24 C 307/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi , o zaplacení 16 586 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 718 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 328 Kč od 3. 1. 2019 do 15. 5. 2019 a z částky 7 765 Kč od 16. 5. 2019 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 953 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 1 868 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 908 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 1 757 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou dne 16. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 16 586 Kč spolu s tam blíže specifikovanými úroky z prodlení. Uvedla, že se žalovaným dne 20. 7. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa], podle které mu dodávala elektřinu, avšak žalovaný řádně nehradil její cenu. Za období od 29. 8. 2018 do 6. 12. 2018 žalovanému vznikl dluh ve výši 328 Kč, který byl vyúčtován fakturou [číslo] se splatností 2. 1. 2019. Na tuto fakturu žalovaný ničeho neuhradil. Dále žalobkyně dne 17. 9. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa], podle které mu dodávala elektřinu, avšak žalovaný řádně nehradil její cenu. Za období od 26. 9. 2018 do 26. 4. 2019 žalovanému vznikl dluh ve výši 7 437 Kč, který byl vyúčtován fakturou [číslo] se splatností 15. 5. 2019. Na tuto fakturu žalovaný ničeho neuhradil. Dále za období od 27. 4. 2019 do 6. 9. 2019 žalovanému vznikl dluh ve výši 6 953 Kč, který byl vyúčtován fakturou [číslo] se splatností 25. 9. 2019. Na tuto fakturu žalovaný rovněž ničeho neuhradil. Dále žalobkyně žalovanému vyúčtovala 4 * 240 Kč za čtyři zaslané upomínky„ v souladu s příslušným ustanovením VOPD“ a 908 Kč představující náhradu škody, když tuto částku byla žalobkyně nucena vyplatit distributorovi jako cenu odpojení žalovaného.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z následujících provedených důkazů po jejich zhodnocení jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně se žalovaným dne 20. 7. 2018 uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa], kde se zavázala žalovanému do tohoto odběrného místa dodávat elektřinu a žalovaný se naproti tomu zavázal platit za tyto dodávky cenu dle ceníku v sazbě D02d (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny), tj. ve výši 3 691,01 Kč za dodanou MWh + stálé platby celkem 111,40 Kč měsíčně (ceník účinný od 1. 6. 2018, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalovaný však sjednanou cenu řádně nehradil. Za období od 29. 8. 2018 do 6. 12. 2018 žalobkyně žalovanému za dodaných 0,143 MWh elektřiny (odečet zákazníkem) vyúčtovala nedoplatek 328 Kč (po započtení zaplacených záloh ve výši 700 Kč) se splatností 2. 1. 2019 (faktura [číslo]), přičemž žalovaný tento nedoplatek neuhradil. Dále žalobkyně dne 17. 9. 2018 uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa], kde se zavázala žalovanému do tohoto odběrného místa dodávat elektřinu a žalovaný se naproti tomu zavázal platit za tyto dodávky cenu dle ceníku v sazbě D02d (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny), tj. pro rok 2018 ve výši 3 691,01 Kč za dodanou MWh + stálé platby celkem 111,40 Kč měsíčně a pro rok 2019 ve výši 4 122,93 Kč za dodanou MWh + stálé platby celkem 128,42 Kč měsíčně (ceník účinný od 1. 6. 2018, ceník účinný od 1. 1. 2019, smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny). Žalovaný však sjednanou cenu řádně nehradil. Za období od 26. 9. 2018 do 26. 4. 2019 žalobkyně žalovanému za dodaných 1,880 MWh elektřiny (odečet dodavatele) vyúčtovala nedoplatek 7 437 Kč (po započtení zaplacených záloh ve výši 2 100 Kč) se splatností 15. 5. 2019 (faktura [číslo]), přičemž žalovaný tento nedoplatek neuhradil. Za období od 27. 4. 2019 do 6. 9. 2019 žalobkyně žalovanému za dodaných 1,330 MWh elektřiny (odhad odečtu) vyúčtovala nedoplatek 6 953 Kč se splatností 25. 9. 2019 (faktura [číslo]), přičemž žalovaný tento nedoplatek neuhradil. Součástí obou smluv byly prostřednictvím včleňovací doložky všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny (smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny), kde je mimo jiné zakotveno právo žalobkyně požadovat poplatek ve výši 240 Kč za doporučenou upomínku s výzvou k úhradě (všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny). Tyto upomínky žalobkyně žalovanému vyúčtovala celkem čtyři (jednotlivé upomínky). Dále žalobkyně vyúčtovala žalovanému 908 Kč za samostatné odpojení podle ceníku distributora (faktura [číslo] ceník služeb [anonymizována dvě slova]). Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem ze dne 24. 6. 2020 vyzván k úhradě celkem 15 626 Kč zástupcem žalobkyně s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby (předžalobní upomínka, podací arch, informace k zásilkám).

4. Dále, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném náhrady škody ve výši 908 Kč, soud dospěl k závěru, že o tomto nároku neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“)), neboť neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, že částku 908 Kč distributorovi uhradila. K tomu je nutno dodat, že o této skutečnosti nemohla být žalobkyně řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila, přičemž poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Žalobkyně jako obchodník s elektřinou (§ 22 odst. 1 písm. e) ¨zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném v době uzavření smluv, dále již jen„ energetický zákon“) uzavřela se žalovaným jako konečným zákazníkem (§ 22 odst. 1 písm. f) energetického zákona) platné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 energetického zákona). Součástí této smlouvy byly obchodní podmínky, a odběr elektřiny byl žalobkyní správně měřen měřícím zařízením (§ 49 energetického zákona). Žalobkyně splnila svou povinnost z citovaných smluv a žalovanému do odběrných míst dodávala elektřinu, avšak žalovaný, byť se k tomu zavázal, za fakturovaná období neuhradil celou cenu. Tím se dostal do prodlení (§ 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále již jen„ o. z.“).

6. Z vyložených důvodů shledal soud žalobu v části, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení dlužné ceny za dodanou elektřinu, důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve výroku I. uvedenou částku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když údaje o splatnosti obsažené v žalobě zcela odpovídají zjištěnému skutkovému stavu) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

7. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení poplatků (svou povahou se jedná o smluvní pokuty) v celkové výši 960 Kč, vyúčtovaných dle obchodních podmínek. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné.

8. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokuty podle ustanovení obchodních podmínek, dospěl soud k závěru, že se žalobkyně dopustila chování v rozporu se zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto v této části žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, stejně jako ze shora vyložených důvodů zamítl nárok na náhradu škody ve výši 908 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení.

9. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 89 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 11 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 78 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 757 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 78 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.