24 C 279/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 16 186 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 999 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 17. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 187 Kč, úroku z prodlení ve výši 99,01 Kč, úroku z prodlení z částky 16 186 Kč od 30. 4. 2022 do 16. 11. 2022 a úroku z prodlení z částky 6 187 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení], LL.M. na náhradě nákladů řízení 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 3. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 30. 5. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku (registrací na internetových stránkách žalobkyně – tzv. Správce financí) smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky, to vše v 24 měsíčních splátkách. Žalovaná dosud ničeho nezaplatila, avšak využila možnosti tzv. korunového odkladu, kdy po uhrazení 1 Kč jí byl povolen odklad splátek. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 24. 10. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu (do 60 minut od ověření identity) ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 990 Kč, úroků ve výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč a smluvních pokut ve výši 2 146 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva a splátkový kalendář soud zjistil, že tato je datována dnem 30. 5. 2021 a na místě žalované je zde uvedeno, že byla podepsána číselným kódem [číslo] z IP adresy [číslo] v 9.32h s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované převodem na bankovní účet bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Z obrazu systému žalobkyně soud zjistil, že 30. 5. 2021 v 8:18h odeslala na tel. [číslo] SMS s tím, že [číslo] je PINem pro podpis smlouvy. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny žádná další skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z přiloženého sazebníku.

4. Ze scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalované.

5. Z předložené fotky displeje telefonu soud zjistil, že žalovaná je držitelkou karty k účtu č. [bankovní účet].

6. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil, že žalobkyně ve svém systému eviduje dne 30. 5. 2021 platbu ve výši 10 000 Kč na účet č. [bankovní účet].

7. Z listiny nazvané potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že [právnická osoba] s.r.o. dne 30. 5. 2021 v 9:32h odeslala z účtu žalobkyně vedeného u této společnosti na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. 8. [právnická osoba] ze dne 3. 4. 2023 soud zjistil, že majitelkou a disponentkou účtu č. [bankovní účet] je žalovaná a dne 30. 5. 2021 sem byla připsána částka 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo].

9. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně od žalované eviduje úhradu ve výši 1 Kč dne 30. 6. 2021, jinak ničeho.

10. Z dopisu ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že je adresován žalované, kterou zde žalobkyně upozorňuje, že se nachází ve vážné situaci a nezaplatí-li ihned 5 563 Kč, bude nucena požadovat splacení celého úvěru.

11. Z dopisu ze dne 24. 10. 2021 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 14 910 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 25. 10. 2021.

12. Z dopisu ze dne 11. 3. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 16 186 Kč do třiceti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 14. 3. 2022.

13. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně zvažovala příjmy žalované ve výši [částka], životní minima dospělých členů domácnosti ve výši [částka] a splátky jiných úvěrů ve výši [částka], přičemž dospěla k závěru, že i se splátkou tohoto úvěru ve výši [částka] žalované měsíčně zbude [částka].

14. Z listiny nazvané úvěrová zpráva soud zjistil, že žalovaná měla l 30. 4. 2021 jeden splátkový úvěr, jeden nesplátkový a jednu kreditní kartu s celkovou měsíční splátkou 10 077 Kč, přičemž k tomuto dni měla přečerpaný kontokorentní úvěr a v období od 18. 6. 2020 do 28. 4. 2021 jí byly odmítnuty čtyři další žádosti o úvěry.

15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně disponuje osobními údaji žalované, tedy zejména jménem a rodným číslem. K samotnému uzavření smlouvy (resp. právnímu jednání) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku je nutno uvést, že z předložených listin je sice pravděpodobné, že žalobkyně jednala se žalovanou (zejména z předloženého scanu občanského průkazu), avšak nebylo to v řízení prokázáno najisto, stejně jako nebylo prokázáno, co mělo být obsahem takového jednání (k tomu viz níže). Dále pak soud uzavřel, že žalobkyně žalované dne 30. 5. 2021 poukázala na její bankovní účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč a že žalobkyně od žalované eviduje úhradu ve výši 1 Kč. Žalobkyně pak žalované adresovala několik upomínek.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Obecně pro smlouvu o úvěru zákon žádnou zvláštní formu nepředepisuje, může být uzavřena ústně, písemně nebo konkludentně. Je tedy v pořádku, pokud smluvní ujednání budou dohodnuta pomocí prostředků komunikace na dálku. To by však neplatilo ve vztahu mezi dodavatelem (žalobkyní) a spotřebitelem (žalovanou), neboť na projednávanou věc (pokud by bylo prokázáno uzavření nějaké smlouvy) by bylo nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemná forma je dodržena vždy, pokud umožňuje zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetových stránkách žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly sice být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, nicméně žalobkyně přistoupila k zesplatnění a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

19. Dále z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým závěrům dospěla a ohledně toho odkázala na přiloženou listinu potvrzení o provedení ověření bonity klienta, ze které se podává, že vycházela z nijak neověřených příjmů žalované ve výši [částka] měsíčně a ohledně výdajů pak z částky životního minima ([částka]) a dalších splátek ([částka]), přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Současně je nutno uvést, že z úvěrové zprávy se podává, že žalovaná měla v době poskytnutí žalovaného úvěru další aktivní produkty s významnými splátkami ve výši 60 % jejích tvrzených (neověřených) příjmů, přečerpaný limit kontokorentního úvěru a jen měsíc před poskytnutím žalovaného úvěru poslední z řady odmítnutých žádostí o úvěr. Za této situace má soud za to, že žalobkyně měla o to pečlivěji zkoumat schopnost žalované poskytovaný úvěr splácet a jelikož tak neučinila, nezbylo než uzavřít, že úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 1 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 9 999 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 15. 11. 2022 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 16. 11. 2022, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 17. 11. 2022 do prodlení.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 9 999 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 17. 11. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 187 Kč, úroku z prodlení ve výši 99,01 Kč, úroku z prodlení z částky 16 186 Kč od 30. 4. 2022 do 16. 11. 2022 a úroku z prodlení z částky 6 187 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 56 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 44 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 12 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 270 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 12 %. Za další podání ve věci soud žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť je nepovažoval za účelně vynaložené, když žalobu bylo lze podat již napoprvé tak, aby nemusela být doplňována. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.