24 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 21 848,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 049,26 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 25. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 2 799,38 Kč, úroku ve výši 3 432,05 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 20 389,64 Kč od 20. 10. 2022 do 18. 1. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 389,64 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 643,39 Kč, úroku z prodlení z částky 20 389,64 Kč od 20. 10. 2022 do 24. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 340,38 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 1 074 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 15. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 9. 6. 2021 smlouvu o osobní kreditní kartě reg. [číslo] na jejímž základě se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu a poskytnout mu úvěr ke kreditní kartě do výše 20 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal načeplané finanční prostředky vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas a dostal se do prodlení. Žalobkyně tak využila svého práva a dopisem ze dne 24. 8. 2022 od smlouvy odstoupila. Žalobkyně žalovaného výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 7. 9. 2022 informovala o zesplatnění všech jeho závazků. Žalovaný po dobu úvěru načerpal 41 518,95 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala z veřejných a neveřejných zdrojů nezávislých na spotřebiteli. Všechny tyto informace pak komplexně analyzovala a podrobila je také porovnávání s demografickými a statistickými údaji dle skóringového modelu. Žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovním a nebankovním registru, ostatních registrech a databázích (interní registr žalobkyně, insolvenční rejstřík, neplatné doklady), a to s negativním výsledkem. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě čestného prohlášení o příjmu ze dne 9. 6. 2021, v němž žalovaný uvedl příjem ve výši 30 000 Kč měsíčně a na základě náhledu na účet žalovaného vedeného u žalobkyně. Výdaje byly žalovaným uvedeny ve výši 6 900 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Žalovaný uvedl, že je rozvedený nemá dalších výdajů na spoření, pojištění a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalobkyně při ověřování celkových výdajů žalovaného vycházela z částky 20 273 Kč, neboť krom údajů uvedených žalovaným dále zjistila výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 4 513 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnala se statistickými údaji ČSÚ. Žalovaný na úvěr uhradil 22 056,69 Kč. Žalovaná částka ve výši 21 848,64 zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 1 459 Kč. Žalovaný byl k úhradě žalované částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 11. 2022.

2. Podáním došlým soudu dne 4. 5. 2023 žalobkyně žalobu co do požadovaného úroku z prodlení částečně omezila a soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 18. 5. 2023, č.j. 24C 29/2023-28, zastavil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Z listiny nazvané žádost o osobní kreditní kartu ze dne 9. 6. 2021 bylo zjištěno, že touto žádal žalovaný o kreditní kartu (A karta), s celkovou výší úvěru 20 000 Kč na dobu neurčitou. Dále žalovaný uvedl, že je rozvedený, je vlastníkem domu/bytu, má středoškolské vzdělání, má pravidelný měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, výdaje má na bydlení ve výši 6 900 Kč a ostatní ve výši 5 000 Kč, nemá žádné další závazky.

5. Ze smlouvy o osobní kreditní kartě ze dne 9. 6. 2021 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč, zápůjční úroková sazba činila 21,99 % ročně, doba trvání úvěru byla stanovena na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru. Shora uvedenou listinu žalovaný podepsal. Nedílnou součástí smlouvy byly mimo jiné i Všeobecné obchodní podmínky („ VOP“), Podmínky osobních kreditních karet („ Podmínky“), Oznámení a Sazebník.

6. Z listiny nazvané standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy seznámen se základními parametry poskytovaného úvěru a splátkovým kalendářem.

7. Z listiny žalobkyně ze dne 9. 6. 2021 bylo zjištěno, že tato obsahuje informace o šetření žalobkyně v externích registrech, kdy bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky (mimo žalobkyni) ve výši 40 000 Kč s datem ukončení 23. 3. 2020, kdy bylo zjištěno nesplácení.

8. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě žalovaného za období od 6. 8. 2022 do 7. 9. 2022 bylo zjištěno, že ke dni 7. 9. 2022 bylo vyčerpáno 20 389,64 Kč a účtovány poplatky 1 430 Kč, celkem tedy 21 819,64 Kč. Dle tohoto výpisu nastala úplná splatnost závazků žalovaného dle smlouvy o kreditní kartě, a to ve výši 25 211,30 Kč se splatností k datu 7. 9. 2022. Z dalších výpisů z účtu ke kreditní kartě a historického výpisu za období od 16. 6. 2021 do 7. 10. 2022 bylo zjištěno, že čerpání kreditní karty započalo dne 16. 6. 2021 a ke dni 7. 10. 2022 bylo vyčerpáno celkem 41 105,95 Kč. Žalobkyně sice uváděla, že bylo vyčerpáno 41 518,95 Kč, avšak do toho počítala i poplatky za správu úvěru. Celkem žalovaný zaplatil 22 056,69 Kč. Totéž se podává z přiložené tabulky žalobkyně.

9. Z dopisu nazvaného odstoupení od smlouvy ze dne 24. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto odstoupila od smlouvy o osobní kreditní kartě, a to z důvodu porušení čl. 5 odst. a) Podmínek osobních kreditních karet. Z přiložené dodejky vyplývá, že písemnost byla doručována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], kdy zásilka byla dne 30. 8. 2022 vrácena zpět odesílateli z důvodu neznámého adresáta.

10. Z podmínek osobních kreditních karet bylo zjištěno, že tyto obsahují podrobnější úpravu práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o osobní kreditní kartě. Dle ust. 5.

1. Podmínek je mimo jiné závažným porušením smlouvy, pokud se klient dostane do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého závazku ze smlouvy. Dle ust. 5.2 Podmínek je banka mimo jiné oprávněna v případě závažného porušení smlouvy od smlouvy odstoupit.

11. Ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že se jedná o obchodní podmínky žalobkyně, které upravují základní pravidla obchodních vztahů mezi bankou a klienty při poskytování bankovních služeb a obsahuji mimo jiné obecná ustanovení upravující doručování, uzavírání smluv, úročení atp., obsahují rovněž ujednání o tom, že pokud se klient poruší závažným způsobem smlouvu je banka oprávněna od této odstoupit.

12. Z dopisu ze dne 10. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván zástupcem žalobkyně k úhradě celkem 172 027,78 Kč s tím, že pokud tak do 18. 11. 2022 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému zasílán téhož dne.

13. Z listiny označené jako oznámení o úrokových sazbách a sazebníku soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9. 6. 2021 smlouvu o osobní kreditní kartě, na základě které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ke kreditní kartě až do výše 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru. Žalovaný za dobu trvání smlouvy načerpal částku 41 105,95 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, čímž porušil smluvní ujednání a žalobkyně v soulasu se smluvními ujednání od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 24. 8. 2022. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjišťovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž zjistila, že žalovaný má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 6 900 Kč měsíčně, ostatní výdaje má ve výši 5 000 Kč měsíčně, má středoškolské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost a nemá žádné další závazky. Krom úvěru řešeného v této věci měl žalovaný u jiné subjektu úvěrový produkt, úvěr ve výši 40 000, který byl ukončen k 23. 3. 2020, kdy bylo zjištěno nesplácení. Žalobkyně žalovaného prověřovala v bankovním, nebankovním registru, ostatních registrech a databázích (interní registr žalobkyně, insolvenční rejstřík, neplatné doklady), a to s negativním výsledkem. Žalobkyně při ověřování celkových výdajů žalovaného vycházela z částky 20 273 Kč, neboť krom údajů uvedených žalovaným dále zjistila výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 4 513 Kč.

