24 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 38 008,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 38 008,64 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 5. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 15. 11. 2011 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, kde se zavázala poskytnout jí úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a kreditní kartu sloužící k čerpání úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 5 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků, z částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce a sjednané poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve sjednané výši. Jelikož tak žalovaná nečinila řádně (na úvěr uhradila pouze 218 032,04 Kč) a dostala se tak s úhradou sjednaných měsíčních splátek do prodlení, společnost dopisem ze dne 29. 4. 2022 zesplatnila zbývající část úvěru. Společnost splnila svoji povinnost zkoumat schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako kuchařka u společnosti [právnická osoba], s měsíčním příjmem ve výši 11 000 Kč, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Společnosti při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem pak společnost získala částku disponibilních zdrojů žalované. Společnost zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr další interní závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 465 Kč a externí závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 480 Kč. Po zhodnocení získaných informací společnost žádosti žalované vyhověla a žalované schválila kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok byl žalobkyni postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností k 21. 11. 2022, o čemž byla žalovaná informována dopisem. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 34 999,64 Kč a poplatků ve výši 3 009 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že touto žalovaná žádala společnost o poskytnutí úvěrového rámce ve výši 40 000 Kč. Tato listina obsahuje údaje o žalované o jejím zaměstnavateli ([právnická osoba]) s tím, že žalovaná je zaměstnána jako kuchařka s průměrným čistým příjmem za 3 měsíce 11 000 Kč, ostatní nezbytné měsíční náklady nejsou uvedeny, stejně tak nejsou uvedeny žádné měsíční splátky, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč. Žalovaná nemá vyživovací povinnost, bydlí ve vlastním bytě, má odborné/učňovské vzdělání.

4. Z vyjádření k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o kreditní kartu ze dne 14. 11. 2011, tyto kontrolovala v interních a externích databázích. kdy žalovaná měla uvést příjem 11 000 Kč, který měla doložit potvrzením o příjmu, dále příjem domácnosti 25 000 Kč. Společnost z interních zdrojů zjistila, že žalovaná má další úvěry s celkovou měsíční splátkou 4 465 Kč (tj. tuto částku měsíčné splácí společnosti) a z externích zdrojů zjistila, že žalovaná v době podání žádosti měla další závazky v celkové výši 5 480 Kč (tj. tuto částku splácela dalším společnostem). Při hodnocení úvěruschopnosti byli porovnávány příjmy a výdaje žalované odhadnuté společností na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení individuálního hodnocení žalované bylo žádosti žalované o kreditní kartu vyhověno a byla jí poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 40 000 Kč.

5. Z listiny označené jako smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ve spojení s dispozicemi ke smlouvě [číslo] o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že tyto dne 15. 11. 2011 uzavřely společnost a žalovaná s tím, že se zde společnost zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč a poskytnuta kreditní karta [anonymizována čtyři slova]. Žalovaná se naproti tomu zavázala vyčerpané peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpané částky.

6. Z dopisu ze dne 21. 2. 2022 soud zjistil, že jím společnost vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu ve výši 3 090,46 Kč, a to nejpozději do 4. 3. 2022, v případě že nebude dluh v termínu uhrazen vystavuje se žalovaná riziku vypovězení smlouvy o revolvingovém úvěru a kreditní kartě.

7. Z dopisu ze dne 3. 3. 2022 soud zjistil, že jím společnost opětovně vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu ve výši 3 090,46 Kč, a to nejpozději do 14. 3. 2022, v případě že nebude dluh v termínu uhrazen vystavuje se žalovaná riziku vypovězení smlouvy o revolvingovém úvěru a kreditní kartě.

8. Z dopisu ze dne 15. 4. 2022 soud zjistil, že jím společnost opětovně vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu ve výši 5 516,28 Kč, a to nejpozději do 26. 4. 2022, v případě že nebude dluh v termínu uhrazen vystavuje se žalovaná riziku vypovězení smlouvy o revolvingovém úvěru a kreditní kartě.

9. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že jím společnost sdělovala žalované, že v důsledku porušování smluvních podmínek společnosti žalovanou společnost celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu v celkové výši 41 792,39 Kč, a to nejpozději do 13. 5. 2022, v případě že nebude celý dluh v termínu uhrazen budou po žalované požadovány i úroky z prodlení z celé dlužné částky.

10. Z listiny označené jako platební historie soud zjistil, že se jedná o interní dokument společnosti, který uvádí rozpis čerpání úvěru ve výši 35 000 Kč, kdy dne 29. 11. 2011 mělo dojít k prvnímu čerpání ve výši 2 042 Kč (platba u [právnická osoba] [obec]), dalším čerpáním až do 13. 11. 2022, kdy dluh žalované činil 44 111,81 Kč.

11. Z výpisů ke kreditní kartě [anonymizováno] za období od 29. 9. 2012 do 28. 9. 2022 soud zjistil, jednotlivá čerpání a splátky žalované. Jednotlivé částky z výpisů ke kreditní kartě odpovídají částkám uvedeným žalobkyní v doplnění žaloby ze dne 18. 9. 2023, kdy bylo zjištěno, že žalovaná načerpala celkem 138 457,83 Kč a na úvěr uhradila částku 218 032,04 Kč a proto soud v podrobnostech odkazuje na toto vyjádření, neboť podrobnější hodnocení tohoto důkazu by představovalo jeho opisování.

