24 C 196/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobce Jméno žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , IČO: IČO žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem v Anonymizováno , proti žalované Anonymizováno Anonymizováno – Jméno žalované , se sídlem v Adresa žalované , IČO: IČO žalované , o určení vlastnictví, takto:

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku p. č. st. , Anonymizováno, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že je vlastníkem pozemku p. č. st. , Anonymizováno, zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, (dále také jen „předmětný pozemek“). Uvedl, že vlastní budovu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, nepřetržitě od roku 1971 a od té doby také užívá předmětný pozemek, na kterém budova stojí. Vlastnické právo k předmětnému pozemku žalobce vydržel, když byl jeho držitelem a užíval jej jako vlastní od 22. 11. 1972, kdy se stal současně vlastníkem prodejny smíšeného zboží (budovy stojící na pozemku) podle hospodářské smlouvy, nicméně budova byla postavena již v roce 1971 a od té doby ji spolu s pozemkem užívá. Nikdo jiný vlastnické právo k předmětnému pozemku neuplatnil. Má za to, že byly splněny podmínky pro řádné i mimořádné vydržení, nicméně s ohledem na uplynulou dobu se domáhal vydržení mimořádného. Dodal, že až do roku 2024 byl v katastru nemovitostí u předmětného pozemku uveden neznámý vlastník, a jelikož žalobce nedisponuje žádným právním titulem, podle kterého by bylo jeho vlastnictví do katastru nemovitostí zavkladováno a proti neznámému vlastníku se tohoto práva domáhat nemohl, musel vyčkat, až bylo zapsáno v souladu s § 1045 odst. 2 občanského zákoníku vlastnické právo k předmětnému pozemku státu. Teprve tehdy se mohl žalobce domáhat svého práva u soudu.

2. Žalovaná k věci uvedla, že především § 65 odst. 9 katastrálního zákona modifikuje pravidlo stanovené § 1050 odst. 2 občanského zákoníku a zakládá nevyvratitelnou domněnku (či přímo fikci) o vlastnictví státu. K předmětnému pozemku byl v katastru nemovitostí evidován neznámý vlastník a v souladu s uvedenými ustanoveními se stal uplynutím dne 1. 1. 2024 vlastníkem předmětného pozemku stát. Katastrální zákon v § 65 přitom komplexně upravuje problematiku s nedostatečně identifikovanými vlastníky, což však, podle žalobních tvrzení nebyl tento případ, neboť žalobce tvrdí, že vlastnické právo vydržel již před 1. 1. 2024. S ohledem na uvedené tak má žalovaná za to, že nastala-li nevyvratitelná právní domněnka o vlastnictví státu k předmětnému pozemku, nemůže se již žalobce s úspěchem domáhat jakýchkoli práv. I pokud by tomu tak nebylo, nemohl by žalobce vlastnické právo vydržet, neboť mu bylo od počátku známo, že předmětný pozemek není v jeho vlastnictví, když došlo jen k převodu vlastnictví prodejny. Žalobce tak neměl žádný titul k tomu, aby se ujal držby předmětného pozemku. Pokud se vůbec žalobce ujal držby, pak byl od počátku v nepoctivém úmyslu, neboť věděl, že není vlastníkem, a nemohlo by tak dojít ani k naplnění podmínek mimořádného vydržení.

3. Z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se žalobce soud zjistil, že žalobce byl založen 1. 11. 1956 jako , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , přičemž od 10. 7. 1972 do 19. 7. 1978 působil pod obchodním názvem , Anonymizováno, , , adresa, a od 19. 7. 1978 do 26. 1. 1990 jako , Anonymizováno, , , adresa, .

4. Z informace o stavbě a výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem stavby č. p. , Anonymizováno, (budova občanské vybavenosti) zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, pro katastrální území a obec , adresa, , a to podle hospodářské smlouvy ze dne 7. 10. 1978.

