24 C 280/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 42 579 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se co do zaplacení úroku ve výši 680,73 Kč a úroků z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení co do výše 6,73 % ročně, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 25 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 1. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se, co do zaplacení 17 579 Kč, úroku ve výši 2 507,13 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 187,78 Kč, úroku z prodlení z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do 31. 10. 2023 a úroku z prodlení z částky 3 227,73 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 8. 5. 2021 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 18,48 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 847 Kč), to vše v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 4 060 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 5 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 5. 10. 2023 žalobkyně v části požadovaných úroků (ve výši 680,73 Kč a dále z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení co do výše 6,73 % ročně) žalobu omezila. Jelikož se tak stalo dříve, než soud o věci začal jednat, nevyžadoval soud stanovisko žalovaného a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru a přiložených smluvních podmínek soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 5. 2021 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že 14 799 Kč bude použito na refinancování úvěru podle smlouvy [číslo] zbývajících 15 201 Kč bude vyplaceno v hotovosti. Žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 69 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 857 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 4 060 Kč a poslední 12. ve výši 4 050 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 201 Kč v hotovosti předána.

5. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden důchod, podpora, nebo rozhodnutí o přiznání dávky 7 833 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, má zápůjčku u společnosti, kde platí 1 937 Kč měsíčně a odhadovaný výdaje má 4 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měl být předložen výměr důchodu, podpory, nebo rozhodnutí o přiznání dávky.

6. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost eviduje dne 8. 5. 2021 výplatu 30 000 Kč žalovanému a dále, že žalovaný společnosti uhradil celkem 5 000 Kč (dvě splátky po 2 500 Kč).

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 14. 12. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

8. Z dopisu ze dne 16. 12. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 13. 1. 2023 odeslala žalovanému.

9. Z dopisu ze dne 1. 6. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 52 960,55 Kč do 16. 6. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalované byl tento dopis odeslán dne 2. 6. 2023.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným dne 8. 5. 2021 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 30 000 Kč tak, že 14 799 Kč bylo použito na refinancování úvěru podle smlouvy [číslo] zbývajících 15 201 Kč mu bylo vyplaceno v hotovosti. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 710 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 69 % ročně ve výši 12 353 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 857 Kč), to vše v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 4 060 Kč a poslední 12. ve výši 4 050 Kč, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 5 000 Kč. Při uzavírání smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným vyplnil formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden důchod, podpora, nebo rozhodnutí o přiznání dávky 7 833 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, má zápůjčku u společnosti, kde platí 1 937 Kč měsíčně a odhadovaný výdaje má 4 000 Kč měsíčně. Tato pohledávka pak byla dne 14. 12. 2022 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

11. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním registru klientských informací. Nutno rovněž uvést, že, jak je uvedeno v zákaznické kartě, příjem žalovaného plynul z důchodu či jiné sociální dávky a byl ve výši 7 833 Kč (bude-li soud brát v potaz tento nepodložený údaj). Náklady žalovaného byly odhadnuty na 4 000 Kč (což tedy soud považuje za značně podhodnocené vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný měl bydlet v nájmu) a splátka poskytovaného úvěru měla činit 4 060 Kč. Výdaje žalovaného tedy podle údajů v zákaznické kartě měly být vyšší, než jeho příjmy. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 5 000 Kč a k vydání tak zbývá jen 25 000 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 30. 10. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 31. 10. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 1. 11. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

19. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 25 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 1. 11. 2023 ve výši požadované žalobkyní, tedy nižší, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 17 579 Kč, úroku ve výši 2 507,13 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 3 187,78 Kč, úroku z prodlení z částky 28 227,83 Kč od 15. 12. 2022 do 31. 10. 2023 a úroku z prodlení z částky 3 227,73 Kč od 1. 11. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.