24 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 82 180 Kč s příslušenstvím, takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40 380 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 7,5 % ročně od 4. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 41 800 Kč, úroku ve výši 103 004,76 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 44 760,35 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 37 449,49 Kč, úroku z prodlení z částky 44 760,35 Kč od 28. 9. 2023 do 3. 11. 2024 a úroku z prodlení z částky 4 380,35 Kč od 4. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 31. 8. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit jí 82 180 Kč spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla dne 29. 7. 2011 uzavřena smlouva o půjčce. Na základě uvedené smlouvy společnost půjčila žalovanému 50 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč (představující kapitalizovaný úrok ve výši 6 384 Kč, administrativní poplatek ve výši 9 500 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 25 916 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 530 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně (poslední částku uhradil dne 27. 5. 2012), přičemž zůstal dlužen na jistině 44 760,35 Kč a na souhrnném poplatku 37 419,65 Kč. Žalovaný před podáním žaloby na tuto pohledávku uhradil celkem 9 620 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka pak byla dne 21. 9. 2023 postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že zde obchodní zástupce společnosti vyplnil některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 20 000 Kč a další příjmy domácnosti 25 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je spoluvlastník, vyživovací povinnost nebyla uvedena a ani vlastnictví k vozidlu, má další zápůjčky u společnosti. Na nájem vynakládá 1 500 Kč, 1 000 Kč na telefon, 3 500 Kč na domácnost a na splátky půjček/výživné 6 200 Kč. K ověření těchto údajů měly být předloženy: občanský průkaz, pracovní smlouva a výplatní pásky.

4. Z listiny nazvané smlouva o půjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 29. 7. 2011 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč (představující úrok ve výši 6 384 Kč, administrativní poplatek ve výši 9 500 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 25 916 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 530 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 50 000 Kč v hotovosti předána.

5. Z listiny nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce soud zjistil, že je zde mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 63,91 % ročně (pro případ 60 splátek) a dále tato listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy atp.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.

7. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 27. 10. 2023.

8. Z dopisu ze dne 30. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkem 233 512,89 Kč s tím, že pokud tak do 14. 8. 2024 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 30. 7. 2024.

9. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalovanému dne 29. 7. 2011 předala v hotovosti částku 50 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 41 800 Kč (představující úrok ve výši 6 384 Kč, administrativní poplatek ve výši 9 500 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 25 916 Kč), to vše v pravidelných 60 týdenních splátkách po 1 530 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil jen 9 620 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, osobní stav, typ bydlení atp. U příjmů je uvedena mzda 20 000 Kč a další příjmy domácnosti 25 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je spoluvlastník, vyživovací povinnost nebyla uvedena a ani vlastnictví k vozidlu, žalovaný pak má další zápůjčky u společnosti. Na nájem žalovaný vynakládá 1 500 Kč, 1 000 Kč na telefon, 3 500 Kč na domácnost a na splátky půjček/výživné 6 200 Kč. Tato pohledávka pak byla dne 21. 9. 2023 postoupena žalobkyni.

10. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

12. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

13. Podle § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále již jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem půjčky měla být částka 50 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou (§ 39 obč. zák.), přičemž k neplatnosti by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. Tyto doklady nicméně součástí smlouvy ani zákaznické karty nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací. Nutno rovněž poznamenat, že žalovaný měl uvést svou mzdu ve výši 20 000 Kč, což sice mělo být ověřeno, nicméně v zákaznické kartě jsou uvedeny i další příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, ze kterých společnost do značné míry při hodnocení platební kapacity vycházela, nicméně tyto další příjmy domácnosti nebyly nikterak ověřeny (natož doloženy). Je třeba poukázat na skutečnost, že žalovaný je výlučným dlužníkem a případné další příjmy osob, které s žalovaným sdílí domácnost nelze zohlednit, neboť tyto nejsou spoludlužníky sjednaného závazku. Pakliže žalovaný uvedl v rámci druhu bydlení, že je spoluvlastníkem, pak již není uvedeno čeho, zda tedy nemovité věci či věci jiné. V případě, že by žalovaný byl spoluvlastníkem nemovité věci, pak by toto tvrzení odporovalo skutečnosti, že žalovaný na výdajové stránce uvedl částku 1 500 Kč jakožto nájem/inkaso. Spoluvlastník nemovité věci by tak dozajista nehradil nájemné, pakliže by mohl bydlet ve své nemovitosti. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného tak v zákaznické kartě byly uvedeny výdaje, jak bylo zmíněno výše na nájem/inkaso ve výši 1 500 Kč, kdy k tomuto nebyly předloženy žádné ověřovací dokumenty. Co se týče uvedené výše nájemného toto se soudu nejeví jako reálné, kdy jeho výše odpovídá spíše nějaké formě spolubydlení. Z uvedených výdajů také není patrno, zda byly v rámci části nájemného započítány také výdaje na energie. Pokud by tomu tak bylo, tak by to jen podpořilo závěr soudu, že uvedená výše nájemného není reálná. Ohledně dalších uvedených výdajů (na domácnost, telefon, splátky půjček) opět nebylo ničeho doloženo. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015). Z vyložených důvodů soudu nezbylo, než na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 39 obč. zák.

18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 451 obč. zák.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 9 620 Kč a k vydání tak zbývá již jen 40 380 Kč. Soud tedy nárok posoudil a vypořádal dle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh první den poté, kdy byl o plnění požádán (§ 563 obč. zák.). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 obč. zák.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předloženého podacího lístku nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 2. 11. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 3. 11. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 4. 11. 2024 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu co do zaplacení 40 380 Kč a úroků z prodlení z této částky jdoucích od 4. 11. 2024 do zaplacení důvodnou a žalobě v této části výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Povinnost k zaplacení úroků z prodlení vyplývá z § 517 odst. 2 obč. zák., a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní. Co do zbytku žalobou uplatněného nároku soudu nezbylo než žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout.

20. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.