24 C 256/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 17 897 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 707 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 083 Kč od 24. 5. 2017 do 9. 10. 2017 a z částky 17 707 Kč od 10. 10. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 190 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 27. 6. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 2 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou soudu dne 29. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 17 897 Kč spolu s tam blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 8. 9. 2015 s její právní předchůdkyní, [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za tyto dodávky neplatil řádně. Co do 190 Kč představuje žalovaná částka smluvní pokutu za dvě upomínky (2 * 95 Kč), co do 17 083 Kč dlužnou cenu za 11,331 MWh elektřiny dodané žalované v období od 4. 5. 2016 do 4. 5. 2017, vyúčtovanou fakturou [číslo] co do 624 Kč dlužnou cenu za elektřinu dodanou žalované v období od 5. 5. 2017 do 21. 9. 2017, vyúčtovanou fakturou [číslo].

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 8. 9. 2015 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa]. Součástí uvedené smlouvy se staly prostřednictvím tzv. včleňovací doložky obchodní podmínky, které mimo jiné zakotvují povinnost zákazníka (žalované) k úhradě smluvní pokuty za písemnou upomínku podle ceníku, který stanoví tuto smluvní pokutu ve výši 95 Kč (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny, ceník smluvních pokut). Uvedená společnost dodávala na základě smlouvy do odběrného místa žalované elektřinu, avšak žalovaná, byť se k tomu ve smlouvě zavázala, za tyto dodávky neplatila řádně (vystavené faktury, upomínky). Za období od 4. 5. 2016 do 4. 5. 2017, byla žalované za dodaných 11,331 MWh elektřiny (podle odečtu elektroměru) vystavena faktura [číslo] znějící na částku 17 083 Kč (po odečtení zaplacených záloh ve výši 19 073 Kč). Na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila (faktura [číslo]). Za období od 5. 5. 2017 do 21. 9. 2017 byla žalované za dodaných za 0 MWh elektřiny vystavena faktura [číslo] znějící na částku 624 Kč – cena představuje stálé měsíční platby za distribuci a příkon (faktura [číslo]). Na tuto fakturu žalovaná ničeho neuhradila. Jelikož byla žalovaná o úhradu dluhu upomínána, vyúčtovala jí uvedená společnost celkem 2 smluvní pokuty po 95 Kč za každou upomínku (upomínky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 pak byly žalobou uplatněné pohledávky postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a následně ještě k jejich úhradě před podáním žaloby vyzvána zástupcem žalobkyně (smlouva o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu a potvrzení o zaplacení úplaty, dopis ze dne 27. 2. 2020 a předžalobní upomínka).

4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně jako obchodník s elektřinou (§ 22 odst. 1 písm. e) ¨zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, dále již jen„ energetický zákon“) uzavřela se žalovanou jako konečným zákazníkem (§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona) platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Součástí této smlouvy byly rovněž zcela v souladu s § 50 odst. 1 energetického zákona obchodní podmínky, a odběr elektřiny byl právní předchůdkyní žalobkyně správně měřen měřícím zařízením (§ 49 energetického zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost z citované smlouvy a žalované do odběrného místa dodávala elektřinu, avšak žalovaná, byť se k tomu zavázala, za fakturovaná období neuhradila celou cenu. Tím se dostala do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále již jen„ o. z.“). Žalobou uplatněné pohledávky pak byly v souladu s § 1879 o. z. postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna.

5. Z vyložených důvodů shledal soud žalobu v části, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení nedoplatku za dodanou elektřinu, důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“), když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

6. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení smluvních pokut v celkové výši 190 Kč (včetně úroků z prodlení z těchto pokut), vyúčtovaných dle obchodních podmínek s odkazem na ceník. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.

7. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle ustanovení obchodních podmínek (resp. druhým odkazem na ceník), dospěl soud k závěru, že se žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto v této části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně převážně úspěšná, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla pouze v nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 2 252 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.