24 C 234/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 44 152,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 9. 7. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 200 000 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že se žalovaným dne 20. 3. 2018 uzavřela smlouvu o zprostředkování, kde se zavázala obstarat žalovanému příležitost k uzavření úvěrové smlouvy podle parametrů sjednaných v uvedené smlouvě k zajištění jeho bytové potřeby. Žalovaný se naproti tomu zavázal za tuto činnost žalobkyni zaplatit provizi. Dále měl žalovaný povinnost poskytnout žalobkyni veškerou potřebnou součinnost, přičemž tato jeho povinnost byla zajištěna smluvní pokutou ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně zahájila jednání směřující k uzavření smlouvy o hypotečním úvěru od [právnická osoba], přičemž dne 22. 3. 2018 byla podána žádost o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] u této banky. Banka opakovaně požadovala doložení podkladů (odhady nemovitosti, kterou měl žalovaný zájem zakoupit z poskytovaného úvěru), avšak žalovaný přes četné urgence obchodního zástupce žalobkyně požadované podklady nedodal, což vyústilo ke stornování žádosti o úvěr dne 6. 6. 2018. Žalovaný svou nečinností zmařil příležitost k uzavření úvěrové smlouvy a žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty v žalované výši. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 25. 9. 2018, tuto svou povinnost uznal, když požádal o prodloužení lhůty k jejímu zaplacení, čemuž žalobkyně vyhověla, avšak žalovaný na smluvní pokutu neuhradil ničeho.

2. Žalovaný k věci uvedl, že smlouvu o zprostředkování se žalobkyní uzavřel, byť měl po celou dobu za to, že jedná s panem [jméno] [jméno], jak se o něm dozvěděl z internetových stránek. Předmětem smlouvy o zprostředkování však neměl být hypoteční úvěr k zajištění vlastního bydlení. Žalovaný podniká v oblasti pronájmu nemovitostí a jeho hlavní činností tak je především kopě bytů a jejich následný pronájem. Smyslem smlouvy o zprostředkování tak bylo zajištění dostatku disponibilních prostředků k umožnění dalšího investování, nákupu dalších nemovitostí. Zcela přesné účelové využití však pro požadované peněžní prostředky neměl. Nabídka bytů je ostatně poměrně široká. Žalovaný tak nemohl mít podle smlouvy o zprostředkování povinnost dokládat jakýkoliv odhad, neboť to nemohla být listina potřebná pro činnost žalobkyně. Pro hypoteční úvěr je nutnost vlastních zdrojů a zástavy, o takových potřebách však smlouva o zprostředkování mlčí. Žalovaný přistoupil na spolupráci se žalobkyní a zavázal se zaplatit jí vysokou odměnu právě proto, že si je vědom, že jeho požadavky (úvěr cca 3 až 6 miliónů bez zástavy se splatností 240 až 300 měsíců s garantovaným úrokem do 6 % ročně) jsou nestandardní. V žádném by se nezavázal zaplatit žalobkyni odměnu ve výši 245 630 Kč – 508 200 Kč za zprostředkování zcela standardního úvěru, nadto hypotečního. Nabídka takového produktu ze strany žalobkyně nesplňuje sjednané požadavky a žalovaný tudíž nebyl povinen k takovému produktu poskytovat jakoukoliv součinnost.

3. Z listiny nazvané smlouva o zprostředkování soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 20. 3. 2018 žalobkyně, jednající na základě plné moci [jméno] [jméno] a žalovaný jako fyzická osoba podnikající. Žalobkyně se zde zavázala obstarat pro žalovaného příležitost k uzavření úvěrové smlouvy, jejímž předmětem bude poskytnutí peněžních prostředků v rozmezí 2 900 000 Kč až 6 000 000 Kč s úrokem 2,5 % ročně až 6 % ročně a splatností 240 až 300 měsíců. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit žalobkyni za toto obstarání provizi ve výši 7 % z celkové výše nabídnutého úvěru, navýšenou o DPH. Smlouva byla uzavřena na dobu do 30. 12. 2018. Žalovaný se zde zavázal poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost dle jejích požadavků s tím, že pokud tak neučiní, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč.

