28 C 114/2026

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 214 880,57 Kč s Anonymizováno rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 214 880,57 Kč s úrokem ve výši 9,49 % ročně z částky 214 380,57 Kč od 20.11. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 214 380,57 Kč od 30. 11. 2025 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 252,9 Kč od 17. 8. 2025 do 19. 11. 2025 do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 401,91 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že dne 25. 2. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,49 % ročně a uhradit poplatek za zprostředkování úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z jeho tvrzení o příjmech a výdajích, tato ověřovala zejména prostřednictvím výpisů z bankovního účtu, případně dalších dokladů o příjmech, porovnala deklarované výdaje s údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení a současně prověřila jeho závazky prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidencí exekucí, přičemž takto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen sjednaný úvěr splácet. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas, neboť splátky uhradil pouze do srpna 2025 a od září 2025 se dostal do prodlení, v důsledku čehož přistoupila dne 20. 11. 2025 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Uplatněný nárok žalobkyně sestával z nesplacené jistiny ve výši 214 380,57 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 5 252,90 Kč a smluvní pokuty 500 Kč, přičemž nad rámec toho požadovala též smluvní úrok z dlužné jistiny od okamžiku zesplatnění a zákonný úrok z prodlení, jakož i náhradu nákladů řízení, s tím, že žalovaný přes zaslanou předžalobní výzvu svůj dluh neuhradil.

3. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.

4. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 21. 5. 2026 v 9:30 hod. K nařízenému jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání doručeno více než deset dnů přede dnem jednání a byl řádně poučen o následcích svého nedostavení se. Žalobkyně, která byla u jednání přítomna, navrhla vydání rozsudku pro zmeškání.

5. Soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Rozsudek pro zmeškání však nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (§ 153b odst. 3 o. s. ř.).

6. V posuzované věci byla žalovanému žaloba spolu s předvoláním k prvnímu jednání ve věci samé doručena do vlastních rukou (náhradním způsobem) dne 11. 5. 2026, tedy více než deset dnů před nařízeným jednáním, v předvolání byl žalovaný výslovně poučen o následcích nedostavení se k jednání, včetně možnosti vydání rozsudku pro zmeškání, žalovaný první jednání ve věci bez důvodné a včasné omluvy zmeškal a žalobkyně, která se jednání zúčastnila, výslovně navrhla, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Spory z titulu smlouvy o zaplacení peněžité částky (zde z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru) patří k věcem, v nichž lze uzavřít a schválit soudní smír, a vydáním rozsudku pro zmeškání nedochází ke vzniku, změně ani zrušení právního poměru mezi účastníky ve smyslu § 153b odst. 3 o. s. ř., neboť se jedná o rozhodnutí o existenci již dříve vzniklého závazkového vztahu. Za těchto okolností soud uzavřel, že formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b odst. 1 a 3 o. s. ř. byly v projednávané věci splněny.

7. V souladu s ustálenou judikaturou však zmeškání jednání žalovaným neznamená, že žalovaný „prohrává spor“ bez dalšího. Zákon vytváří fikci, podle níž se v důsledku zmeškání žalovaného považují skutková tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech za nesporná, soud je však povinen na tomto základě takto zjištěný skutkový stav právně posoudit a kontumační rozsudek může vydat jen tehdy, jestliže ze žalobních tvrzení vyplývá odůvodněnost uplatněného nároku po hmotněprávní stránce. Soud tedy dále posuzoval, zda žalobou tvrzený nárok z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru není v rozporu s kogentní právní úpravou a dobrými mravy, zejména se zřetelem k pravidlům pro poskytování spotřebitelských úvěrů.

8. V oblasti spotřebitelských úvěrů je soud povinen i bez procesní aktivity spotřebitele z úřední povinnosti zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v platném znění a zda smluvní ujednání, zejména ohledně úroků a sankcí, nejsou v rozporu s kogentní úpravou na ochranu spotřebitele a s dobrými mravy. Nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost může mít za následek neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 citovaného zákona a přiznání pouze povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele, bez práva na sjednané úroky a další příslušenství.

9. Ze žalobních tvrzení, která se v důsledku zmeškání žalovaného považují za nesporná, vyplývá, že účastníci uzavřeli dne 25. 2. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky upravující práva a povinnosti smluvních stran, zejména způsob a podmínky splácení úvěru, výši úrokové sazby ve výši 9,49 % ročně a roční procentní sazbu nákladů (RPSN) ve výši 10,41 %, přičemž tyto parametry nepřekračují rámec dovolený právní úpravou spotřebitelských úvěrů ani obvyklý standard na trhu.

10. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě jím poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích, které ověřovala prostřednictvím jím doložených podkladů, zejména výpisů z bankovních účtů či jiných dokladů o příjmech; současně vyhodnocovala jeho výdajovou stránku i s využitím obecně dostupných údajů o životním minimu a normativních nákladech na bydlení a prováděla rovněž kontrolu jeho závazků a platební morálky prostřednictvím bankovních i nebankovních registrů a veřejných evidencí, přičemž z výsledků tohoto posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

11. Úvěr byl žalovanému následně poskytnut a žalovaný jej čerpal. Zavázal se jej splácet v pravidelných měsíčních splátkách, avšak své smluvní povinnosti přestal řádně plnit, když splátky hradil pouze do srpna 2025 a od září 2025 se dostal do prodlení. V důsledku tohoto prodlení žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními ujednáními dne 20. 11. 2025 k zesplatnění úvěru.

12. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru zvýšenou o kapitálově uplatněný smluvní úrok, smluvní pokutu a dále o úroky z prodlení, popřípadě další platby uplatněné v rozsahu a výši stanovené smlouvou a v souladu s právní úpravou.

13. Na základě takto (fikcí nespornosti) zjištěného skutkového stavu proto soud neshledal důvodné pochybnosti o tom, že žalobkyně splnila povinnost odborně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a že smlouvy o spotřebitelském úvěru nejsou z tohoto důvodu neplatné. Soud nad rámec toho neshledal ani jiné okolnosti, které by zakládaly rozpor úvěrových smluv nebo sjednaných úroků a příslušenství s kogentní právní úpravou či s dobrými mravy.

14. Za stavu, kdy formální podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. byly splněny a žalobou tvrzený nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru je v projednávaném rozsahu po hmotněprávní stránce odůvodněný a není v rozporu s hmotným právem ani s kogentními ustanoveními na ochranu spotřebitele či s dobrými mravy, soud uzavřel, že nic nebrání tomu, aby o uplatněném nároku bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání. Proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku specifikovanou ve výroku rozsudku, a to jako dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 401,91 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 596 Kč a nákladů nezastoupeného účastníka, jemuž soud v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 5. 2026 přiznal náhradu ve výši 666,04 Kč za 90 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 666,04 Kč, když ve zbývající části se žalobkyně svého práva na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka výslovně vzdala.

16. Přisouzenou pohledávku i náklady řízení je žalovaný dle § 160 odst. 1 o.s.ř. povinen uhradit v běžné pariční lhůtě tří dnů, když pro stanovení lhůty delší soud v okolnostech projednávané věci ani v poměrech žalovaného neshledal opodstatnění.