15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů, které jí žalovaný sdělil, osobu žalovaného lustrovala v bankovním a nebankovním registru klientských informací a dále disponovala výpisy z běžného účtu žalovaného, ze kterých byly ověřeny jeho příjmy. Stejně tak žalobkyně do úvah o schopnostech žalovaného poskytovaný úvěr splácet zahrnula i zjištěné závazky žalovaného vůči žalobkyni. Po provedeném dokazování je tudíž nutno žalobkyni přisvědčit, že úvěruschopnost žalovaného částečně zkoumala, nicméně dospěla-li na základě zjištěných údajů k závěru o jeho schopnosti poskytované úvěry splácet, nemohla tak činit s odbornou péčí. Předně je nutno konstatovat, že žalobkyně tvrdila, že příjmovou stránku žalovaného ověřovala z běžného účtu žalovaného, kdy k tomuto doložila toliko částečný otisk z běžného účtu žalovaného za období od 17. 12. 2020 do 31. 5. 2021. Z tohoto částečného otisku se však nepodává pravidelný měsíční příjem žalovaného. Naopak je v tomto opisu dne 27. 5. 2021 uvedena sice kladná položka ve výši 16 795 Kč nicméně s poznámkou transfér z hráčského účtu [právnická osoba] a další příjmy (krom položky od společnosti [právnická osoba]) jsou pak vklady přes bankomat. Soud se může jen domnívat, proč žalobkyně nedoložila celkové měsíční výpisy z bankovního účtu žalovaného, neboť má za to, že z těchto by bylo možné zjistit, že žalovaný mohl mít krom běžných výdajů i výdaje související se sázením. Tato skutečnost sama o sobě může být indikátorem nepříznivé finanční situace žalovaného a impulsem k o to pečlivějšímu zkoumání jeho finanční situace, zejména pak ve spojení s přečerpaným úvěrovým limitem žalovaného. Pokud jde o výdajovou stránku, tak zde žalobkyně, byť měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného, nikterak neprověřovala jeho výdaje vynakládané na bydlení a ostatní výdaje. Žalobkyně uvedla, že při hodnocení výdajů tato srovnávala výdaje žalovaného s daty ČSÚ, avšak již neuvedla, s jakým výsledkem, tedy zda jsou výdaje žalovaného v tomto směru odpovídající určitému průměru či nikoliv. Možnost porovnat zjištěné údaje ohledně výdajů žalovaného s daty ČSÚ je dozajista možné využít jakožto další podpůrnou metodu při posuzování jeho úvěruschopnost. Pakliže má však žalobkyně k dispozici údaje z výpisů z účtu, který je pro žalovaného u žalobkyně veden měla tak předně vycházet z těchto údajů, neboť tyto jsou individuálními údaji daného subjektu. Žalobkyně i přes výše uvedené žalovanému úvěr poskytla, aniž se hlouběji zabývala jeho majetkovou situací, a to zejména výdaji. Vzhledem k uvedenému tak soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a proto je třeba na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 41 105,95 Kč. K tomu je nutno poznamenat, že žalobkyně uváděla více (41 518,95 Kč), avšak v tom byly započteny i poplatky za správu úvěru (7 * 59 Kč), což za čerpání považovat nelze. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 22 056,69 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 19 049,26 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 6. 2023 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 24. 6. 2023, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 6. 2023 do prodlení.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 049,26 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 25. 6. 2023 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 2 799,38 Kč, úroku ve výši 3 432,05 Kč, úroku ve výši 21,99 % ročně z částky 20 389,64 Kč od 20. 10. 2022 do 18. 1. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 389,64 Kč od 19. 1. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 643,39 Kč, úroku z prodlení z částky 20 389,64 Kč od 20. 10. 2022 do 24. 6. 2023 a úroku z prodlení z částky 1 340,38 Kč od 25. 6. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 57 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby a zastavení řízení nikoliv pro chování žalovaného) byla co do 43 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 14 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 074 Kč se sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 2 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1 980 Kč za účast při jednání soudu (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), jednu náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. g) AT), náhradu za promeškaný čas, strávený cestou k soudu a zpět, za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT, náhradu cestovních výdajů ve výši 1 357 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět za celkem 200 km vozidlem [anonymizována dvě slova] při průměrné spotřebě 4,6 litrů motorové nafty na 100 km a ceně motorové nafty 34,40 Kč / l (§ 13 odst. 1, 4 AT za užití vyhl. č. 467/2022Sb.), dále náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 142,70 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 093 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 14 %. Pokud jde o žalobkyní požadovanou náhradu nákladů řízení za tři úkony první služby – dvě písemná podání (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a účast na jednání soudu dne 27. 11. 2023 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a s tím spojené cestovné a náhrada za promeškaný čas, tak v těchto případech soud žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť má za to, že tyto úkony byly učiněny v důsledku jednání na straně žalobkyně, neboť tato měla již na počátku řízení podat žalobu, které by obsahovala všechna potřebná skutková tvrzení a stejně tak důkazy tato tvrzení prokazující, a to že tak neučinila a tvrzení a důkazy doplňovala až na výzvy soudu, nelze dávat k tíži žalovaného a stanovit mu tak povinnost hradit tyto neopodstatněné náklady. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.