4. Z listiny nazvané dodatek č. 1 ke smlouvě o zprostředkování soud zjistil, že se účastníci dne 28. 12. 2018 dohodli na prodloužení doby platnosti smlouvy do 30. 12. 2019 a dále, že u požadovaného úroku bude tolerována odchylka ve výši rozdílu mezi 3M PRIBOR sazbou ČNB platnou ke dni uzavření smlouvy a sazbou platnou ke dni sdělení nabídky úvěru.

5. Ze scanu internetových stránek soud zjistil, že [jméno] [jméno] zde inzeruje zprostředkování nebankovních půjček, úvěrů a hypoték.

6. Z listiny nazvané modelace hypotečního úvěru – hypotéka [anonymizováno] soud zjistil, že žalovanému jako fyzické osobě byl dne 22. 3. 2018 nabízen úvěr ve výši 5 080 000 Kč s tím, že bude zapotřebí vlastních zdrojů ve výši 1 270 000 Kč, mělo se jednat o hypotéku pro vlastní bydlení se splatností 300 měsíců a platností úrokové sazby tři roky.

7. Z dopisu ze dne 6. 6. 2018 soud zjistil, ež jím společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že stornovala žádost o hypoteční úvěr ve výši 5 080 000 Kč z důvodu opakovaného nedoložení podkladů.

8. Z e-mailové komunikace z února a března 2019 soud zjistil, že [jméno] [jméno] zde komunikoval se žalovaným ohledně úvěru na koupi a rekonstrukci půdních prostor„ mělnického BD“ či úvěru na překup a rekonstrukci„ 1.PP“.

9. Z dopisu ze dne 25. 9. 2018 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč, neboť neposkytl potřebnou součinnost k uzavření smlouvy o hypotečním úvěru s [právnická osoba] v důsledku čehož byla žádost o úvěr dne 6. 6. 2018 stornována. Z přiložené podací stvrzenky soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 25. 9. 2018. Z výpisu ze sledování zásilek se pak podává, že žalovanému byl tento dopis doručen dne 10. 10. 2018.

10. Z listiny nazvané prohlášení [právnická osoba] k předžalobní výzvě ze dne 25. 9. 2018 soud zjistil, že žalobkyně zde prodloužila žalovanému lhůtu k úhradě 200 000 Kč do 16. 12. 2018. Žalovaný si toto prohlášení převzal dne 17. 10. 2018. K tomu je třeba dodat, že je zde sice žalobkyní uvedeno, že tak činí podle požadavku žalovaného, nicméně že by žalovaný takový požadavek učinil, případně že by s tím souhlasil, se z této listiny nepodává.

11. Z listiny nazvané žádost o hypoteční úvěr soud zjistil, že se jedná o formulář [právnická osoba], přičemž jsou zde vyplněny údaje o žalovaném jako fyzické osobě nepodnikající a tato žádost byla žalovaným dne 20. 3. 2018 podepsána.

