. Žalobkyni tento postup místo tří měsíců trval rok a půl, přičemž ze spisu nevyplývají žádné okolnosti odůvodňující takto dlouhou dobu. Následný postup silničního správního úřadu pak již byl také v zákonných intencích, kdy dne 18. 10.2023 bylo pravomocně rozhodnuto o prodeji předmětného vozidla ve veřejné dražbě a dne 20. 2. 2024 bylo vozidlo vydraženo. Celý proces začínající výzvou žalobkyně vlastníku/provozovateli vozidla, přes oznámení o odtahu a výzvě k vyzvednutí a návrhu silničnímu správnímu úřadu k povolení prodeje vozidla ve veřejné dražbě až po prodej samotného vozidle ve veřejné dražbě je dle názoru soudu možné realizovat i s ohledem na určitou časovou rezervu v horizontu 6 měsíců. Tato doba dle názoru soudu respektuje zákonné lhůty a postupy, přičemž neodůvodněné protahovaní lhůt pak má za následek neúměrné navyšování nákladů žalobkyně, tak jak tomu bylo právě v tomto případě.

21. Jak je vyloženo shora, za přiměřenou délku parkování a střežení vozidla soud považuje dobu šesti měsíců, tj. v tomto případě od 21. 3. 2022 do 21. 9. 2022, resp. s určitou rezervou do 30. 9. 2022. Tomu odpovídá dle nařízení Hlavního města Prahy o maximálních cenách částka 71 900 Kč, tj. parkovné pro prvý až třetí den v částce 750 Kč (3 dny x 250 Kč), pro čtvrtý až sto osmdesátý den v částce 70 400 Kč (176 dnů x 400 Kč) a od sto osmdesátého prvního dne v částce 750 Kč (15 dnů x 50 Kč). Ačkoliv i při tomto výpočtu hodnota parkovného několikanásobně převyšuje hodnotu vozidla, nepovažuje soud již náklady v takové výši za nepřiměřené. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že celková výše je dána také délkou parkovného, kterou je třeba v daném případě klást k tíži žalovaného, neboť tento byl celou dobu jak správního, tak i samotného soudního řízení zcela pasivní. Nicméně parkování a střežení vozidla v období od 1. 10. 2022 do 20. 2. 2024 (143 dnů) nelze přičítat k tíži žalovaného.

22. Žalobkyně tak měla nárok na náklady v celkové výši 73 800 Kč (71 900 + 1 900) ponížené ve smyslu § 19d odst. 4 ve spojení s § 19b odst. 6 zákona o pozemních komunikacích o hodnotu vozidla získanou jeho prodejem, tj. o částku 3 100 Kč. Dluh žalovaného tak po prodeji vozidla činil 70 700 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, dostal se se splněním své povinnosti do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jdoucích od 10. 1. 2025 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě celkového dluhu výzvou ze dne 2. 1. 2025, která byla žalovanému doručována dne 6. 1. 2025, kdy žalovaný měl plnit nejpozději dne 9. 1. 2025, od 10. 1. 2025 se pak žalovaný ocitl se splněním závazku v prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

23. Ve zbytku, tj. co do zaplacení 25 750 Kč, představující vyúčtované parkovné za období od 1. 10. 222 do 20. 2. 2024 a úroku z prodlení z této částky od 10. 1. 2025 do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 73,3 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 26,7 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 46,6 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval nejprve vyhlášku č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhl. č. 254/2015 Sb.“), neboť při zahájení řízení nebyla žalobkyně zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.) a dále vyhlášku č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále již jen „AT“). Přiznané náklady řízení ve výši 5 057,50 Kč tak představují dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč za předžalobní výzvu a podání žaloby (dle § 2 odst. 3 cit. vyhl.), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 4 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, [§ 7 bod. 5, § 11 odst. 1 písm. a) AT], jednu náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč [§ 13 odst. 4, § 11 odst. 1 písm. a) AT] a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 823 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 46,6 %. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.