24 C 214/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 5. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 10. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 12. 2018 do 6. 7. 2023, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Žalobkyně uvedla, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 30. 10. 2017 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti a žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit s úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 097 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč, a to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná dne 30. 12. 2018. Převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná však svůj závazek nesplnila, když neuhradila ničeho. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované úvěr splácet, když vycházela z informací získaných od žalované a z lustrací ve svém interním systému, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a centrální evidenci exekucí.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná požádala společnost o poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Ke svým poměrům uvedla, že je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost, má základní vzdělání, bydlí ve vlastním, pracuje u [právnická osoba] s.r.o. Pracovní smlouva je uzavřena od 31. 8. 2017 do 30. 11. 2017. Její příjem ze zaměstnání činil 7 262 Kč. Měsíční výdaje žalované jsou představovány výdaji na bydlení ve výši 2 000 Kč, výdaji na dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši 2 000 Kč, spořením, pojištěním ve výši 300 Kč, exekucí ve výši 300 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 4 600 Kč. Společnost tak dospěla k závěru, že použitelný měsíční příjem žalované je 2 662 Kč Poměry žalované byly ověřovány občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatními páskami.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 10. 2017 bylo zjištěno, že tento obsahuje popis základních vlastností spotřebitelského úvěru. Formulář je opatřen vlastnoručním podpisem žalované.

5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] ze dne 30. 10. 2017 bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Převzetí této částky žalovaná potvrdila svým vlastnoručním podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu společně s dohodnutým úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 097 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč.

6. Z kopie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že tento patří žalované.

7. Z pracovní smlouvy pro agenturní zaměstnávání ze dne 31. 8. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná tuto uzavřela jako agenturní pracovník, kdy práci vykonávala na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce. Nástup do práce byl dohodnut dne 31. 8. 2017. Žalovaná byla přidělena k výkonu práce do [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [právnická osoba], a to na dobu dočasného přidělení podle dohody ze dne 31. 8. 2017.

8. Ze mzdového výměru ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalované byla stanovena hodinová základní mzda ve výši 95,70 Kč.

9. Z pokynu – dohody o dočasném přidělení zaměstnance ze dne 31. 8. 2017 ve spojení s dodatkem ze dne 9. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná byla přidělena do [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] & [příjmení] [jméno] [právnická osoba], na pozici dělník ve výrobě, s dobou přidělení od 31. 8. 2017 do 30. 11. 2017 a hodinovou mzdou 91,20 Kč/hodina.

10. Z výplatních pásek žalované bylo zjištěno, že v měsíci srpnu 2019 měla žalovaná příjem ze zaměstnání ve výši 634 Kč a v měsíci září 2019 ve výši 7 262 Kč.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 11. 12. 2019 postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba]

12. Z dopisu ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že společnost žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila společnosti [právnická osoba] Z přiloženého potvrzení o expedici obyčejných zásilek bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 13. 12. 2020.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] touto smlouvou ze dne 9. 6. 2021 postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

14. Z dopisu ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně žalované tímto dopisem oznámila, že pohledávka za ní ze shora citované smlouvy byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalované byl tento dopis odeslán dne 12. 12. 2022.

15. Z dopisu ze dne 26. 2. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 29 982,34 Kč a nákladů právního zastoupení 9 438 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 26. 2. 2020.

16. Z dopisu ze dne 12. 12. 2022 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 29 434 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 3 760 Kč s tím, že pokud tak do 7 dnů ode dne odeslání výzvy neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 12. 12. 2022.

17. Z listiny nazvané ujednání o zpracování osobních údajů soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z ní pro projednávaný případ nevyplývaly žádné podstatné skutečnosti.

18. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalované dne 30. 10. 2017 předala v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s dohodnutým úrokem ve výši 1 155 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 097 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč a to v 14 měsíčních splátkách po 1 558 Kč. Žalovaná nezaplatila ničeho. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovanou sepsal formulář nazvaný žádost o úvěr, kde jsou uvedeny příjmy žalované, její některé výdaje, osobní stav, typ bydlení atp. U příjmů je uvedena mzda 7 262 Kč s tím, že žalovaná je zaměstnána na dobu určitou do 30. 11. 2017. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí ve vlastním, je rozvedená, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá další závazky. Na bydlení a energie vynakládá 2 000 Kč a osobní výdaje má 2 000 Kč. Na spoření žalovaná vynakládá 300 Kč a v rámci exekuce částku 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena nejprve na společnost [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2021. Obě postoupení byla žalované oznámena. I přes výzvy žalovaná svůj dluh neuhradila.

19. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

20. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

23. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

25. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v žádosti o úvěr. Pokud jde o pracovní smlouvu a výplatní pásky žalované, které měly potvrdit její měsíční příjem, tak dle pracovní smlouvy měla být žalovaná zaměstnavatelem přidělena ke [právnická osoba]. [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [právnická osoba] na období od 31. 8. 2017 do 30. 11. 2017, tedy období pouhých tří měsíců. Z předložených důkazů tak není zřejmé, zda žalovaná i po skončení tohoto období u stejné společnosti pracovala i nadále, nebo zda byla zaměstnavatelem přidělena k jiné společnosti. Žalobkyně nedoložila žádný další důkaz, který by prokazoval následné zaměstnávání žalované a tím i jistotu jejího stálého příjmu, ze kterého by žalovaná mohla hradit splátky úvěru. Z předložených výplatních pásek (za měsíce srpen, září 2019), které prokazovaly příjem žalované ze zaměstnání, nebylo možné objektivně stanovit průměrný příjem žalované, neboť za měsíc srpen byl uveden příjem jen za jeden odpracovaný den. V případě že by právní předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalované s odbornou péčí měla by tak k dispozici nejméně tři po sobě jdoucí výplatní pásky, ze kterých by bylo možné stanovit průměrný měsíční příjem žalované. Pokud jde tedy o příjmovou stránku žalované má soud za to, že tuto právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí nezkoumala. V případě výdajové stránky byly uvedeny výdaje žalované na bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, i když žalované uvedla že bydlí ve vlastním, jeví se takto vyčíslené náklady na bydlení jako značně podhodnocené, stejně je tomu tak i v případě osobních nákladů žalované ve výši 2 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že tyto náklady se nemohou zakládat na reálných výdajích žalované, kdy s ohledem na ceny energií a dalších komodit (výdaje na uspokojování osobních, kulturních, společenských a dalších potřeb žalované) musí být reálné měsíční výdaje žalované podstatně vyšší. Měsíční výdaje žalované nebyly žalobkyní nikterak doloženy, kdy k prokázání těchto výdajů by mohly sloužit např. výpisy z účtu žalované, doklady o platbách za energie atd. Pokud jde tedy o stránku výdajovou má soud také za to, že žalobkyně ani v tomto případě nepostupovala při zkoumání výdajů žalované s odbornou péčí. Dlužno rovněž zmínit žalovanou uváděný výdaj na exekuci ve výši 300 Kč měsíčně, který právní předchůdkyně žalobkyně nikterak dále nezkoumala. Sama skutečnost, že žalovaná byla v exekuci přitom naznačuje její neschopnost dlouhodobě dostát svým finančním závazkům. Z žaloby, smlouvy ani žádosti o úvěr pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena téhož dne, kdy žalovaná sdělila informace o svých příjmech a výdajích (a téhož dne byly žalované peněžní prostředky v hotovosti vyplaceny), aniž by se z předložených listin podávalo, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakkoliv kvalifikovaně tvrzení žalované o její majetkové situaci verifikovala. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým [číslo]). Z vyložených důvodů je nutno na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

26. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná neuhradila ničeho. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení žalované a doby uplynulé od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 3. 7. 2023 (kdy byla žalované žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, doručena fikcí do datové schránky), následující den, tj. 4. 7. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 5. 7. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen nejprve na přechodného věřitele a následně na žalobkyni.

27. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 5. 7. 2023 v žalobkyní požadované výši, tedy nižší, než nařízením vlády č. 351/2013 Sb. stanovené. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

28. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 10. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12 000 Kč od 31. 12. 2018 do 6. 7. 2023, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.