24 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 25 251,08 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 225,13 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 2. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení 11 025,95 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 224 Kč od 29. 8. 2020 do 2. 7. 2021, z částky 25 251,08 Kč od 3. 7. 2021 do 1. 3. 2022 a z částky 11 025,95 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí celkem 36 243,22 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela dne 21. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 25 678,24 Kč, a to ve 24 splátkách po 2 528,26 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje za období od 12. 6. 2020 do 10. 8. 2020 ve výši 2 019,22 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 11. 2. 2022, dne 19. 4. 2022 a dne 27. 5. 2022 žalobkyně žalobu co do 8 972,92 Kč na jistině, co do smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku ve výši 4 173 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 553,21 Kč a úroku z prodlení z částky 8 972,92 Kč od 3. 7. 2021 do zaplacení, omezila. Soud proto řízení usnesením ze dne 23. 2. 2022, č.j. 24C 58/2022-19, v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru ve splátkách [číslo] soud zjistil, že je datovaná dnem 21. 11. 2018 a obsahuje ujednání o tom, že společnost poskytne žalované 35 000 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná ve 24 splátkách po 2 528,26 Kč vrátí 60 678,24 Kč Smlouva však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované.

5. Z jednotlivých výpisů z účtu soud zjistil, že dne 21. 11. 2018 žalovaná zaplatila společnosti. z účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč. Společnost pak žalované na uvedený účet téhož dne poukázala 35 000 Kč.

6. Z listiny nazvané přehled plateb soud zjistil, že žalobkyně na žalobou uplatněnou pohledávku eviduje platbu ve výši 15 718,35 Kč dne 2. 7. 2021. Z listiny nazvané [anonymizováno] [číslo] pak soud zjistil, že společnost eviduje dvě platby po 2 528,26 Kč.

7. Z jednotlivých upomínek a dopisu nazvaného předžalobní výzva soud zjistil, že jsou adresovány žalované a je zde upomínána o úhradu dluhu podle smlouvy [číslo].

8. Z dohody o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 17. 8. 2020 společnost [právnická osoba] žalobkyni postoupila soubor pohledávek. Z potvrzení o přijetí platby se pak podává, že žalobkyně za toto postoupení pohledávek zaplatila úplatu. Z dopisu ze dne 8. 9. 2020 a přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení žalobou uplatněného nároku vyrozuměna.

9. Z dopisu ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 55 507 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 254,96 Kč s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán dne 5. 5. 2021.

10. Z obchodních podmínek soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil, stejně jako nečinil žádná skutková zjištění z další listiny nazvané [anonymizováno] [číslo], neboť přiložení této listiny k žalobě zůstalo bez vysvětlení a soudu není zřejmé, za jakým účelem byla vytvořena a jaké skutečnosti by z ní měly vyplývat.

11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jejího účtu. Dne 21. 11. 2018 žalovaná zaplatila společnosti [právnická osoba] z účtu č. [bankovní účet] částku 1 Kč a tato společnost pak žalované na uvedený účet téhož dne poukázala 35 000 Kč. Žalovaná na žalobou uplatněnou pohledávku zaplatil celkem 20 774,87 Kč. Žalobou uplatněný nárok byl postoupen žalobkyni, přičemž žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna.

12. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu), ohledně upomínání a ohledně doručení předžalobní upomínky pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaná v této věci, stejně jako nelze uzavřít, že by žalovaná jakkoli souhlasila se zněním smlouvy, jak byla soudu předložena. K předloženým upomínkám žalobkyně nepřiložila žádný doklad o jejich doručení, ba ani odeslání. K předžalobní upomínce je pak nutno dodat, že tuto sice žalobkyně k žalobě připojila, avšak nepřiložila žádný doklad o jejím doručení žalované. Závěr, že se tato listina dostala do sféry dispozice žalované z předloženého podacího archu přijmout nelze.

13. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovanou (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny do 21. 11. 2020 a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

15. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

16. Dále z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

17. V projednávaném případě žalobkyně ani neuvedla, jakým způsobem úvěruschopnost žalované měla být posuzována (krom zmínky o lustraci v některých registrech). Posouzení úvěruschopnosti žalované se pak nepodává ani z jednoho z provedených důkazů. I z tohoto důvodu soud shledal uzavřenou smlouvu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou.

18. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), současně bylo zjištěno, že žalovaná takto vydala již 20 774,87 Kč a k vydání tak zbývá ještě 14 225,13 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 28. 2. 2022 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s usnesením o částečném zastavení řízení uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 1. 3. 2022, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 2. 3. 2022 do prodlení.

19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 14 225,13 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 2. 3. 2022 v žalobkyní požadované výši 10 % ročně, což je méně, než by žalobkyně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. mohla požadovat. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 11 025,95 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 224 Kč od 29. 8. 2020 do 2. 7. 2021, z částky 25 251,08 Kč od 3. 7. 2021 do 1. 3. 2022 a z částky 11 025,95 Kč od 2. 3. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádné z účastnic (§ 142 odst. 2 o.s.ř.).