12. Z předložených internetových výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem vícero nemovitostí.

13. Důkaz sdělením České národní banky, výslechem [jméno] [jméno] a širší e-mailovou komunikací soud již pro nadbytečnost neprováděl, neboť sdělení České národní banky nemohlo mít s projednávaným případem žádnou souvislost (mělo jím být prokazováno, že žalovaný jako podnikatel si musel být vědom rizik spojených s úvěry zajišťovanými nemovitostmi), výslech [jméno] [jméno] měl být veden k tomu, že žalovaný neposkytl součinnost k uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, stejně jako širší e-mailová komunikace, o čemž však nebylo mezi stranami sporu.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, jednající na základě plné moci [jméno] [jméno], se smlouvou ze dne 20. 3. 2018 zavázala obstarat pro žalovaného jako fyzickou osobu podnikající příležitost k uzavření úvěrové smlouvy, jejímž předmětem bude poskytnutí peněžních prostředků v rozmezí 2 900 000 Kč až 6 000 000 Kč s úrokem 2,5 % ročně až 6 % ročně a splatností 240 až 300 měsíců s tím, že tuto činnost bude vyvíjet pro žalovaného do 30. 12. 2018. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit žalobkyni za toto obstarání provizi ve výši 7 % z celkové výše nabídnutého úvěru, navýšenou o náhradu za daň z přidané hodnoty. Dále se žalovaný mimo jiné zavázal poskytnout žalobkyni potřebnou součinnost podle smlouvy dle jejích požadavků s tím, že pokud tak neučiní, zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč. Dne 28. 12. 2018 se pak účastníci dohodli na prodloužení smlouvy do 30. 12. 2019 a dále na dovolené odchylce od požadovaného úroku. V době uzavření smlouvy [jméno] [jméno] inzeroval zprostředkování nebankovních půjček, úvěrů a hypoték. 20. 3. 2018 žalovaný jako fyzická osoba nepodnikající požádal [právnická osoba] o hypoteční úvěr. Uvedená banka pak 23. 3. 2018 žalovanému nabídla hypoteční úvěr ve výši 5 080 000 Kč s tím, že bude zapotřebí vlastních zdrojů ve výši 1 270 000 Kč, mělo se jednat o hypotéku pro vlastní bydlení se splatností 300 měsíců a platností úrokové sazby tři roky. Dopisem ze dne 6. 6. 2018 uvedená banka žalovanému oznámila, že došlo ke stornu jeho žádosti o úvěr z důvodu opakovaného nedoložení podkladů. Dopisem ze dne 25. 9. 2018 zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k zaplacení smluvní pokuty ve výši 200 000 Kč z důvodu, že neposkytl řádnou součinnost vyžadovanou smlouvou o zprostředkování ze dne 20. 3. 2018, v důsledku čehož došlo ke stornování žádosti o hypoteční úvěr [právnická osoba] Dne 16. 10. 2018 žalobkyně prohlásila, že k žádosti žalovaného prodlužuje splatnost smluvní pokuty do 16. 12. 2018, přičemž žalovaný toto prohlášení převzal dne 17. 10. 2018. Dále pak bylo v řízení zjištěno, že žalovaný má větší množství nemovitostí, přičemž jejich pronájem je mimo jiné předmětem jeho podnikání.

15. Podle § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) se smlouvou o zprostředkování zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

16. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

17. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Nejprve je nutno konstatovat, že prohlášení žalobkyně ze dne 16. 10. 2018 nelze chápat jako uznání dluhu žalovaným ve smyslu shora citovaného § 2053 o. z., jak se domnívala žalobkyně, neboť předně se nejedná o prohlášení žalovaného a ostatně ani ohledně důvodu vzniku dluhu není toto prohlášení určité. Je přitom zcela nerozhodné, že tato listina obsahuje podpis žalovaného, když ten byl činěn jen s poznámkou, že žalovaný toto prohlášení převzal.

20. Soud se proto dále zabýval důvodností žalovaného nároku. Přitom dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 20. 3. 2018 platnou smlouvu o zprostředkování, neboť ta obsahuje veškeré shora citovaným § 2445 odst. 1 o. z. vyžadované náležitosti, tedy závazek žalobkyně obstarat pro žalovaného, jako fyzickou osobu podnikající, příležitost k uzavření smlouvy ze zde specifikovaných podmínek s třetí osobou a naproti tomu závazek žalovaného za toto obstarání příležitosti žalobkyni zaplatit provizi. Žalovaný se zde dále zavázal poskytnout žalobkyni při zprostředkování veškerou potřebnou součinnost dle jejích požadavků, přičemž tento závazek žalovaného byl v souladu se shora citovaným § 2048 o. z. zajištěn smluvní pokutou ve výši 200 000 Kč.

