24 C 363/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 172 958,64 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 137 580 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 5. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 35 378,64 Kč, úroku ve výši 28 208 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 167 817,91 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 790,60 Kč, úroku z prodlení z částky 172 958,64 Kč od 22. 11. 2022 do 4. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 35 378,64 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 22. 11. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí dohromady 172 958,64 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se co do 51 167,58 Kč jedná o nesplacený revolvingový úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 29. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že totožnost žalované byla ověřena výpisem z jejího účtu a kopií občanského průkazu. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše limitu 25 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 2,97 % z poskytnutého úvěrového rámce. Limit byl následně (dodatkem z téhož dne) navýšen na 50 000 Kč. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 76 622 Kč, avšak zaplatila jen 33 853 Kč. Jelikož se dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 17. 8. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 49 038,90 Kč, poplatků za pojištění ve výši 528,68 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Dále co do 121 791,06 Kč žalovaná částka představuje nesplacený revolvingový úvěr podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 14. 1. 2020 Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že totožnost žalované byla ověřena výpisem z jejího účtu a kopií občanského průkazu. Žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok, to vše v měsíčních splátkách ve výši 4 % z poskytnutého úvěrového rámce. Limit byl následně (dodatkem z téhož dne) navýšen na 120 000 Kč. Za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem 187 052 Kč, avšak zaplatila jen 92 241 Kč. Jelikož se dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 17. 8. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 118 779,01 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 412,05 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo] soud zjistil, že tato je datována dnem 14. 1. 2020 a obsahuje údaje o žalobkyni a žalované s tím, že za žalovanou obsahuje místo podpisu číselný kód. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. První čerpání ve výši 5 589 Kč mělo být použito na nákup zde specifikovaného mobilního telefonu u prodejce [právnická osoba] (která zde rovněž figuruje jako zprostředkovatel úvěru) a i splácení této částky má specifický režim (úrok 18,43 % ročně a 10 splátek po 609 Kč, které budou započteny do celkové minimální měsíční splátky). Smlouva dále obsahuje údaje o žalované, zejména že bydlí u rodičů a má příjem 17 000 Kč měsíčně. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců.

4. Z listiny nazvané dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem [číslo] soud zjistil, že tato je datována 22. 12. 2021 a na místě podpisu žalované je zde opět jen číselný kód. Listina obsahuje ujednání, že výše úvěrového rámce se mění na 120 000 Kč.

5. Z listiny nazvané úvěrová karta soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy žalované ve výši 17 000 Kč měsíčně, s životním minimem ve výši 3 410 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 2 404 Kč a u jiných společností ve výši 202 Kč. Výsledná splátka schváleného úvěru měla být 609 Kč. Dále pak počítala s příjmy dalších členů domácnosti ve výši 30 000 Kč. Podle této listiny pak žalovaná uvedla své výdaje ve výši 9 488 Kč. Z přiložené úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla další dva nesplacené úvěry, a to jeden splátkový a jeden nesplátkový. U nesplátkového úvěru (debet na běžném účtu) byla žalovaná průběžně s jednotlivými splátkami v prodlení a úvěrový limit měla přečerpaný. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně a je zde uvedeno, že žalované byl schválen úvěr ve výši 120 000 Kč s tím, že její příjmy jsou 17 000 Kč, příjem partnera 30 000 Kč, bydlí u rodičů a jiným společnostem splácí 9 488 Kč. Nutno podotknout, že tyto údaje si s předchozími odporují.

6. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem 187 052 Kč a zaplatila žalobkyni 92 241 Kč. Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady. Z přiložené listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil. že žalobkyně eviduje vyplacení částky 5 589 Kč dne 3. 2. 2020.

7. Z dopisu ze dne 17. 8. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 133 161,61 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 18. 8. 2022.

8. Z listiny nazvané [anonymizována dvě slova] – revolvingový úvěr [číslo] soud zjistil, že tato je datována 29. 5. 2021, přičemž místo podpisu žalované je zde číselný kód. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 25 000 Kč, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 24,88 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,97 % ze sjednaného úvěrového rámce, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Smlouva dále obsahuje údaje o žalované, zejména že bydlí u rodičů a má příjem 19 640 Kč měsíčně. Z přiložených úvěrových podmínek soud zjistil, že mimo jiné zakotvují oprávnění žalobkyně v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením dvou a více splátek, případně do prodlení delšího tří měsíců.

