24 C 287/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 21 387,47 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 596,47 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 7. 6. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 3 791 Kč, úroku ve výši 2 874,45 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 21 387,47 Kč od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 21 387,47 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21 387,47 Kč od 1. 4. 2022 do 6. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 3 791 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 21 387,47 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova] se žalovanou uzavřela dne 4. 1. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] kterou se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec do výše limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky splácet a zaplatit společnosti úrok ve výši 23,76 % ročně. Tuto svou povinnost žalovaná porušila, proto společnost úvěr ke dni 31. 3. 2022 zesplatnila. Žalovaná částka pak představuje co do 20 202,97 Kč jistinu, co do 600 Kč poplatky a co do 584,50 Kč smluvní pokutu. Žalobou uplatněná pohledávka byla dne 21. 4. 2022 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná k věci uvedla, že již od roku 2019 vytloukala půjčku půjčkou, neboť se dostala do finančních potíží a dluhové spirály. V důsledku toho bylo zahájeno několik exekučních řízení, které po vzniku nároku na rodičovský příspěvek splatila. V tomto případě o úvěr žádala na kávovar na eshopu [webová adresa] a samotnou smlouvu uzavírala na pobočce této společnosti. V té době pobírala rodičovský příspěvek a je možné, že doklad o tom předkládala. V žádosti pak vyplňovala údaje o svých výdajích a dalších úvěrech. V té době měla dva další úvěry u nebankovních institucí a jeden kontokorentní u [anonymizováno], který si zřídila později.

3. Z listiny nazvané smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] soud zjistil, že tuto uzavřela dne 4. 1. 2020 žalovaná se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Jedná se o rámcovou smlouvu, podle které měly být uzavírány jednotlivé smlouvy o konkrétních produktech a žalované zřízeno internetové bankovnictví.

4. Z listiny nazvané žádost/smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]) soud zjistil, že tuto dne 4. 1. 2020 sepsala žalovaná a za společnost zprostředkovatel, [právnická osoba] [právnická osoba] Společnost se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 814 Kč v rámci tzv. specifického čerpání na koupi zboží (bílá technika) u prodejce (zprostředkovatele) a dále možnost čerpat peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč jako revolvingový úvěr. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, a to pro specifické čerpání ve výši 25,11 % ročně ve 12 měsíčních splátkách a pro čerpání revolvingového úvěru ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaná zde uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 8 500 Kč měsíčně, žije s partnerem a celkový příjem domácnosti činí 28 500 Kč a výdaje 19 000 Kč. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Ze všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru.

5. Z dopisu ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovanou, že jí schválila žádost o [jméno] [anonymizováno 7 slov] – předschválený úvěr, ze kterého může průběžně čerpat až 20 000 Kč a rovnou z něj byl zaplacen nákup na splátky u obchodníka.

6. Z listiny označené číslem úvěru [číslo] a jménem žalované soud zjistil, že je zde evidováno čerpání žalované v celkové výši 37 739,47 Kč v období od 7. 1. 2020 do 22. 7. 2021 a dále platby žalované v celkové výši 20 143 Kč s tím, že poslední platba je zde evidována 15. 7. 2021. K tomu žalovaná potvrdila, že zde uvedené údaje odpovídají skutečnosti.

7. Z listiny nazvané informace o bonitě klienta soud zjistil, že dne 13. 2. 2020 bylo z nějakého registru (z této listiny není zřejmé o jaký registr se jedná, ani kdo činil dotaz) zjištěno, že žalovaná měla tři úvěry u dvou poskytovatelů s celkovou měsíční splátkou 7 498 Kč.

8. Z dopisu ze dne 24. 2. 2022 soud zjistil, že jím společnost odstoupila od úvěrové smlouvy, neboť se žalovaná dostala se splácením do prodlení, prohlásila veškeré závazky z poskytnutého úvěru splatnými ke dni 31. 3. 2022 a žalovanou tak vyzvala k zaplacení celkem 24 262 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu a dalších příloh soud zjistil, že se dne 14. 4. 2022 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovanou. Z dopisu ze dne 26. 4. 2022 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalované, že pohledávku za ní uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně tento dopis odeslal žalované 27. 4. 2022.

10. Z dopisu ze dne 2. 5. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 30 445,36 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se pak podává, že tento dopis byl žalované odeslán 3. 5. 2022.

11. Z rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v [obec], kontaktního pracoviště [obec] ze dne 21. 7. 2023, [číslo jednací], soud zjistil, že žalované byl od srpna 2023 přiznán nárok na rodičovský příspěvek ve výši 12 500 Kč měsíčně.

12. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 28. 3. 2023, č.j. 28C 14/2023-46, soud zjistil, že zdejší soud tímto rozsudkem uložil žalované zaplatit společnosti [právnická osoba] zastoupené advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] 9 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého čerpáním úvěru podle neplatné smlouvy uzavřené dne [datum]. Z fotografie obrazovky telefonu žalované soud zjistil, že 15. 8. 2023 měla žalovaná tento dluh již zaplacen.