5. Z informací o pozemku, výpisu z katastru nemovitostí a informace o parcelách soud zjistil, že u pozemku p. č. st. , Anonymizováno, (na kterém stojí stavba č. p. , Anonymizováno, ), nacházejícího se v katastrálním území a obci , adresa, , byl ještě v prosinci 2023 evidován neznámý vlastník a tento pozemek byl zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, pro katastrální území a obec , adresa, . V současné době je jako vlastník předmětného pozemku evidována Česká republika s právem hospodaření pro , právnická osoba, s tím, že pozemek je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, .

6. Ze srovnávacího sestavení parcel a katastrálních map soud zjistil, že pozemek p. č. st. , Anonymizováno, vznikl oddělením částí pozemků pozemkového katastru č. , hodnota, , č. st , Anonymizováno, , č. st. , Anonymizováno, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. st. , Anonymizováno, . K tomu žalovaná uvedla, že do sloučení byly u pozemků zapsáni původní vlastníci a od sloučení, ke kterému došlo v době kolaudace prodejny (stavba p. č. , hodnota, ), již byl evidován vlastník neznámý.

7. Z rozhodnutí Útvaru územního plánování a architektury ONV v Chomutově ze dne 16. 8. 1972 soud zjistil, že jím bylo povoleno trvalé užívání prodejny v , adresa, k žádosti , právnická osoba, v , adresa, ze dne 14. 6. 1972.

8. Z listiny nazvané hospodářská smlouva soud zjistil, že tato je datována 7. 10. 1978 a je zde uvedeno, že s účinností ke dni 22. 11. 1972 , právnická osoba, , adresa, převádí vlastnictví k objektu smíšené prodejny vybudované v akci „Z“ na stavební parcele č. , hodnota, na , Anonymizováno, , adresa, (žalobce) za cenu 525 000,- z důvodu uzavřené předchozí hospodářské smlouvy z 3. 9. 1971 a za účelem vlastního provozu prodejny.

9. Z dopisu ze dne 23. 5. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobce vyzýval žalovanou k uznání vlastnického práva žalobce k pozemku p. č. st. , Anonymizováno, nejpozději do vkladu vlastnického práva státu, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

10. Z dopisu ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že jím žalovaná reagovala na citovanou předžalobní výzvu s tím, že věc byla řešena již v roce 2013, kdy bylo žalobci nabízeno řešení, avšak bez odpovědi. Základním problémem bylo, že žalobce nedisponoval žádnými listinami, které by prokazovaly právní vztah žalobce k tomuto pozemku, zejména hospodářskou smlouvu o odevzdání do trvalého užívání. Pokud má pak žalobce za to, že vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel, odkázala jej na soudní řízení.

11. Z dopisu ze dne 24. 4. 2006 soud zjistil, že obec , adresa, zastoupení , jméno FO, , , adresa, , požádala , právnická osoba, („dále také jen „úřad“) o sdělení ve věci majetkoprávního vypořádání mimo jiné pozemku p. č. st. , Anonymizováno, s neznámým vlastníkem s následným zápisem na LV , Anonymizováno, a LV obce , adresa, . Z dopisu ze dne 8. 8. 2006 soud zjistil, že jím úřad reagoval na citovanou žádost s tím, že po převodu nemovitostí z LV , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, bude s pozemky naloženo dle zákona a pokud o ně jiná organizační složka státu neprojeví zájem, bude o nich rozhodnuto v majetkové komisi. Z dopisu ze dne 29. 1. 2007 soud zjistil, že obec , adresa, požádala úřad o převedení pozemku p. č. st. , Anonymizováno, z LV , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, a následně na LV , Anonymizováno, obce , adresa, , neboť se nachází v místní zastavěné části obce a navazuje na pozemky obecní. Z dopisu ze dne 6. 3. 2007 soud zjistil, že jím úřad reagoval na citovanou žádost s tím, že je nutné pozemek nejprve majetkoprávně prošetřit. Z dopisu ze dne 31. 5. 2007 soud zjistil, že jím obec , adresa, žádala úřad o sdělení, jak byla vyřízena žádost ze dne 29. 1. 2007. Z dopisu ze dne 22. 6. 2007 soud zjistil, že jím úřad reagoval na citovanou žádost s tím, že aktuálně probíhá prošetřování.