9. Z listiny nazvané dodatek k úvěrové smlouvě s přiděleným variabilním symbolem [číslo] soud zjistil, že tato je datována 19. 11. 2021 a na místě podpisu žalované je zde opět jen číselný kód. Listina obsahuje ujednání, že výše úvěrového rámce se mění na 50 000 Kč a minimální splátka na 1 485 Kč.

10. Z listiny nazvané úvěrová karta soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy žalované ve výši 19 640 Kč měsíčně, s životním minimem ve výši 3 860 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 1 800 Kč a u jiných společností ve výši 2 630 Kč. Výsledná splátka schváleného úvěru měla být 743 Kč. Dále pak počítala s příjmy dalších členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. Podle této listiny pak žalovaná uvedla své výdaje ve výši 13 614 Kč. Z přiložené úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná měla další tři nesplacené úvěry, a to jeden splátkový, jeden nesplátkový a jednu kreditní kartu. U nesplátkového úvěru (debet na běžném účtu) byla žalovaná průběžně s jednotlivými splátkami v prodlení a úvěrový limit měla přečerpaný. U splátkového si odkládala splátky. Z listiny nazvané potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že se jedná o interní dokument žalobkyně a je zde uvedeno, že žalované byl schválen úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že její příjmy jsou 19 640 Kč, příjem partnera 25 000 Kč, bydlí u rodičů a jiným společnostem splácí 13 614 Kč. Nutno podotknout, že tyto údaje si s předchozími odporují.

11. Z listiny nazvané výpis čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná vyčerpala celkem 76 622 Kč a zaplatila žalobkyni 33 853 Kč. Z této listiny rovněž vyplývá, jakým způsobem žalobkyně zaúčtovávala jednotlivé úhrady. Z přiložené listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy soud zjistil. že žalobkyně eviduje vyplacení částky 25 000 Kč dne 31. 5. 2021.

12. Z dopisu ze dne 17. 8. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznámila žalované, že jelikož se dostala do prodlení, vyzývá ji ke splacení celého úvěru ve výši 57 155,09 Kč. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 18. 8. 2022.

13. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že se jedná o žalobčin náhled na výklad práva ohledně posuzování úvěruschopnosti klientů (shodně jako v doplnění žaloby).

14. Z dopisu ze dne 8. 9. 2022 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení celkem 193 481,01 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán 9. 9. 2022.

15. Z výpisu z účtu žalované ze dne 11. 9. 2020 soud zjistil, že v období od 13. 8. 2020 do 11. 9. 2020 žalovaná hospodařila se zůstatkem 6 041 Kč, přičemž tento účet byl využíván i pro platby [jméno] [příjmení] (viz popisky), a to k placení výživného, telefonu a mimo jiné insolvence. Jmenovanému sem byla rovněž vyplácena mzda od [právnická osoba] [obec]. Z dalšího výpisu ze dne 12. 10. 2020 soud již krom uvedeného nic nezjistil, neboť tento výpis nebyl kompletní.