21. V tomto případě si účastníci ujednali, že žalobkyně pro žalovaného obstará příležitost k uzavření úvěrové smlouvy, jejímž předmětem bude poskytnutí peněžních prostředků v rozmezí 2 900 000 Kč až 6 000 000 Kč s úrokem 2,5 % ročně až 6 % ročně a splatností 240 až 300 měsíců. Za to se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni provizi ve výši 7 % ročně, zvýšenou o náhradu za daň z přidané hodnoty. Porušení smluvních povinností žalovaného pak žalobkyně spatřuje v tom, že neposkytl součinnost (nedodal ocenění nemovitosti) k uzavření smlouvy o hypotečním úvěru na 5 080 000 Kč u [právnická osoba] v důsledku čehož byla jeho žádost o tento úvěr stornována. Zde je třeba přisvědčit žalobkyni, že žalovaný dne 20. 3. 2018 (tedy téhož dne jako byla uzavřena smlouva o zprostředkování) požádal o hypoteční úvěr u [právnická osoba] a dále, že tato žádost byla bankou dne 6. 6. 2018 stornována. Naproti tomu je však nutno uvést, že žalovaný o tento úvěr požádal jako fyzická osoba nepodnikající, podle modelace se mělo jednat o hypotéku pro vlastní bydlení se splatností 300 měsíců, potřebou vlastních zdrojů ve výši 1 270 000 Kč a platností úrokové sazby jen tři roky. Parametry tohoto produktu, vyjma objemu peněžních prostředků, jsou tak diametrálně odlišné od parametrů požadovaných žalovaným ve smlouvě o zprostředkování, kterou nadto žalovaný uzavíral jako fyzická osoba podnikající. Z hlediska obvyklých smluvních podmínek je nutno rozlišovat mezi různými druhy úvěrů, které se od sebe zásadně liší. U„ obyčejného“ úvěru se povinnost k vrácení peněžních prostředků obvykle nikterak nezajišťuje, peněžní prostředky bývají vypláceny v celé požadované výši a úrok se obvykle po celou dobu trvání smluvního vztahu nemění. Naproti tomu u úvěru na bydlení (hypotečního úvěru) bývá vypláceno jen cca 80 % (výjimečně 90 %) požadovaných peněžních prostředků, povinnost k jejich vrácení je vždy zajištěna zástavním právem k nemovitosti a úrok bývá fixován (nemění se) jen tři až pět let. Tyto odlišnosti musely být žalobkyni, jako profesionálu v oblasti zprostředkování úvěrů, zřejmé, stejně jako žalovanému, jehož předmětem podnikání je právě obchod s nemovitostmi (jejich koupě a následný pronájem). Nutno tudíž přisvědčit žalovanému, že předmětem zprostředkování na základě předložené smlouvy ze dne 20. 3. 2018 nemohl být podle projevené vůle účastníků hypoteční úvěr. Lze si ostatně jen stěží představit, že se žalovaný, jako podnikatel v oboru koupě a pronájmu nemovitostí, zaváže za zprostředkování hypotečního úvěru se zcela standardními podmínkami zaplatit provizi ve výši 7 % zvýšenou o náhradu za daň z přidané hodnoty (v případě modelovaného hypotečního úvěru by to bylo 430 276 Kč), a to v podstatě jen za předání vyplněného formuláře bance. Nutno tudíž uzavřít, že předmětem zprostředkování měl být úvěr s nestandardními, avšak přesně definovanými podmínkami, které však modelovaný hypoteční úvěr [právnická osoba] nesplňuje. Pokud tedy žalovaný neposkytl žalobkyni součinnost k obstarání příležitosti k uzavření smlouvy o tomto hypotečním úvěru, neučinil tak v rozporu s uzavřenou smlouvou o zprostředkování.

22. Nutno dodat, že pokud žalobkyně pro žalovaného zprostředkovávala uvedený hypoteční úvěr, muselo to být na základě jiných ujednání než podle předložené písemné smlouvy o zprostředkování, jak tvrdila žalobkyně, a zde sjednanou smluvní pokutu tak za případné porušení povinností ze strany žalovaného z těchto jiných ujednání nelze vyúčtovat. Jelikož soud dospěl k závěru, že žalovaný žádnou smluvní povinnost z uzavřené smlouvy o zprostředkování neporušil, neshledal vyúčtovanou smluvní pokutu po právu.

23. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleží mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Náklady řízení ve výši 44 152,90 Kč tak sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 9 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k věci a účast při jednání soudu (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), jedné poloviny odměny ve výši 4 550 Kč za účast při vyhlášení rozsudku (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 2 písm. f) AT), čtyř náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) AT), náhrady za promeškaný čas, strávený dvěma cestami k soudu a zpět, za celkem 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, dvakrát náhrady cestovních výdajů po 1 220 Kč za cestu z Prahy do Chomutova a zpět za 183,4 km při průměrné spotřebě 8,1 litrů benzinu na 100 km a ceně benzinu (95 oktanů) 27,80 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 589/2020 Sb.) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 7 662,90 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.