13. Z exekučního příkazu č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 20. 12. 2022, [číslo jednací], byla vedena exekuce pro pohledávku společnosti [právnická osoba] ve výši 19 369,36 Kč. Z příjmového pokladního dokladu se pak podává, že žalovaná na tuto exekuci dne 21. 8. 2023 zaplatila 19 500 Kč.

14. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 27. 6. 2023, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že tato exekuce vedená pro pohledávku společnosti [právnická osoba] skončila vymožením.

15. Z oznámení o skončení exekuce ze dne 27. 6. 2023, č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že tato exekuce vedená pro pohledávku společnosti [právnická osoba] skončila vymožením.

16. Z předloženého sazebníku soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná dne 4. 1. 2020 uzavřela se společností rámcovou smlouvu, na jejímž základě pak mohly být uzavírány jednotlivé produktové smlouvy a dále téhož dne smlouvu, kterou se společnost zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 814 Kč v rámci tzv. specifického čerpání na koupi zboží (bílá technika) u prodejce (zprostředkovatele) a dále možnost čerpat peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč jako revolvingový úvěr. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok, a to pro specifické čerpání ve výši 25,11 % ročně ve 12 měsíčních splátkách a pro čerpání revolvingového úvěru ve výši 23,76 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpané částky, nejméně však 500 Kč. Za společnost smlouvu uzavíral zprostředkovatel, [právnická osoba] [právnická osoba] a žalovaná zde uvedla, že je na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 8 500 Kč měsíčně, žije s partnerem a celkový příjem domácnosti činí 28 500 Kč a výdaje 19 000 Kč. Podle této smlouvy žalovaná vyčerpala celkem 37 739,47 Kč a zaplatila 20 143 Kč. V době uzavírání smlouvy měla žalovaná více úvěrů s tím, že podle blíže nespecifikovaného registru k 13. 2. 2020 měla měsíčně splácet 7 498 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením (poslední splátku zaplatila 15. 7. 2021), odstoupila společnost od smlouvy a prohlásila celý zůstatek úvěru splatným ke dni 31. 3. 2022. Pohledávka z uvedené smlouvy pak byla postoupena smlouvou ze dne 14. 4. 2022 žalobkyni.

18. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

23. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované (ve stručnosti shrnuto) její právní předchůdkyně propočítávala minimální disponibilní příjem, který musí vystačit na jídlo, ošacení a boty a ostatní životní potřeby, dále činila dotaz do registru SOLUS a provedla automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému Expert Systém, který je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces a zahrnuje mimo jiné i zohlednění kvality prodejce. Jinak řečeno žalobkyně mnoha vzletnými slovy nesdělila ničeho a neuvedla jediné relevantní číslo. Naopak v řízení bylo zjištěno, že žalovaná měla více úvěrů (v únoru 2020, tedy krátce po poskytnutí předmětného úvěru) s měsíční splátkou 7 498 Kč při příjmu pouhých 8 500 Kč na rodičovském příspěvku. Dospěla-li společnost při těchto údajích k závěru, že žalovaná bude schopna poskytovaný úvěr splácet, nejen že má uvedený expertní systém závažné nedostatky v simulaci lidského rozhodovacího procesu, ale také úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru je tak nutno nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

24. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 37 739,47 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 20 143 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 17 596,47 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 5. 6. 2023, kdy jí byla doručena, následující den, tj. 6. 6. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 7. 6. 2023 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

25. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 17 596,47 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o.z. jdoucích od 7. 6. 2023 ve výši, jak je žalobkyně požadovala, tedy nižší, než nařízením vlády č. 351/2013 Sb. stanovené.

26. Povinnost žalované zaplatit žalovanou pohledávku pak soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil ve splátkách, jejichž výše a podmínky splatnosti jsou uvedeny ve výroku tohoto rozsudku, neboť žalovaná, na rodičovské dovolené, se nachází v tíživé finanční situaci, není netečná a projevila upřímnou snahu přiznanou pohledávku uspokojit. Další své závazky již postupně splatila. Navržené splátky soud považuje za přiměřené, když žalovaná by neměla mít problém tyto splátky ze svého měsíčního příjmu unést a žalovaná pohledávka bude uhrazena v přiměřené době, která neznamená neúměrně znevýhodnění žalobkyně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 4. 1966, sp. zn. 5 Cz 126/1965, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod pořadovým číslem 67/1966). K tomu slouží též sankce ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 3 791 Kč, úroku ve výši 2 874,45 Kč, úroku ve výši 23,76 % ročně z částky 21 387,47 Kč od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 21 387,47 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 21 387,47 Kč od 1. 4. 2022 do 6. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 3 791 Kč od 7. 6. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V projednávaném případě poměr úspěchu a neúspěchu (žalobkyně byla úspěšná pouze co do 49,2 %) odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).