12. Z nedatovaného dopisu soud zjistil, že jím společnost žalované nabízela s ohledem na pandemii covid-19 možnost doplatit část dluhu jednorázově s tím že 20 % dluhu bude odpuštěno.

13. Z dopisu ze dne 26. 6. 2022 soud zjistil, že jím společnost v důsledku zesplatnění úvěru ke dni 28. 4. 2022 vyzývala žalovanou k zaplacení 42 353,54 Kč jinak dojede prodeji pohledávky.

14. Z dohody o úplatě, smlouvy o postoupení pohledávek a potvrzení soud zjistil, že společnost touto dohodou s účinností od 21. 11. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek.

15. Z dopisu ze dne 25. 11. 2022 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 9. 12. 2022.

16. Z dopisu ze dne 4. 4. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 54 052 Kč s tím, že pokud tak do 19. 4. 2023 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 5. 4. 2023.

17. Z všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek, sazebníku poplatků, soud pro níže vyložený závěr žádná skutková zjištění nečinil, neboť pro danou věc neobsahují žádné relevantní údaje.

18. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela dne 15. 11. 2011 se žalovanou smlouvu, kde se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky do výše limitu 40 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 22,68 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z vyčerpané jistiny. Žalovaná takto vyčerpala celkem 138 457,83 Kč a zaplatila 218 032,04 Kč. Dopisem ze dne 24. 9. 2022 pak společnost oznámila žalované, že jelikož je v prodlení prohlašuje celý úvěr z této smlouvy splatným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 (s účinností od 21. 11. 2022) pak byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována dopisem odeslaným dne 9. 12. 2022 žalovaná byla vyzvána pře podáním žaloby zástupcem žalobkyně k uhrazení dluhu výzvou odeslanou dne 5. 4. 2023.

19. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

20. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitelka, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem úvěru měla být limit 40 000 Kč.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

22. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr" nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebitelem a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Odborná péče však v intencích zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že vedle těchto informací od spotřebitele věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří, to vše při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.

23. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy.

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, tyto kontrolovala v interních a externích databázích. Společnost při hodnocení úvěruschopnosti žalované porovnávala příjmy a výdaje žalované odhadnuté společností na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení hodnocení žalované bylo žádosti žalované o kreditní kartu vyhověno a byla jí poskytnuta kreditní karta s úvěrovým rámcem 40 000 Kč. Z žaloby, smlouvy o úvěr ani žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací, byť tuto skutečnost žalobkyně tvrdila ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o její schopnosti poskytovaný úvěr splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je třeba konstatovat, že vedla-li banka pro žalovanou její běžný účet, nebylo důvodu vycházet z životního minima a nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalované. Pokud by tak banka učinila, mohla by získat skutečný obraz o finanční situaci žalované, který by nemusela nahrazovat žádným modelem. Společnost při porovnání příjmů a výdajů žalované vycházela z příjmu domácnosti, a nikoliv ze samotných příjmů žalované. Pakliže však další osoba v domácnosti není spoludlužníkem požadovaného úvěru nelze z údaje o příjmu domácnosti vycházet. Pokud by společnost vycházela jen z příjmu samotné žalované musela by zjistit, že se po odečtení příjmů a výdajů (náklady spojené s uspokojováním potřeb žalované dle společnosti životní minimum, zjištěné ostatní závazky žalované, předpokládaná splátka úvěru) žalovaná dostává do záporných čísel. K tomu je nutno dodat, že žalovaná měla tvrzený příjem 11 000 Kč, společnosti splácela 4 465 Kč, dalších 5 480 Kč jiným subjektům a posuzovanou smlouvou se zavázala splácet dalších 2 000 Kč měsíčně (5 % z limitu 40 000 Kč). Již v tuto chvíli je žalovaná v záporné bilanci nepočítaje v to běžné výdaje. Nelze také argumentovat tím, že žalovaná po určitou dobu úvěr splácela, kdy z výpisu z kreditní karty je zřejmé, že žalovaná splácela nepravidelně, ve splátkách rozdílné výše, kdy byly měsíce, ve kterých žalovaná žádné splátky nehradila vůbec. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 39 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen„ obč. zák.“).

25. Plnění, které žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně (žalobou uplatněný nárok byl v souladu s § 1879 zák. č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění – dále již jen„ o. z.“) obdržela, je tak nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení (do 31. 12. 2013 podle § 451 obč. zák. a od 1. 1. 2014 podle § 2991 o. z.), které je žalovaná povinna vydat. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaná obdržela celkem 138 457,83 Kč a zaplatila 218 032,04 Kč, tedy více než oč se obohatila.

26. Soud z vyložených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť na straně žalované nezbylo ničeho, co by představovalo bezdůvodné obohacení a co by byla povinna žalobkyni vydat.

27. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.