28 C 126/2022

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 653 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 653 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 994 Kč od 19. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 659 Kč od 29. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 653 s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně žalované dne 17. 9. 2019 a dne 21. 10. 2019 poskytla zdravotní službu – protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou službu, neboť žalovaný pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Dne 17. 9. 2019 byl žalovanému vystaven doklad číslo na částku 3 994 Kč a dne 21. 10. 2019 doklad číslo na částku 3 659 Kč za zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v anonymizováno obec, anonymizována dvě slova . Žalovaný si doklady převzal a zavázal se je uhradit do 7 dnů ode dne vystavení, tedy splatnost nastala dne 24. 9. 2019 a dne 28. 10. 2019. Dne 11. 10. 2019 žalovaný na dluh ve výši 3 994 Kč uhradil 1 000 Kč. Žalovaný svůj dluh z titulu vyšetření a hospitalizace na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici písemně uznal co do důvodu i výše, a zavázal se jej zaplatit, svou povinnost však nesplnil, a to ani po předchozích písemných upomínkách zástupce žalobkyně. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z přiložených listin bylo prokázáno, že žalovaný byl dne 17. 9. 2019 a dne 21. 10. 2019 dopraven a hospitalizován v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, neboť pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroloval své chování a tím bezprostředně ohrožoval sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek. Po hospitalizaci byl žalovanému dne 17. 9. 2019 vystaven doklad číslo na částku 3 994 Kč a a po hospitalizaci dne dne 21. 10. 2019 doklad číslo na částku 3 659 Kč za zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění – dopravu a pobyt na protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici v odštěpném závodě žalobkyně v anonymizováno obec, anonymizována dvě slova . Žalovaný si doklady osobně převzal, což stvrdil svým podpisem a současně co do důvodu i výše částky písemně uznal a zavázal se je uhradit do 7 dnů ode dne vystavení každého z dokladů, tedy v prvém případě do 24. 9. 2019 a ve druhém do 28. 10. 2019. Žalovaný svou povinnost řádně nesplnil, když dne 11. 10. 2019 na dluh ve výši 3 994 Kč uhradil pouze 1 000 Kč. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 17 odst. 2 zák. č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, pokud zdravotnické zařízení k tomu odborně a provozně způsobilé zjistí, že ošetřovaná osoba není ohrožena na životě selháním základních životních funkcí, ale pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování, a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, nebo je ve stavu vzbuzujícím veřejné pohoršení, je tato osoba povinna se podrobit ošetření a pobytu v záchytné stanici po dobu nezbytně nutnou k odeznění akutní intoxikace. Podle § 17 odst. 4 cit. zák., dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalovaný dne 17. 9. 2019 a dne 21. 10. 2019 písemně uznal svůj dluh vzniklý z titulu vyšetření a hospitalizace na protialkoholní záchytné stanici dne 17. 9. 2019 ve výši 3 994 Kč a dne 21. 10. 2019 ve výši 3 659 Kč. Tím vznikla vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání trval. Žalovaný tuto domněnku nevyvrátil. V době uznání dluh promlčen nebyl. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, a marným uplynutím lhůty splatnosti se ocitl s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.