28 C 104/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 039,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 080,58 Kč do osmnácti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 959,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 917,42 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení a z částky 587,25 Kč od 29. 2. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 239,27 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 20 039,61 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla blíže neuváděný den, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , hodnota, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit spolu s úrokem v pravidelných anuitních splátkách ve výši 1 226,62 Kč měsíčně. V případě zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně odhadla příjem žalovaného i jeho výdaje na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilního zůstatku. Rovněž provedla lustraci žalovaného v dostupných rejstřících (BRKI, NRKI, SOLUS). Žalovaný své povinnost řádně neplnil, pročež žalobkyně úvěr ke dni 20. 9. 2023 zesplatnila. Žalovaná pohledávka sestává z dlužné jistiny ve výši 15 917,42 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 857,25 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 28. 2. 2024 ve výši 1 091,58 Kč, úrokem z prodlení vypočteným z dlužného obchodního úroku a kapitalizovaného ke dni 28. 2. 2024 ve výši 73,36 Kč a dílčích poplatků předepsaných žalovanému ve výši 2 100 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 6. 6. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně a její zástupce po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

5. Z výpisu z běžného účtu 2022/7 ze dne 20. 7. 2022 bylo zjištěno, že dne 7. 7. 2022 byla žalovanému společností , právnická osoba, poukázána částka 24 174 Kč. Jiný zdroj příjmů zjištěn nebyl. Z transakcí vyplynulo, že na základě trvalého příkazu byla z účtu dne 18. 7. 2022 odepsána částka 8 550 Kč, dále částka 300 Kč, 330 Kč a 399 Kč. Řadu drubných, ale četných plateb na vrub účtu představují platby na internetu Počáteční zůstatek na účtu činil 3 359,35 Kč a konečný zůstatek 240,21 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu 2022/8 ze dne 19. 8. 2022 bylo zjištěno, že dne 4. 8. 2022 byla žalovanému společností , právnická osoba, poukázána částka 28 158 Kč. Jiný zdroj příjmů zjištěn nebyl. Z transakcí vyplynulo, že na základě trvalého příkazu byla z účtu dne 16. 8. 2022 odepsána částka 8 550 Kč, dále částka 300 Kč, 330 Kč a 399 Kč. Řadu drubných, ale četných plateb na vrub účtu představují platby na internetu Počáteční zůstatek na účtu činil 240,21 Kč a konečný zůstatek 1 644,89 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu 2022/9 ze dne 20. 9. 2022 bylo zjištěno, že dne 5. 9. 2022 byla žalovanému společností , právnická osoba, poukázána částka 22 628 Kč. Jiný zdroj příjmů zjištěn nebyl. Z transakcí vyplynulo, že na základě trvalého příkazu byla z účtu dne 16. 9. 2022 odepsána částka 300 Kč, 330 Kč a 399 Kč. Řadu drobných, ale četných plateb na vrub účtu představují platby na internetu Počáteční zůstatek na účtu činil 1 644,89 Kč a konečný zůstatek 8 723 Kč.

8. Z výpisu z běžného účtu 2022/10 ze dne 20. 10. 2022 soud zjistil, že dne 5. 10. 2022 byla žalovanému společností , právnická osoba, poukázána částka 20 609 Kč. Jiný zdroj příjmů zjištěn nebyl. Z transakcí vyplynulo, že na základě trvalého příkazu byla z účtu dne 16. 9. 2022 odepsána částka 300 Kč, 330 Kč a 399 Kč. Řadu drobných, ale četných plateb na vrub účtu představují platby na internetu Počáteční zůstatek na účtu činil 8 723,16 Kč a konečný zůstatek -28,32 Kč.

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, internetové sestavy , Anonymizováno, půjčka a úvěrové smlouvy označené jako , Anonymizováno, půjčka vyplynulo, že žalovaný dne 14. 12. 2022 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku vyjádřil svůj souhlas se zněním smlouvy zadáním autentizačního kódu po SMS, a tím se s žalobkyní dohodl na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s ročním úrokem ve výši 12,75 % v pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 226,62 Kč, vždy ke každému 18. dni v měsíci počínaje 18. 1. 2023.

10. Ze sazebníku poplatků se podává výše poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele účinná od 1. 9. 2023.