16. Z pojistných podmínek a rámcových pojistných podmínek pak soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 14. 1. 2020 účastnice prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše limitu 20 000 Kč, a to i opakovaně, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. První čerpání ve výši 5 589 Kč mělo být použito na nákup zde specifikovaného mobilního telefonu u prodejce [právnická osoba] (která zde rovněž figuruje jako zprostředkovatel úvěru) a i splácení této částky má specifický režim (úrok 18,43 % ročně a 10 splátek po 609 Kč, které budou započteny do celkové minimální měsíční splátky) Následně se účastnice dne 22. 12. 2021 dohodly na navýšení limitu na 120 000 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná vyčerpala celkem 187 052 Kč a zaplatila 92 241 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 17. 8. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Dále účastnice dne 29. 5. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřely smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr až do výše limitu 25 000 Kč, přičemž žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 24,88 % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,97 % ze sjednaného úvěrového rámce, splatných ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Následně se účastnice dne 19. 11. 2021 dohodly na navýšení limitu na 50 000 Kč a navýšení splátky na 1 485 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná vyčerpala celkem 76 622 Kč a zaplatila 33 853 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 17. 8. 2022 celý zůstatek úvěru splatným. Před uzavřením obou smluv žalobkyně hodnotila údaje o žalované, a to její příjem a splátky dalších úvěrů. Tyto údaje však v několika listinách jinak nazývala (výdaje domácnosti x splátky jiných úvěrů; příjem dalších členů domácnosti x příjem partnera – žalovaná přitom bydlela u rodičů) a tak učiněná zjištění neodpovídají výchozím údajům. V případě první ze smluv žalobkyně vycházela ohledně příjmů žalované z částky 17 000 Kč měsíčně a dále počítala s životním minimem ve výši 3 410 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 2 404 Kč a u jiných společností ve výši 202 Kč. Výsledná splátka schváleného úvěru měla být 609 Kč. Dále pak počítala s příjmy dalších členů domácnosti ve výši 30 000 Kč. Podle úvěrové karty pak žalovaná uvedla své výdaje ve výši 9 488 Kč (v jiné listině žalobkyně tuto částku měla identifikovánu jako splátky jiným společnostem). V případě druhé ze smluv žalobkyně vycházela ohledně příjmů žalované z částky 19 640 Kč měsíčně a dále počítala s životním minimem ve výši 3 860 Kč, splátkami jiných úvěrů u žalobkyně ve výši 1 800 Kč a u jiných společností ve výši 2 630 Kč. Výsledná splátka schváleného úvěru měla být 743 Kč. Dále pak počítala s příjmy dalších členů domácnosti ve výši 25 000 Kč. Podle úvěrové karty pak žalovaná uvedla své výdaje ve výši 13 614 Kč (v jiné listině žalobkyně tuto částku měla identifikovánu jako splátky jiným společnostem). Dále si žalobkyně vyžádala úvěrovou zprávu (nebankovní registr klientských informací), podle které měla žalovaná další neskončené úvěrové produkty, přičemž v obou případech u debetního zůstatku na účtu měla přečerpaný limit a průběžně byla v prodlení s jednotlivými splátkami. Dále si pak u splátkového úvěru odkládala splátky. Dále pak žalobkyně disponovala výpisem z účtu žalované ze dne 11. 9. 2020 (ačkoli jedna smlouva byla uzavřena v lednu 2020 a druhá v květnu 2021), přičemž z toho se mimo jiné podává, že žalovaná hospodařila se zůstatkem 6 041 Kč a tento účet byl využíván i pro platby [jméno] [příjmení], a to k placení výživného, telefonu a mimo jiné insolvence. Jmenovanému sem byla rovněž vyplácena mzda od [právnická osoba] [obec].

18. Po právní posouzení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných než žalobkyní uváděných důvodů.

19. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

22. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

24. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a které vyhodnocovali odborní pracovníci žalobkyně v rámci zjišťování kreditního skóre. Výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být hrazena, aniž by došlo k předlužení. Žalobkyně však již neuvedla, k jakým závěrům dospěla, přičemž soud je toho názoru, že pokud žalobkyně při zjišťování kreditního skóre nevycházela z reálných výdajů, nemohla dospět k žádným relevantním závěrům. Jak je uvedeno výše, žalobkyně ohledně výdajů žalované pracovala jen s životním minimem. Pokud pak dále zohledňovala výdaje domácnosti ve vazbě na příjmy ostatních členů domácnosti, neshledává soud tento způsob správným, neboť skutečnost, že ostatní členové domácnosti žalované (bydlela u rodičů) mají nějaký příjem, ještě neznamená, že z tohoto příjmu bude žalovaná oprávněna hradit žalobkyni splátky. K ověření uvedených údajů (ani ohledně příjmů žalované) pak žalobkyně nepředložila žádný doklad. Naproti tomu i z úvěrové zprávy, kterou žalobkyně měla k dispozici se podává, že finanční situace žalované nebyla dobrá, když u debetního zůstatku měla přečerpaný limit, průběžně se dostávala do prodlení a u splátkového úvěru si odkládala splátky. Při zvyšování limitů u obou smluv pak žalobkyně již nezjišťovala vůbec ničeho, avšak vzhledem ke skutečnosti, že splátky byly stanoveny procentuálně k výši čerpaného úvěru, to soud považuje za neomluvitelné, neboť výše limitu značně ovlivní výši splátky a tudíž i splátkové zatížení žalované. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

25. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 263 674 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná již takto vydala 126 094 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 137 580 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 3. 4. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s předvoláním k nařízenému jednání uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 4. 4. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 5. 4. 2023 do prodlení.

26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 137 580 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 5. 4. 2023 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 35 378,64 Kč, úroku ve výši 28 208 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 167 817,91 Kč od 22. 11. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 5 790,60 Kč, úroku z prodlení z částky 172 958,64 Kč od 22. 11. 2022 do 4. 4. 2023 a úroku z prodlení z částky 35 378,64 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (počítáno včetně příslušenství) odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).