12. Z dopisu ze dne 5. 12. 2007 soud zjistil, že jím žalobce žádal úřad o prodloužení výpůjčky pozemku , Anonymizováno, , který souvisí s jejich objektem zapsaným na LV , Anonymizováno, , neboť pozemek považuje za své vlastnictví, byť byl zapsán na LV , Anonymizováno, . Z dalšího dopisu ze dne 5. 12. 2007 soud zjistil, že jím žalobce požádal úřad o převod pozemku , Anonymizováno, do jeho vlastnictví, neboť 19. 9. 1979 požádal o registraci tohoto pozemku, čemuž bylo vyhověno a byl tak v dobré víře, že je pozemek v jeho vlastnictví. V roce 1993 byl veden v katastru nemovitostí jako vlastník a až při digitalizaci katastru nemovitostí v roce 1997 mu bylo vlastnictví odejmuto. Z dopisu ze dne 4. 3. 2008 soud zjistil, že jím úřad reagoval na citovanou žádost s tím, že po převodu nemovitostí z LV , Anonymizováno, na LV , Anonymizováno, bude s pozemky naloženo dle zákona a pokud o ně jiná organizační složka státu neprojeví zájem, bude o nich rozhodnuto v majetkové komisi. Z dopisu ze dne 22. 2. 2013 soud zjistil, že jím úřad sděloval žalobci, že při posledním jednání nedošlo ke shodě na způsobu řešení s tím, že žádosti žalobce o převod nebylo lze vyhovět pro absenci listin, zejména hospodářské smlouvy o odevzdání majetku do trvalého užívání. Možným řešením tak je oddělení částí pozemků geometrickým plánem a následný úplatný převod pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , nebo s větším časovým odstupem, kdy bude nutno vyřešit pozemky zapsané na LV , Anonymizováno, s tím, že poté by se užívání mohlo řešit nájemní smlouvou.

13. Z dopisu ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že jím obec , adresa, žádala úřad o stanovisko k možnému pokácení stromů na pozemku p. č. st. , Anonymizováno, neznámého vlastníka. Z dopisu ze dne 5. 1. 2021 soud zjistil, že jím úřad reagoval na citovanou žádost s tím, že v současné době nemůže převést pozemek p. č. st. , Anonymizováno, do vlastnictví obce, neboť nebylo prokázáno vlastnictví státu. Pozemek tak má neznámého vlastníka, když se v archivech nepodařilo dohledat žádné dokumenty prokazující vývoj vlastnických vztahů. Pokud se o pozemek nikdo nepřihlásí, připadne uplynutím dne 31. 12. 2023 do vlastnictví státu.

14. Z dopisu ze dne 19. 9. 1979 soud zjistil, že jím žalobce žádal Geodézii, středisko , adresa, o registraci pozemků, které má v trvalém užívání. K tomu zaslal hospodářské smlouvy o odkupu prodejen, a to mimo jiné prodejny v , adresa, .

15. Důkaz výslechem předsedkyně představenstva a místopředsedy představenstva žalobce soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť nebylo sporu o tom, že žalobce předmětný pozemek užívá.

16. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Hospodářskou smlouvou ze dne 7. 10. 1978 se , právnická osoba, v , adresa, dohodl se žalobcem na převodu vlastnictví k objektu smíšené prodejny vybudované v akci „Z“ na stavební parcele č. , hodnota, za kupní cenu 525 000,- ke dni 22. 11. 1972. Žalobce je evidován jako vlastník stavby č. p. , Anonymizováno, (budova občanské vybavenosti) zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, pro katastrální území a obec , adresa, . Pozemek p. č. st. , Anonymizováno, (na kterém stojí stavba č. p. , Anonymizováno, ) vznikl oddělením částí pozemků pozemkového katastru č. , hodnota, , č. st , Anonymizováno, , č. st. , Anonymizováno, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. st. , Anonymizováno, , přičemž do sloučení byly u pozemků zapsáni původní vlastníci a od sloučení, ke kterému došlo v době kolaudace prodejny (stavba p. č. , hodnota, ), tj. 16. 8. 1972, již byl evidován vlastník neznámý. U tohoto pozemku byl ještě v prosinci 2023 evidován neznámý vlastník a tento pozemek byl zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, pro katastrální území a obec , adresa, . V současné době je jako vlastník předmětného pozemku evidována Česká republika s právem hospodaření pro , právnická osoba, s tím, že pozemek je zapsán v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, katastrálním pracovištěm , adresa, , pro katastrální území a obec , adresa, . Od nabytí vlastnictví k budově č. p. , Anonymizováno, žalobce užívá i předmětný pozemek p. č. st. , Anonymizováno, a mezi lety 2006 až 2013 s úřadem řešil vlastnictví k tomuto pozemku, přičemž se nepodařilo dohledat žádné dokumenty, které by vlastnické vztahy od sloučení pozemků osvědčovaly. Před podáním žaloby žalobce úřadu sdělil, že vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržel a vyzval jej k uznání jeho vlastnického práva.

17. Po právním posouzení výše zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, v účinném znění (dále také jen „o. z.“) uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

20. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Podle § 65 odst. 9 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v účinném znění (dále již jen „katastrální zákon“) nepodaří-li se vlastníka zjistit a uplyne-li marně lhůta, po jejímž uplynutí se podle jiného právního předpisu má za to, že nemovitost je opuštěná, pohlíží se na ni jako na opuštěnou; další postup se řídí právními předpisy upravujícími hospodaření s majetkem státu.

22. Podle § 1050 odst. 2 o. z. nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

23. Podle § 1045 odst. 2 o. z. opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu.

24. Podle § 3067 o. z. je-li opuštěna nemovitá věc, počne běžet doba uvedená v § 1050 odst. 2 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

25. Předně se soud zabýval námitkou žalované, že podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona nabyla k 2. 1. 2024 vlastnictví k předmětnému pozemku zákonnou fikcí a nyní se již žalobce (ani nikdo jiný) vlastnického práva domáhat nemůže.

26. Shora citovaný § 1045 odst. 2 o. z. je namístě aplikovat tam, kde existuje vůle vlastníka opustit nemovitou věc a tato vůle je též relevantně projevena. Jde tedy o situace, kdy o skutečné vůli vlastníka není pochyb, resp. kdy je dostatečně prokázána. Důsledkem takového projevu vůle pak je změna vlastníka příslušné věci. Vlastníkem se stává Česká republika. Oproti tomu § 1050 odst. 2 o. z. založený na vyvratitelné domněnce (srov. formulace „má se za to“) se aplikuje v případech, kdy skutečná vůle vlastníka opustit nemovitou věc prokázána není. Zákon však vychází z okolností, z nichž lze s určitou mírou pravděpodobnosti na tuto vůli usuzovat. Tyto okolnosti spočívají v tom, že vlastník kontinuálně nevykonává vlastnické právo po dobu 10 let. Dojde-li k naplnění uvedené hypotézy (absence výkonu vlastnického práva k nemovité věci po dobu 10 let), nastupuje právní následek v podobě vyvratitelné domněnky opuštění věci. Na daný skutkový stav tedy bude třeba hledět tak, jako by dosavadní vlastník svoji věc opustil. Jelikož opuštění nemovité věci má za následek nabytí vlastnického práva státem (§ 1045 odst. 2 o. z.), vzniká vyvratitelná domněnka, že vlastníkem dané nemovité věci se stal stát. Pro vyvrácení domněnky není stanovena žádná lhůta. Zachování vlastnického práva dosavadního vlastníka však bude ohroženo možností nabytí vlastnického práva k věci jinou osobou na základě příslušného titulu. K takovému nabytí může dojít buď samotným státem, nebo třetí osobou. Pokud stát v důsledku uplatnění domněnky stanovené § 1050 odst. 2 nabude držbu, musí být považován za držitele poctivého, pravého a řádného. Poctivost je založena nevyvrácenou domněnkou opuštění věci. Pokud bude stát za těchto okolností držet vlastnické právo po dobu deseti let, nabude vlastnické právo v důsledku řádného vydržení (§ 1091 odst. 2 o. z.). Bude-li uvedená domněnka vyvrácena následně, bude vyvrácen jen ten předpoklad, že se stát stal vlastníkem v důsledku opuštění věci; vyvrácení domněnky však již nemůže mít žádný vliv na nabytí vlastnického práva vydržením.