11. Dle vyjádření , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26 061 Kč zjištěného z běžného účtu, sjednání pracovního poměru žalovaného na dobu neurčitou, a čistého měsíčního příjmu domácnosti ve výši 12 000 Kč. K poměrům žalovaného zjistila, že je svobodný a bydlí u rodičů. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zjistila tak, že vypočetla maximální měsíční splátku jako rozdíl mezi příjmy žalovaného (26 061 Kč), interními splátkami (0 Kč), externími splátkami na spotřebitelské závazky (0 Kč) a životními náklady (18 546 Kč) a tu vynásobila koeficientem odpovídajícím hodně 1 či nižším než 1.

12. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a žalovaná byla schopna smlouvou sjednaný úvěr splácet.

13. Dle platební historie a jednotlivých výpisů z úvěrového účtu za dobu od 2022/1 až 1/2024 žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč dne 14. 12. 2022, dne 18. 1. 2023 uhradil 32,32 Kč, dne 23. 1. 2023 uhradil 1 196,75 Kč, dne 20. 2. 2023 částku 2,20 Kč, dne 10. 3. 2023 částku 1 234,42 Kč, dne 20. 3. 2023 částku 1 226,62 Kč, dne 18. 4. 2023 částku 15,5 Kč a dne 19. 4. 2023 částku 1 211,61 Kč.

14. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr č. , č. účtu, na částku 20 000 Kč za splatný ke dni 20. 9. 2023 a žalovaného vyzvala, aby celkovou dlužnou částku ve výši 19 033,67 Kč uhradil nejpozději do 6. 10. 2023.

15. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracovaného oddělením řízení rizik žalobkyně a výkladem metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovanou při uzavírání smlouvy a dále učinila dotaz na žalovanou v registrech dostupných žalobkyni (NRKI, CEE, MVCR)

16. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná provedla prvé čerpání dne 17. 1. 2022 v částce 50 000 Kč. Žalovaná řádně splácela, další čerpání provedla dne 27. 7. 2022 ve výši 2 000 Kč, dne 29. 9. 2022 ve výši 20 000 Kč, dne 17. 10. 2022 ve výši 9 000 Kč, dne 18. 10. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 19. 10. 2022 ve výši 3 000 Kč. Na úhradu dluhu včetně běžných splátek žalovaná postupně poukázala 42 763 Kč. Bez sankcí žalovaná celkem vyčerpala 94 800 Kč a na úhradu úvěru žalobkyni poukázala 42 763 Kč.

17. Jak je zřejmé s výzvy ke splacení úvěru ze dne 11. 10. 2023 adresované žalované, žalobkyně žalovanou písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 100 094,35 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

18. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 12. 10. 2023.

19. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovanou písemně vyzval k zaplacení částky ve výši 99 498,91 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, nejpozději do 13. 11. 2023, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

20. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 7. 11. 2023.

21. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

22. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

24. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

26. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

27. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

28. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastníky byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaný souhlas se smlouvou vyslovil zadáním autentizačního kódu prostřednictvím SMS, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu lze považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

32. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

33. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

34. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Žalobkyně tvrdila, že zjištěné příjmy žalovaného porovnala s obvyklými výdaji občanů dle informací ČSÚ, nijak se však nevypořádala s tím, že v období čtyř po sobě jdoucích měsíců před sjednáním smlouvy o úvěru by byl žalovaný schopen splátku uhradit jen ve dvou měsících, zbývající dva byl zůstatek na účtu záporný a žalovaný by musel své výdaje omezit, aby mohl splátku žalobkyni uhradit. Fakt, že své povinnost k žalobkyni plnil jen čtyři měsíce, zcela se zjištěním soudu konvenuje a nedůsledná platební morálka žalovaného nemohla být pro žalobkyni nijak překvapivá. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila skutečně řádně a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrové smlouvy schopen své povinnosti z ní vyplývající plnit. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná a plnění ve výši 20 000 Kč na jejím základě poskytnuté je neoprávněným majetkovým prospěchem. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný žalobkyni na úhradu úvěru z neplatné smlouvy poukázal celkem 4 919,42 Kč, stále jí tak dluží 15 080,58 Kč.

35. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátil, ani se s ním nepokoušela na době splatnosti dohodnout, a žalovaný se k jednání soudu nedostavil a nemohl tak vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinen tvrdit a prokázat, jaké jsou jeho možnosti k zaplacení dlužné částky, soud žalovanému uložil dlužnou částku ve výši 15 080,58 Kč uhradit ve lhůtě osmnácti měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky.

37. Ve zbývající části předmětu řízení představované úrokem z úvěru, poplatky, zákonným úrokem z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 239,27 Kč, přičemž tato částka představuje 50,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 75,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 002 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 300 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 039,61 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.