28 C 11/2020

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem Městem Kadaň sídlem adresa o zaplacení 18 470 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 26. 5. 2021 do zaplacení a to v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 300 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsíce následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 470 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 470 Kč od 12.5.2018 do 25.5.2021 a z částky 8 470 Kč od 26.5.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 12. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 18 470 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovaným uzavřela dne 17. 3. 2017 smlouvu o úvěru spočívající v poskytnutí částky 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 470 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 325 Kč s tím, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy. Zároveň bylo sjednáno, že nejprve bude hrazeno na úrok a až poté na jistinu. Dále bylo ujednáno, že v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně proto žalovaným dosud uhrazenou částku ve výši 1 000 Kč vydělila týdenní splátkou 325 Kč a vypočetla, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 14. 4. 2017, nicméně žalobkyně požaduje úroky z prodlení až od splatnosti sjednané ve smlouvě, tedy od 19.11.2018.

2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, za žalovaného se k jednání dostavil opatrovník, který na obranu žalovaného uvedl, že žalovaný částku ve výši 11 000 Kč dle smlouvy, která je založena ve spise, skutečně obdržel, 1 000 Kč, které žalobkyně eviduje jako splátku, hned na místě uhradil. Peníze použil na potřeby domácnosti. Po úmrtní matky žalovaného se žalovaný musel z bytu vystěhovat a neměl tak k dispozici žádné dokumenty, na jejichž základě by se mohl spojit s věřitelem a jednat o úhradě dluhu. V době, kdy žalovaný smlouvu o poskytnutí úvěru podepsal, však již nebyl způsobilý k právním jednáním. Žalovaný je ochoten i schopen částku, kterou skutečně převzal, žalobkyni uhradit pouze však v přiměřených splátkách. Na základě analýzy finanční situace žalovaného opatrovník odhadl, že je v možnostech žalovaného dluh žalobkyni splácet nejvýše ve splátkách po 300 Kč měsíčně.

3. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 17. 3. 2017 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno, a celkem se zavázal žalobkyni uhradit 19 470 Kč. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že úvěrovanou částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Součástí smlouvy byly rovněž informace o spotřebitelském úvěru. Z evidenční karty podepsané stejného dne žalovaným vyplynulo, že žalovaný zaškrtl určité skutečnosti o svých poměrech. Takto zde uvedl, že je svobodný, vyučen, nevlastní žádný majetek, nebyl soudně trestán a již v minulosti čerpal půjčky. Pobírá invalidní důchod. Jeho měsíční příjem činí 23 589 Kč měsíčně ze čtyř zdrojů příjmů, státní podpora činí 9 300 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného pak činí 19 490 Kč ve složení nájem 5 500 Kč a energie za 790 Kč, telefon 800 Kč, jiné výdaje domácnosti 2 400 Kč a jiné splátky úvěru 1 200 Kč. Při jednání měly být předloženy následující listiny žalovaného: občanský průkaz, výměr důchodu, výměr státní podpory, SIPO. Dále žalobkyně doložila listinu označenou jako informace o smlouvě [číslo], z níž vyplynulo, že žalovaný uhradil v souvislosti se smlouvou 1 000 Kč. Dále žalobkyně doložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, jež byla dle přiloženého potvrzení dne 28. 3. 2018 odeslána. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že doba omezení svéprávnosti žalovaného stanovená rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] se prodlužuje na dobu pěti let, počínaje dnem právní moci tohoto rozsudku s tím, že rozsah omezení svéprávnosti zůstává nezměněn.

4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejím základě žalovaný obdržel 11 000 Kč, z nichž na místě žalobkyni předal 1 000 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného zápůjčky splácet způsobem, který zaznamenal v evidenční kartě, jak je shora uvedeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, jak je shora uvedeno.

5. Dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný fakticky obdržel 10 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

7. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. V takovém případě má poskytovatel zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, s nímž smlouvu uzavírá, tedy, že podrobně a zodpovědně se zabývat touto schopností dle § 86 odst. 1 zákona o SP. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, resp. neprokázala, že by této dostála, když se navíc touto nezabývala ani okrajově ve formě žalobních tvrzení. Žalobkyně sice dle evidenční karty po formální stránce učinil určitá zjištění, nicméně nijak nedoložila, že by tato vyplývala z objektivních podkladů. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů příslušné relevantní informace, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Podstatné také je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015). V evidenční kartě sice bylo uvedeno, že žalovaný předložil zástupci žalobce určité listiny, nicméně tyto k soudnímu řízení jako důkaz doloženy nebyly. Není tedy možné dostatečně ověřit, že tyto skutečně předloženy byly, a že informace z nich získané odpovídají znění těchto listin, a to zároveň za situace, kdy se určité údaje nejeví jako věrohodné. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). S odkazem na shora uvedené pak soud shledal, že žalobkyně danou povinnost při sjednávání smlouvy nesplnila, resp. neprokázaal, že by jí splnila a svou neúčastí při jednání soudu se vzdala možnost být v tomto smyslu poučena o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy. V projednávané věci je však zcela určující, že žalovaný přistoupil k podpisu úvěrové smlouvy jako osoba zbavená soudem způsobilosti k právnímu jednání a to pro duševní poruchu nikoli přechodného rázu. Již tato skutečnost sama o sobě, bez ohledu na nesplnění podmínek kladených na uzavírání úvěrových smluv zákonem o spotřebitelském úvěru, působí, že na vztah účastníků, resp. přijetí částky 10 000 Kč žalovaným, je nutno pohlížet jako na vztah z bezdůvodného obohacení žalovaného.

8. Žalovanému mu bylo žalobkyní plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobkyně dle doložených důkazů žalovaného vyzvala k úhradě dluhu nejdříve ve výzvě odeslané dne 28. 3. 2018, důkaz o tom, že se dostala do dispozice žalovaného však nepředložila. Za výzvu žalovanému rpokazatelně doručenou je proto třeba považovat až samu žalobu, která se dostala do dispozice žalovaného až dne 24. 5. 2021. Jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu, tedy den následující, neplnil, je od 26. 5. 2021 s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na v zásadě rovnocenný úspěch účastníka tak, že žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.

10. S ohledem na okolnosti uzavření úvěrové smlouvy, osobní i majetkové poměry žalovaného soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému umožnil přisouzenou částku splácet po 300 Kč měsíčně.