24 C 299/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., se sídlem v Adresa žalobkyně, IČO: IČO žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem v Anonymizováno, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 104 003,15 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 104 003,15 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne 9. 8. 2015 smlouvu o revolvingovém úvěru, kde se zavázala poskytnout mu finanční prostředky s úvěrovým rámcem ve výši naposledy 104 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5% z dlužné částky splatných vždy k poslednímu pracovnímu dni příslušného kalendářního měsíce, nejméně však 500 Kč. Práva a povinnosti z této smlouvy byly převedeny na žalobkyni smlouvou o převodu portfolia pohledávek s účinností k 1. 11. 2023. Jelikož žalovaný nesplácel řádně, s úhradou splátek se dostal do prodlení, žalobkyně zesplatnila zbývající část úvěru ke dni 31. 8. 2024. Žalovaný po dobu trvání úvěru načerpal celkem 407 876,54 Kč a zaplatil jen 431 449 Kč. Žalobkyně tak požaduje uhrazení jistiny ve výši 101 116,40 Kč a poplatků za pojištění ve výši 2 886,75 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané žádost o revolvingový úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota a rámcová smlouva o platebních službách, soud zjistil, že touto dne 9. 8. 2015 žalovaný žádal společnost o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ke dni podpisu smlouvy ve výši 19 000 Kč a maximálním rámcem ve výši 150 000 Kč s tím, že první čerpání ve výši 8 289 Kč bude použito k úhradě zboší společnosti právnická osoba Společnost, zastoupená prodejcem, tuto žádost schválila a zavázala se tak k uvedenému plnění. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vracet a platit úrok ve výši 22,68 % ročně ve splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Tato listina dále obsahuje údaje o žalovaném, o jeho zaměstnavateli (jméno FO) s tím, že žalovaný je zaměstnán od roku 2006 s průměrnou mzdou 23 000 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč a bez dalších příjmů či závazků. Ze všeobecných obchodních podmínek a produktových podmínek soud zjistil, že tyto obsahují zejména ujednání technického charakteru pro projednávaný případ nerozhodné a dále, mimo jiné, že společnost je oprávněna při porušení smlouvy od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celého úvěru. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru pak obsahuje shrnutí základních parametrů poskytovaného úvěru.

4. Z dopisu ze dne 11. 8. 2015 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že úvěr s rámcem 19 000 Kč schválila.

5. Z listiny nazvané podklady pre súdne konanie ve spojení s výpisem čerpání a splátek a výpisy z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu vyčerpal celkem 407 876,54 Kč a zaplatil 431 449 Kč.

6. Z listiny nazvané smlouva o převodu portfolia ze dne 18. 9. 2023 včetně notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023, části seznamu převedeného portfolia, soud zjistil, že těmito listinami společnost převedla žalobkyni portfolio včetně souboru pohledávek, tj. i pohledávku za žalovaným uplatněnou v tomto řízení.

7. Z dopisu ze dne 2. 11. 2023 soud zjistil, že jím společnost a žalobkyně společně oznamovaly žalovanému, že práva a povinnosti ze shora citované smlouvy byly postoupeny žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne 24. 7. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě 21 500 Kč do 31. 8. 2024, jinak dojde k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru.

9. Z dopisu ze dne 31. 8. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalovanému zesplatnění zbývající části úvěru ke dni 31. 8. 2024 v celkové výši 117 429 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 4. 9. 2024.

10. Z dopisů (dvou) ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného (na dvě různé adresy) k úhradě celkem 133 430,86 Kč do pěti dnů od odeslání, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tyto dopisy byly žalovanému odeslány 16. 4. 2025 11. Pro níže vyložený právní názor soud nečinil žádná skutková zjištění z dopisu ze dne 22. 3. 2021, neboť se týkal pojištění a dále ceníku pro soukromou klientelu.

12. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela dne 9. 8. 2015 se žalovaným smlouvu, kde se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 19 000 Kč a maximálního úvěrového rámce 150 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytované peněžní prostředky vracet a platit úrok ve výši 22,68 % ročně ve splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. K. 1. 11. 2023 společnost převedla na žalobkyni mimo jiné práva a povinnosti z uvedené smlouvy ve vztahu k žalovanému. Žalovaný na tuto smlouvu vyčerpal celkem 407 876,54 Kč a zaplatil 431 449 Kč. Dopisem ze dne 24. 7. 2024 ve spojení s dopisem ze dne 31. 8. 2024 pak žalobkyně od smlouvy odstoupila a prohlásila celý zůstatek úvěru splatným.

13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem byl úvěr poskytnutý spotřebiteli.

15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Shora citovaný § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr" nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebitelem a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé). Odborná péče však v intencích zákona o spotřebitelském úvěru znamená, že vedle těchto informací od spotřebitele věřitel získá další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověří, to vše při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.

17. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv.

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného společnost vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, tyto kontrolovala v interních a externích databázích. Společnost při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného porovnávala příjmy a výdaje žalovaného s informacemi na základě historických dat z ČSÚ. Po provedení hodnocení žalovaného bylo jeho žádosti o úvěr vyhověno a byly mu poskytnuty finanční prostředky s úvěrovým limitem naposledy 104 000 Kč. Z žádného z předložených důkazů však nevyplývá, že by společnost jakkoli informace získané od žalovaného o jeho příjmech a výdajích ověřovala. Je přitom vysoce nepravděpodobné, že by žalovaný krom nákladů na bydlení žádné výdaje neměl. To by ostatně nepotřeboval ani revolvingový úvěr od společnosti. Společnost tak spoléhala jen na tvrzení žalovaného, kdy toto nemohla zhojil ani použitím statistických dat a modelů při posuzování příjmové a výdajové stránky žalovaného. Statistické modely se používají až jako postupy sekundární. Prvotní jsou informace sdělené žadatelem o úvěr, kdy tyto však musí být řádně ověřeny. Pokud společnost vstupní informace od žadatele neověří, pracuje pak po celou dobu hodnocení úvěruschopnosti žadatele s neověřenými daty o jeho poměrech a využití statického modelu pak nelze aplikovat, neboť není ověřena správnost vstupních informací a výsledek hodnocení pak nemusí odpovídat (a často ani neodpovídá) realitě. K této situaci tak došlo i v projednávaném případě. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

19. Poskytnuté plnění by tak bylo možné posoudit jen jako bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.), avšak v řízení bylo zjištěno, že žalovaný již vydal více, než oč se obohatil.

20. Soud z vyložených důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.