27. K § 65 odst. 9 katastrálního zákona je pak třeba uvést, že se jedná čistě o procesní ustanovení, které nijak nesouvisí s hmotněprávní úpravou nabývání, resp. pozbývání vlastnického práva k nemovitostem, k nimž není vykonáváno vlastnické právo. Způsob vzniku a zániku věcných práv k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí plyne z občanského zákoníku, nikoli z katastrálního zákona. Katastrální zákon lze v tomto ohledu považovat za evidenční předpis, který stanoví, co se zapisuje do katastru nemovitostí a jakým způsobem. Nemůže však nijak měnit hmotněprávní úpravu občanského zákoníku ohledně vzniku a zániku věcných práv k nemovitostem. Stanoví-li tedy § 65 odst. 9 katastrálního zákona, že se za určitých okolností „pohlíží“ na nemovitost jako na opuštěnou, neznamená to v žádném případě, že se tím daná nemovitost stává vlastnictvím České republiky z toho důvodu, že katastrální zákon „založil fikci“ opuštění takové věci. Je zde pouze otevřena cesta pro katastrální úřad k provedení změny v evidenci takové nemovitosti, jako kdyby se jednalo o nemovitost opuštěnou, tedy k zápisu státu jako knihovního vlastníka. To je jediný smysl a účel uvedeného pravidla. Stát však bude v katastru zapsán pouze jako knihovní vlastník. Zda je též skutečným vlastníkem, záleží na naplnění hmotněprávních předpokladů plynoucích z občanského zákoníku.

28. V projednávaném případě byl předmětný pozemek v katastru nemovitostí evidován s neznámým vlastníkem, uplynutím deseti let od účinnosti občanského zákoníku, tj. uplynutím dne 1. 1. 2024 tak byla otevřena cesta k zápisu žalované jako knihovního vlastníka, což však nezbavilo žalobce možnosti domáhat se tvrzeného vlastnického práva touto žalobou.

