24 C 262/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 11 795,58 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 394 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 11. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 401,58 Kč, úroku ve výši 454,43 Kč, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 6 450,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 480,02 Kč, úroku z prodlení z částky 6 450,49 Kč od 15. 12. 2022 do 10. 11. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 056,49 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 8. 11. 2021 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost zapůjčila žalované 7 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 7 404 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29,49 % ročně ve výši 3 048 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 506 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 321 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 1 606 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek soud zjistil, že tuto uzavřely dne 8. 11. 2021 žalovaná a společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 7 404 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29,49 % ročně ve výši 3 048 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 506 Kč), to vše v pravidelných 44 týdenních splátkách po 321 Kč a poslední 45. ve výši 280 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány.

4. Z listiny nazvané zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalované, a to o osobním stavu, bydlení, zaměstnání, příjmech a výdajích. Na příjmové stránce je zde uvedena mzda ve výši 13 903 Kč a při jednom zdroji příjmu další čisté příjmy domácnosti ve výši 23 406 Kč s tím, že žalovaná bydlí jako spolubydlící. Na výdajové stránce jsou uvedeny pouze odhadované výdaje ve výši 4 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u města Jirkov na pozici uklízeč veřejných prostor a u pracovní smlouvy je poznámka 11. 5. 2021 – 30. 11. 2021. K ověření těchto údajů měla být předložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky za srpen a září 2021.

5. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaná na tuto zápůjčku společnosti uhradila celkem 1 606 Kč, a to v pěti splátkách.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení.

7. Z dopisu ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 13. 1. 2023 odeslala žalované.

8. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 13 978,84 Kč do 16. 6. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 2. 6. 2023.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 8. 11. 2021 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná od společnosti obdržela 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti poplatek ve výši 7 404 Kč, to vše v pravidelných 44 týdenních splátkách po 321 Kč a poslední 45. ve výši 280 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaná zaplatila jen 1 606 Kč. Spolu s uzavřením smlouvy se žalovanou obchodní zástupkyně společnosti vyplnila formulář nazvaný zákaznická karta. Na příjmové stránce žalované je zde uvedena mzda ve výši 13 903 Kč a při jednom zdroji příjmu další čisté příjmy domácnosti ve výši 23 406 Kč s tím, že žalovaná bydlí jako spolubydlící. Na výdajové stránce jsou uvedeny pouze odhadované výdaje ve výši 4 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnána u města Jirkov na pozici uklízeč veřejných prostor a u pracovní smlouvy je poznámka 11. 5. 2021 – 30. 11. 2021. K ověření těchto údajů měla být předložena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky za srpen a září 2021. Tato pohledávka pak byla dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

10. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, a to z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Je však třeba zmínit, že v zákaznické kartě je poznamenáno, že žalovaná má mzdu ve výši 13 903 Kč, avšak při jednom zdroji příjmů činí další čisté příjmy domácnosti 23 406 Kč, aniž by zde tato nesrovnalost byla vysvětlena. Zcela bez vysvětlení pak zůstala poznámka u pracovní smlouvy o době od 11. 5. 2021 do 30. 11. 2021, přičemž jediná varianta, která se nabízí je, že žalovaná byla zaměstnána pouze na dobu určitou do 30. 11. 2021 (pozice, na které byla žalovaná zaměstnána je ostatně často právě jen sezónní činnost), avšak smlouva byla uzavřena jen necelý měsíc před koncem této doby. Výdaji žalované se pak právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala vůbec, když jsou zde uvedeny jen výdaje odhadované, aniž by zde bylo poznamenáno, kdo tyto výdaje odhadl a na základě jakých skutečností. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) takto vydala pouze 1 606 Kč a je tudíž povinna vydat ještě 5 394 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované a jeho výše, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předložených podacích lístků nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 9. 11. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 10. 11. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 11. 11. 2023 do prodlení.

18. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 394 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z., jdoucích od 11. 11. 2023, ve výši požadované žalobkyní, tedy nižší, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

19. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 401,58 Kč, úroku ve výši 454,43 Kč, úroku ve výši 29,49 % ročně z částky 6 450,49 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 480,02 Kč, úroku z prodlení z částky 6 450,49 Kč od 15. 12. 2022 do 10. 11. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 056,49 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Z vyložených důvodů soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.