24 C 263/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 49 023,37 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 100 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 16. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 46 923,37 Kč, úroku ve výši 2 017,20 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 5 235,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 14 348,33 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 224,40 Kč, úroku z prodlení z částky 19 584,32 Kč od 29. 1. 2022 do 15. 11. 2023 a úroku z prodlení z částky 17 484,32 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 15 345,37 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 24. 2. 2020 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 15 469 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 24,24 % ročně ve výši 10 485 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 484 Kč), to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 20 000 Kč. Co do 33 678 Kč se pak jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 7. 11. 2019 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 32 610 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 25,26 % ročně ve výši 17 626 Kč a administrativní poplatek a poplatek za další péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 609 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 27 900 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 7. 11. 2019 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 514 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 49 % ročně ve výši 17 626 Kč, poplatek za zpracování úvěru, garanci ceny a péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč a poplatek za pojištění ve výši 3 096 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 609 Kč a poslední 24. ve výši 2 603 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 30 000 Kč v hotovosti předána.

4. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 21 564 Kč a při jednom zdroji příjmu další příjmy domácnosti 25 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, bydlí ve vlastním, vlastní automobil, má dvě vyživovací povinnosti a splácí další splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované výdaje činí 3 600 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a dvě výplatní pásky.

5. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost na tuto zápůjčku k 31. 1. 2022 evidovala úhrady v celkové výši 20 000 Kč.

6. Z další listiny nazvané smlouva o smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 24. 2. 2020 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 15 469 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 10 485 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 484 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 2 956 Kč a poslední 12. ve výši 2 953 Kč, počínaje měsícem následujícím od uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 20 000 Kč v hotovosti předána.

7. Z další listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 28 654 Kč, ostatní při jednom zdroji příjmů další příjmy domácnosti ve výši 28 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, bydlí ve vlastním, nemá automobil, má dvě vyživovací povinnosti a společnosti splácí další splátky ve výši 2 609 Kč měsíčně. Jeho odhadované výdaje činí 3 500 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a dvě výplatní pásky.

8. Z další listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost na tuto zápůjčku k 31. 1. 2022 evidovala úhrady v celkové výši 20 000 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.

10. Z dopisu ze dne 30. 1. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 24. 2. 2022 odeslala žalovanému.

11. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 62 106,78 Kč do 16. 6. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 1. 6. 2023.

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela dvě smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne 7. 11. 2019 a dne 24. 2. 2020. Na základě první smlouvy žalovaný od společnosti obdržel 30 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 514 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 49 % ročně ve výši 17 626 Kč, poplatek za zpracování úvěru, garanci ceny a péči o zákazníka ve výši 11 888 Kč a poplatek za pojištění ve výši 3 096 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 609 Kč a poslední 24. ve výši 2 603 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný však zaplatil jen 27 900 Kč (jak uváděla žalobkyně). Podle druhé smlouvy žalovaný od společnosti obdržel v hotovosti 20 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 15 469 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 86 % ročně ve výši 10 485 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 484 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 2 956 Kč a poslední 12. ve výši 2 953 Kč, počínaje měsícem následujícím od uzavření smlouvy. V obou případech obchodní zástupkyně společnosti se žalovaným sepsala listinu nazvanou zákaznická karta, kde jsou uvedeny některé údaje o žalovaném. V prvém případě je na příjmové stránce uvedena mzda 21 564 Kč a při jednom zdroji příjmu další příjmy domácnosti 25 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, bydlí ve vlastním, vlastní automobil, má dvě vyživovací povinnosti a splácí další splátky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Jeho odhadované výdaje činí 3 600 Kč měsíčně. Ve druhém případě je na příjmové stránce uvedena mzda 28 654 Kč a při jednom zdroji příjmu další příjmy domácnosti 28 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má základní vzdělání, je svobodný, bydlí ve vlastním, nemá automobil, má dvě vyživovací povinnosti a společnosti splácí další splátky ve výši 2 609 Kč měsíčně. Jeho odhadované výdaje činí 3 500 Kč měsíčně.

13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznických kartách. Tyto doklady nicméně součástí smluv ani zákaznických karet nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smluv ani zákaznických karet pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Nutno podotknout, že obě zákaznické karty jsou vnitřně rozporné. Předně je třeba uvést, že počítají se mzdou 21 564 Kč a 28 654 Kč v rozmezí tří měsíců a dále uvádí, že při jednom zdroji příjmů má domácnost žalovaného další příjmy ve výši 25 000 Kč a 28 000 Kč ve druhém případě. Podle zákaznických karet však žalovaný žije sám, neboť je zde zaškrtnuta kolonka svobodný, avšak formulář počítá i s možností nesezdaného soužití. Z formuláře rovněž není zřejmé, na základě jakých skutečností obchodní zástupkyně společnosti vycházela při odhadu měsíčních výdajů ve výši 3 600 Kč a 3 500 Kč ve druhém případě, když je zde současně uvedeno, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti. Na to soud považuje odhadované výdaje jako příliš nízké. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

20. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč (30 000 Kč a 20 000 Kč). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 47 900 Kč (27 900 Kč a 20 000 Kč) a k vydání tak zbývá jen 2 100 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 14. 11. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 15. 11. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 16. 11. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

21. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 100 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 16. 11. 2023 ve výši požadované žalobkyní, tedy nižší, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

22. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 46 923,37 Kč, úroku ve výši 2 017,20 Kč, úroku ve výši 24,24 % ročně z částky 5 235,99 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 14 348,33 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 224,40 Kč, úroku z prodlení z částky 19 584,32 Kč od 29. 1. 2022 do 15. 11. 2023 a úroku z prodlení z částky 17 484,32 Kč od 16. 11. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o zápůjčce, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.