29. Dále se tedy soud zabýval tvrzeným mimořádným vydržením vlastnického práva k předmětnému pozemku ze strany žalobce.

30. Institut mimořádného vydržení byl do právního řádu opětovně vložen až § 1095 o. z. s účinností od 1. 1. 2014. Mimořádné vydržení je přitom navázáno na vydržení řádné, avšak na rozdíl od něj v zájmu právní jistoty umožňuje vydržení i tam, kde by podmínky řádného vydržení nebyly splněny. Mimořádné vydržení tedy ještě více než řádné vydržení akcentuje ochranu právní jistoty, a tedy i třetích osob při nakládání s majetkem. Jeho smyslem je tedy povolit vydržení i v těch případech, které by vylučovaly řádné vydržení, pouze s výjimkou případů jednoznačné zištnosti, tedy kdy držitel nabyl držbu na základě protiprávního, anebo jiného nekalého jednání. Cenou za toto usnadnění vydržení je uběhnutí dvojnásobně delšího času oproti řádnému vydržení, které dává větší možnost vlastníkovi věci účinkům vydržení předejít. Pokud jde o kvalifikaci držby potřebné k mimořádnému vydržení, nemusí být ani řádná ani poctivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Přesto občanský zákoník požadavek na určitou míru dobré víry držitele stanoví, jakkoli je mírněji vyjádřený než u poctivé držby. K požadavku dobré víry držitele přistupuje negativním vymezením, když stanoví, že mimořádné vydržení bude vyloučeno pouze v těch případech, kdy se držiteli prokáže nepoctivý úmysl. Poctivost úmyslu je přitom třeba chápat jako naprosté minimum dobré víry tak, aby byly vyloučeny ty případy, kdy se držitel chopí držby zjevnou lstí či podvodem. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Jinými slovy k mimořádnému vydržení postačí, pokud se držitel chopí držby s přesvědčením, že nikomu neškodí. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Jak dovodil Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nepoctivý úmysl brání vydržení jen, byl-li tu při uchopení držby, to že snad později zjistí, že vlastníkem věci je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální a posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1241/2022). Pokud však držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.), nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022, nebo také usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1102/2022).

31. Lze tedy shrnout, že v případě nemovitosti je podmínkou mimořádného vydržení pouze to, že držitel se chopil držby nikoli v nepoctivém úmyslu a držbu vykonával nepřetržitě po dobu 20 let, přičemž do této doby se započítává i doba, po kterou držbu vykonávali jeho právní předchůdci, kteří se držby ujali rovněž nikoli v nepoctivém úmyslu. Břemeno tvrzení a důkazní o případné nepoctivosti úmyslu držitele pak leží na protistraně, která se vydržení brání a vydržecí dobu může přerušit až doručení žaloby, jíž se žalující vlastník domáhá ochrany svého vlastnického práva. Úvaha o (ne)poctivosti jednání držitele nesmí být zjevně nepřiměřená. Vydržecí doba pak nemůže uplynout před 1. 1. 2019 (§ 3066 o. z.).

32. V projednávaném případě žalobce nabyl vlastnické právo k budově občanské vybavenosti v , adresa, (stavba č. p. , Anonymizováno, ) na základě hospodářské smlouvy již v roce 1972, kdy také došlo ke sloučení pozemků pod a kolem této stavby pod p. č. st. , Anonymizováno, . Žalobce pak od počátku užíval spolu se stavbou také tento pozemek, avšak, jak namítala žalovaná, nemohl tak činit v domnění, že se stal jeho vlastníkem, neboť v té době se vlastnictví k pozemkům standardně nepřevádělo a zůstávalo státu. V předložené hospodářské smlouvě také v tomto smyslu není o předmětném pozemku ani zmínky. Organizace mohly pouze pozemky se souhlasem státu užívat, přičemž toto užívání mohlo být dočasné či trvalé, vždy se však jednalo jen o užívací právo. Jinými slovy žalobce v době, kdy začal užívat předmětný pozemek nemohl nabýt přesvědčení, že je jeho vlastníkem, ani prosté přesvědčení, že nikomu neškodí, bez ohledu na skutečnost, že od sloučení pozemků pod p. č. st. , Anonymizováno, byl u tohoto pozemku evidován neznámý vlastník. Nelze tedy uzavřít, že by se žalobce chopil držby předmětného pozemku, ani že by tak činil v úmyslu nikoli nepoctivém. Pokud tedy žalobce odvozuje mimořádné vydržení předmětného pozemku od pouhé skutečnosti, že je vlastníkem stavby na tomto pozemku se nacházející, nelze žalobu považovat za důvodnou.

33. Z vyložených důvodů soud žalobu zamítl.

34. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož žalovaná v projednávaném případě nebyla zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 900 Kč tak sestávají ze tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu k jednání a účast u jednání (dle § 2 odst. 3 cit. vyhl.). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.