24 C 93/2023

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi , o zaplacení 13 812 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 12 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 18. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 583,32 Kč, úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 8. 9. 2022 do 17. 6. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce JUDr. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 1 126 Kč do tří dnů od právní moci 1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí 13 812 Kč spolu s tam blíže specifikovanými úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovanou uzavřela pomocí prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách [webová adresa]) dne 7. 3. 2022 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 9. 3. 2022. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč převodem na její účet tak, že 7. 3. 2022 bylo poskytnuto 4 500 kč a dne 9. 3. 2022 dalších 7 500 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit do 6. 4. 2022 při nulové úrokové sazbě. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje za období od 7. 4. 2022 do 5. 9. 2022 ve výši 1 812 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 812 Kč. Dále pak žalobkyně požaduje 100 Kč představující paušální náhradu na upomínku a náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 35 Kč.

2. Podáním došlým soudu dne 18.8.2023 žalobkyně doplnila, jakým způsobem její právní předchůdkyně ověřovala totožnost žalované a vzhledem ke skutečnosti, že nedisponuje důkazy o posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, žalobu co do částky ve výši 1 912 Kč představující požadované příslušenství, resp. kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluví pokutu ve výši 1 812 Kč omezila. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby, usnesením ze dne 12. 6. 2023, č.j. 24 C 93/2023-19, zastavil.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že je datovaná dnem 6. 3. 2022 a obsahuje ujednání o tom, že společnost poskytne žalované 4 500 Kč na účet č. [bankovní účet] a žalovaná do 6. 4. 2022 tyto prostředky vrátí. Smlouva však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované. Z další listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že je datovaná dnem 9. 3. 2022 a obsahuje shodná ujednání jako smlouva předcházející s tím rozdílem, že jistina je 12 000 Kč Ani tato listina neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalované.

5. Z jednotlivých částečných výpisů z účtu soud zjistil, že dne 7. 3. 2022 žalovaná zaplatila společnosti. z účtu č. [bankovní účet] částku 0,01 Kč. Společnost pak žalované na uvedený účet dne 7. 3. 2022 poukázala 4 500 Kč a dne 9. 3. 2022 7 500 Kč.

6. Z jednotlivých upomínek a dopisu nazvaného předžalobní výzva soud zjistil, že jsou adresovány žalované a je zde upomínána o úhradu dluhu podle smlouvy [číslo].

7. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 8. 12. 2021 se společnost [právnická osoba] se žalobkyní dohodla na postupování pohledávek za dlužníky. Z listiny nazvané společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek soud zjistil, že k citované rámcové smlouvě byla dne 5. 9. 2022 uzavřena dílčí smlouva. Z dopisu ze dne 12. 9. 2022 a přiloženého podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení žalobou uplatněného nároku vyrozuměna.

8. Z dopisu ze dne 5. 1. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovanou vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo] ve výši 13 912 Kč s příslušenstvím s tím, že pokud tak neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalované odeslán dne 9. 1. 2023.

9. Z obchodních podmínek a výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.

10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: [právnická osoba] (a nyní i žalobkyně) disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, bydlištěm, rodným číslem a číslem jejího účtu. Dne 7. 3. 2022 žalovaná zaplatila společnosti z účtu č. č. [bankovní účet] částku 0,01 Kč a společnost pak žalované na uvedený účet dne 7. 3. 2022 poukázala 4 500 Kč a dne 9. 3. 2022 částku 7 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok byl postoupen žalobkyni, přičemž žalovaná byla o této skutečnosti vyrozuměna.

11. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) a ohledně upomínání pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení listin nazvaných smlouva o úvěru a obchodních podmínek, avšak ani jedna z uvedených listin neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaná v této věci, stejně jako nelze uzavřít, že by žalovaná jakkoli souhlasila se zněním smluv, jak byly soudu předloženy. K předloženým upomínkám žalobkyně nepřiložila žádný doklad o jejich doručení, ba ani odeslání.

12. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovanou (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

13. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzených smluv, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny nejpozději do 6. 4. 2022 a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouvy (či obchodní podmínky) předložené soudu odpovídájí těm, které byly vystaveny na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejich tvrzeného uzavření.

14. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

15. Pro nadbytečnost se pak již soud nezabýval naprostou absencí tvrzení o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat schopnost žalované tvrzený úvěr splácet.

16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a doby, která od chvíle jeho získání již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 16. 6. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s rozhodnutím o částečném zastavení řízení, doručena do datové schránky), následující den, tj. 17. 6. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 18. 6. 2023 do prodlení.

17. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o. z. jdoucích od 18. 6. 2023 v žalobkyní požadované výši 11,75 % ročně, tedy nižší, než by jí podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náleželo. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než tam uvedené třídenní.

18. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení, úroku z prodlení z částky 583,32 Kč, úroků z prodlení z částky 12 000 Kč od 8. 9. 2022 do 17. 6. 2023 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 75 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 25 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 50 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 126 Kč tak představují odměnu za tři úkony právní služby po 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 2. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.), to vše snížené na 50 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.