24 C 361/2019

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení 2 772 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 772 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 1. 11. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce doc. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. na náhradě nákladů řízení 5 719 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení v této věci byla náhrada škody vzniklá právní předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], společnost s ručením omezeným ([IČO]) tím, že v období od 27. 7. 2018 do 9. 8. 2018 vyplácela své zaměstnankyni paní [jméno] [příjmení] náhradu mzdy při její pracovní neschopnosti způsobené úrazem při dopravní nehodě, kterou dne 27. 7. 2018 způsobil žalovaný, když nedal přednost zprava na křižovatce v obci [obec]. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 27. 7. 2018 kolem 8:30h způsobil na křižovatce bez vyznačení přednosti v jízdě v obci [obec] dopravní nehodu, když nedal přednost zprava vozidlu paní [jméno] [příjmení] (dále také jen„ poškozená“). Poškozená utrpěla při této dopravní nehodě úraz a v době od 27. 7. 2018 do 4. 11. 2018 byla v pracovní neschopnosti. Zaměstnavatelem poškozené byla v té době [právnická osoba] [anonymizována tři slova], společnost s ručením omezeným, která jí také v období od 27. 7. 2018 do 9. 8. 2018 vyplácela náhradu mzdy, a to celkem ve výši 2 772 Kč. V následujícím období (od 10. 8. 2018 do 4. 11. 2018) vyplácela poškozené nemocenskou Okresní správa sociálního zabezpečení Chomutov, která rozhodnutím ze dne 28. 8. 2019, [číslo jednací], uložila žalovanému povinnost zaplatit jí za to regresní náhradu ve výši 23 092 Kč. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], společnost s ručením omezeným žalovaného dopisem ze dne 16. 10. 2019 vyzvala k úhradě náhrady škody ve výši 2 772 Kč nejpozději do 31. 10. 2019 (škoda je zde popsána shodně s podanou žalobou), přičemž tento dopis byl žalovanému doručen 18. 10. 2019. Na to se žalovaný obrátil na svou pojišťovnu ([právnická osoba], [část názvu právnické osoby]), která mu oznámila, že tento nárok není kryt z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neboť není v přímé příčinné souvislosti s dopravní nehodou, kterou žalovaný způsobil. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 12. 12. 2019. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.) se podává, že každý odpovídá za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením právní povinnosti. Ke vzniku odpovědnosti za škodu přitom musí být kumulativně splněny čtyři základní předpoklady, a to porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které zákon presumuje (je na škůdci, aby případně prokázal, že vznik škody nezavinil). V projednávaném případě žalovaný způsobil dopravní nehodu tím, že na křižovatce bez vyznačení přednosti v jízdě nedal přednost zprava vozidlu poškozené. Tím porušil povinnost stanovenou § 22 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v účinném znění. [anonymizováno 5 slov], společnost s ručením omezeným, jako zaměstnavateli poškozené [jméno] [příjmení] vznikla škoda ve výši 2 772 Kč tím, že poškozené v období od 27. 7. 2018 do 9. 8. 2018 (tj. po dobu první 14 dnů pracovní neschopnosti) vyplácela náhradu mzdy podle § 192 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v účinném znění. Příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody je jednoznačně dána, neboť pokud by žalovaný svou právní povinnost danou dopravními předpisy neporušil, nedošlo by k dopravní nehodě, žalovaná by nebyla v pracovní neschopnosti a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], společnost s ručením omezeným by nemusela poškozené vyplácet náhradu mzdy. Tím byly naplněny veškeré předpoklady pro to, aby se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], společnost s ručením omezeným mohla domáhat po žalovaném náhrady vzniklé škody. Tento nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Pro úplnost soud dodává, že je lichá argumentace žalovaného, že pro absenci speciálního zákonného ustanovení (jako má orgán vyplácející dávky nemocenského pojištění – srov. § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, v účinném znění), se žalobkyně nemůže domáhat náhrady škody. Je tomu naopak, neboť při absenci speciální úpravy o regresní náhradě, by orgán vyplácející dávky nemocenského pojištění neměl možnost domáhat se po škůdci jakékoliv náhrady, avšak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) naproti tomu má možnost domáhat se náhrady podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody (v tomto případě podle § 2910 o. z.) a speciální úprava by tak byla nadbytečná. Z vyložených důvodů soud žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 2 772 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky od 1. 11. 2019 (když právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému přiměřenou lhůtu k plnění do 31. 10. 2019) podle § 1970 o. z., a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Při absenci právní úpravy stanovící sazby odměny paušálně pro řízení v jednom stupni jak předpokládá ustanovení § 151 odst. 2 věta první před středníkem o.s.ř., je třeba postupovat podle § 151 odst. 2 věty první části za středníkem o.s.ř. a odměnu za zastoupení advokátem stanovit podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ AT“, která je v současné době jediným platným a účinným předpisem, který stanoví mimosmluvní výši odměny advokáta (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Náklady řízení ve výši 5 719 Kč tak sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a účast u jednání soudu (§ 7, § 8 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), tří náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 819 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Dalších případných nákladů se žalobkyně výslovně vzdala. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.