28 C 118/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno s Anonymizováno Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 12 373,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 130,55 Kč do deseti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 243,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 363,97 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 10 389,12 Kč od 12. 3. 2024 do 27. 6. 2024, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 387,93 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 373,57 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 508,05 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 12 373,57 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 14. 4. 2023, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly úvěrové podmínky. Dle smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy však maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný se naproti tomu zavázal takto poskytnutý úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za něj úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 12 389 Kč, a žalovaná byla povinna poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž došlo k prvnímu čerpání úvěru. Během úvěrového vztahu žalovaný načerpal celkem částku ve výši 12 389 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 3 258,45 Kč. Jelikož žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP úvěr zesplatnit a to ke dni 11. 12. 2023. Žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil již žádnou splátku a jeho závazek tak činí 12 373,57 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 10 389,12 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 228,45 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ani na tu však žalovaná nereagovala.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 27. 6. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně a její zástupce po předchozí písemné omluvě, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázané tyto skutečnosti:

5. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, označené jako , Anonymizováno, účet – revolvingový úvěr č. , hodnota, vyplynulo, že žalovaný dne 14. 4. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku stvrdil svůj souhlas se zněním smlouvy zadáním autentizačního kódu č. , hodnota, , a tím se se žalobkyní dohodl na poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru až do výše 12 389 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, vždy ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci prvého čerpání. Ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je svobodný, vyživuje jedno dítě, má středoškolské vzdělání a žije v podnájmu. Je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . a měsíčně pobírá 28 000 Kč. Příjem ostatních členů domácnosti činí 8 000 Kč. Náklady žalovaného zjišťovány nebyly. Tím, že se žalobkyně, ani její zástupce, nedostavila, k jednání, zbavila se žalobkyně možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že dosud neprokázala, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného řádně a žalovaný byl schopen smlouvou sjednaný úvěr splácet.

6. Podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracovaného oddělením řízení rizik žalobkyně a výkladem metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným při uzavírání smlouvy a dále učinila dotaz na žalovanou v registrech dostupných žalobkyni (NRKI, CEE, MVCR).

7. Z úvěrové zprávy se podává, kolik žádostí o úvěr žalovaný v minulosti podal, jaké kontrakty uzavřel, v jakém objemu, zda jsou k jeho osobě evidovány splátky po splatnosti apod.

8. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný provedl prvé čerpání dne 29. 4. 2023 v částce 12 389 Kč. Žalovaný zprvu řádně splácel, dne 15. 5. 2023 uhradil 799 Kč, dne 10. 6. 2023 dalších 799 Kč, dne 7. 7. 2023 opět 799 Kč a dne 29. 8. 2023 dalších 799 Kč. Dne 11. 12. 2023 byl úvěr zesplatněn a částka 8 890,27 Kč byla převedena v rámci zrušeného programu Nákup na splátky ze dne 29. 4. 2023.

9. Jak je zřejmé s výzvy ke splacení úvěru ze dne 11. 12. 2023 adresované žalovanému, žalobkyně žalovaného písemně vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy č. , hodnota, v celkové výši 13 083,80 Kč na tam uvedený účet v dodatečné lhůtě 14 dnů od sepisu výzvy, jinak se žalobkyně obrátí na soud.

10. Dle poštovního podacího archu byla doporučená zásilka adresovaná žalované předána k poštovní přepravě dne 12. 10. 2023.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2024 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k zaplacení částky ve výši 13 311,78 Kč jako dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, nejpozději do 11. 1. 2024, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud.

12. Z poštovního podacího archu se podává, že zástupce žalobkyně předal zásilku adresovanou žalované k poštovní přepravě jako doporučenou dne 5. 1. 2024.

13. Vzhledem k tomu, že si jednotlivé skutečnosti vyplývající z provedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

14. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

15. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle §104 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.

19. Podle § 582 odst. 1, věty první, ObčZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

20. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), uznávaný elektronický podpis (§ 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které uvádí nařízení EU č. 910/2014 ze dne 23. 7. 2014. Elektronickým podpisem se rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání (čl. 3 bodu 10 tohoto nařízení).

21. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. V projednávaném případě žalobkyně prokázala, že smlouva mezi účastníky byla sjednána pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku a žalovaný souhlas se smlouvou vyslovil zadáním autentizačního kódu formou přiděleného PIN, tedy tzv. jiným elektronickým podpisem, a smlouvu lze ještě považovat za uzavřenou písemně. Další povinností žalobkyně bylo zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

25. Věřitel má povinnost při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet jak z informací dodaných spotřebitelem, tak z informací, které získává z jiných dostupných zdrojů při respektování principu přiměřenosti a v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování práv spotřebitele na ochranu jeho osobních údajů. Zjištěny by měly být informace o příjmech spotřebitele ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost, výživu dětí, případně nákladech na již existující závazky. Výsledkem je pak takové zjištění, že s ohledem na frekvenci splátek (týdenní, měsíční či kvartální) zůstane či nezůstane spotřebiteli v jeho osobním (domácím) rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. V zásadě nelze zanalyzovat jen jednu stranu rozpočtu spotřebitele (například příjmy) s tím, že výdaje lze přepokládat ve standardní výši. Nelze vycházet jen ze subjektivního popisu spotřebitele, nýbrž jeho tvrzení je nutné konkrétními doklady zobjektivizovat. V tomto případě nelze hovořit o opakovaném prohlášení téhož obsahu, jedná se o doklady vydané spotřebiteli třetí stranou, které objektivně a věrohodně vypovídají o spotřebitelově schopnosti dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Z logiky věci lze totiž očekávat, že spotřebitel, který chce získat úvěr, má tendenci svou majetkovou situaci prezentovat v lepším světle. Ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Věřitel i s ohledem na princip přiměřenosti nemá povinnost ověřovat pravdivost každého předloženého dokumentu, naopak má povinnost užívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Proces ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by měl zanalyzovat jeho rozpočet a vždy by měl zahrnovat zjištění jeho příjmů i konkrétních výdajů. Proces zjišťování úvěruschopnosti by nebyl úplný, došlo-li by k nedůvodně rozdílnému přístupu mezi žadateli, navíc je nutné vzít v potaz i tu skutečnost, že osoby s vyššími příjmy mají vysoké (mnohdy i excesivní) výdaje.

26. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud. Pokud totiž spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ. Další soukromoprávní sankcí neplatně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru je, že nárok na nesplacenou jistinu úvěru je vázán na novou dobu splatnosti (buď mezi účastníky dohodnutou anebo soudem určenou), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 ObčZ tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některými poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že šetřila úvěruschopnost žalovaného řádně, tím spíše pak, že žalovaný v době sjednání smlouvy úvěruschopný byl. Tím, že se žalobkyně ani její zástupce nedostavili k jednání, zbavili se možnosti vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o povinnost tvrdit a prokázat, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a žalovaný byl ke dni uzavření úvěrových smluv úvěruschopný. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž žalobkyně žalobou uplatněný nárok odvozuje, je absolutně neplatná. V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně za žalovaného prodejci uhradila 12 389 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni v rámci splátek úvěru uhradil 3 258,45 Kč. Částka 9 130,55 Kč tak představuje neoprávněný majetkový prospěch.

28. Věc se však neposoudí podle ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 ObčZ, nýbrž dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nelze totiž přehlédnout, že zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální úpravu v poslední větě § 87 odst. 1, podle níž je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, neboť upravuje soukromoprávní sankci nepoctivých poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a žalovaný coby spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Vzhledem k tomu, že žalobkyně žalovaného nevyzývala, aby poskytnutou jistinu úvěru dle neplatné smlouvy dle svých schopností vrátil, ani se s ním nepokoušela na době splatnost dohodnout, a tím, že se k jednání soudu nedostavila, nemohla vyslechnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že je povinna prokázat, že je v možnosti žalovaného zaplatit částku 9 130,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud proto žalovanému uložil povinnost uhradit přisouzenou částku ve lhůtě dvaceti deseti měsíců, kterou lze bez znalosti aktuálních osobních i majetkových poměrů žalovaného považovat vzhledem k výši dlužné částky ještě za přiměřenou možnostem běžného dlužníka, a tím vyvolal splatnost dosud nesplatné pohledávky. Vzhledem k tomu, že se žalovaný k jednání soudu nedostavil, nemohl být poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je povinen tvrdit a prokázat, že v jeho možnostech je přisouzenou částku žalobkyni uhradit ve lhůtě delší.

30. Ve zbývající části předmětu řízení představované úrokem z úvěru, pojištění, smluvní pokutou a zákonným úrokem z prodlení v celé požadované výši soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 508,05 Kč, přičemž tato částka představuje 20,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,36 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 373,57 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.